Podezření, které by mnohé vysvětlovalo: Byl děd polského premiéra Tuska členem Heydrichovy Bezpečnostní služby? A co „dočasný“ ukrajinský prezident Turčynov?
Redakce Protiproud přináší úvahu o tom, že i osobní „historické pozadí“ může z některých významných politiků dělat figurky na šachovnici současných mocenských zájmů
Sicherheitsdienst (SD) byla založena v létě 1932 a od počátku ji vedl nám tak „dobře“ známý Reinhard Heydrich. Sloužila jako zpravodajská služba SS a NSDAP. Často byla považována za sesterskou organizaci gestapa. Mezi léty 1933 až 1939 bylo SD spravováno jako nezávislý úřad SS, poté začala spadat pod Hlavní úřad říšské bezpečnosti (RSHA) a stala se jedním z jeho sedmi úřadů.
Lidé z SD patřili k nacistické elitě. Neštítili se žádných zločinů. Po válce byla SD prohlášena za jednu ze zločineckých organizací nacistického Německa. Kdo byl v SD, nemohl být nuceně mobilizován do wehrmachtu, jak tvrdí Donald Tusk, předseda polské vlády, o svém dědečkovi.
Sázka na správného koně
Je otázkou, zda tvrzení polského premiéra je pravdivé. Nelze to vyloučit. Ale fotografie, která nyní pobíhá po webech a na FB, ukazuje čtyři německé důstojníky či poddůstojníky, z nichž jeden má na rukávu viditelné označení SD. A jeden uživatel se ptá ostatních čtenářů, zda poznají na fotografii dědečka D. Tuska?
Je to návodná otázka, která má vést k přesvědčení, že jeden z mužů na fotografii je právě Józef Tusk děd současného polského premiéra. Tuto možnost samozřejmě vyloučit nelze. Angažmá v SD jistě patří ke skutečnostem, o nichž se raději nemluví nebo dokonce se utajují. Pokud však tuto alternativu přijmeme za pravděpodobnou, pak je nám současná pozice Donalda Tuska v řadě zásadních otázek již jasnější. Včetně jeho odporu k Rusku a přátelských vztahů k současnému Německu, které ho údajně financovalo a jinak podporovalo v jeho počátečních politických začátcích. A hle, sázka na Tuska se Německu jak vidět vyplatila. Méně spokojeni se svým současným premiérem jsou však Poláci.
Rozmístěni na šachovnici?
Dříve než dojde na "lámání chleba", k zásadním rozhodnutím, třeba i geopolitické povahy, musí být figury na svých místech. A to se těm, kteří dnes mluví o míru, svobodě a demokracii, aby připravovali válku a omezení svobod a demokracie, zatím víceméně daří.
Dnes je již vyhlášeným nepřítelem Rus. A je jedno, že Putin stojí v čele běžného kapitalistického státu. A další kapitoly „vývoje“ se v tom smyslu budou odvíjet, třebaže mnoho z nás vůbec nechápe, proč rusofobie je mediálně tak šířena.
Čtěte ZDE: Nová taktika Kyjeva v čele s Porošenkem: Nepomáhá bombardování? Vyhladíme města uzavřením zdrojů vody a odpálením chemiček! Myslí Washington na jaderný útok?
Růst fašismu na západní Ukrajině je viditelný. „Prozatímní“ prezident Oleksandr Turčynov, jak je možné zjistit na internetu, je potomkem sovětského vojáka, který se dal do služeb nacistického režimu. Zase jedna figura v tragikomedii je v rozhodující čas na správném místě? Ještě včera osobně dohlížel na armádu na jihovýchodě Ukrajiny, která masakruje vlastní občany.
Příznačné pro fašismus i nacismus bylo vždy použití hrubé síly k likvidaci protivníků. To se nyní na Ukrajině děje. Tanky a dělostřelectvo nestačí, zabíjí i ukrajinské letectvo. Ztráty civilního obyvatelstva rostou, denně se počítají již na desítky. Jde o nakročení z občanské války do třetí světové?
Někdo si to možná tak představuje, zvláště osvědčené fašisticko-banderovské „kádry“. Jejich dědové odcházeli po druhé světové válce do Německa, aby zde vyčkali čas další světové války, v níž by západní spojenci ve spolupráci s Němci napadli Sovětský svaz. V tuto válku věřili a toužebně ji očekávali. Nekonala se však. Nyní by jejich banderovští vnuci zase rádi nějakou alespoň menší válčičku, když už by to nebyla rovnou třetí světová, proti „moskalům“.
Tušení souvislostí
Obyčejný člověk válku nechce. Pochopitelně jsme proti jakékoliv válce, kromě té, v níž se lid musí bránit útočníkovi. Na Ukrajině jsou pozice jasné. Kyjevská armáda zabíjí občany země, kteří hájí své domovy, jazyk, kulturní i etnickou příslušnost a své představy o mírové budoucnosti.
Jednání znepřátelených stran, spravedlnost a mír by měly být cílem všech. Smrt každého člověka je ztrátou pro celé lidstvo.
Kde stál Tuskův děd, pravděpodobně víme. Jakou úlohu hraje sám D. Tusk zatím stále jen tušíme. Bylo by proto pro mír a spravedlnost jistě lepší, kdyby pan D. Tusk i s panem Sikorskim, ministrem zahraničních věcí, odešli do historie.
Zdroj
Tagy článku