Organizace spojených národů, jak nikdo soudný dávno nepochybuje, je naprosto zbytečná instituce. Dokonce více než to: Je škodlivá. Patří do nástrojů konstruktérů Nového světového pořádku (NWO) vlastně již od svého vzniku. Čas od času to však podle zákona Žádný plán nikdy nevyjde zafunguje opačně. A čas od času to naopak krásou nechtěného ještě zvýrazní.
Pokus
Tak se mělo stát i 25. června v Radě OSN pro lidská práva. Zástupci USA a Evropské unie – včetně České republiky – se zde pokusili zablokovat schválení rezoluce, konstatující, že tradiční „rodina je přirozená a základní jednotka společnosti“. Text rezoluce byl i přes toto ostudné veto Západu schválen 26 hlasy, proti bylo 14 hlasů a 6 států se hlasování zdrželo. „Rodina je přirozenou a základní jednotkou společnosti a má nárok na ochranu ze strany společnosti a státu“, praví se v rezoluci, která tak jen cituje Všeobecnou deklaraci lidských práv. I to je ovšem pro vůdce „světové revoluce“ NWO již dnes nepřijatelné.
Radu OSN pro lidská práva tvoří 47 států. Rezoluce byla schválena díky hlasům Ruska, Číny, Venezuely a afrických a arabských států. Naopak proti hlasovali s výjimkou Bosny a Hercegoviny a Makedonie všechny evropské státy včetně ČR, stejně jako Obamovy Spojené státy a jejich vazalové, Jižní Korea a Japonsko. Z Latinské Ameriky se postavilo proti rezoluci pouze Chile. Pět dalších latinsko-amerických států se spolu s Makedonií hlasování zdrželo.
Starý příběh s novou zápletkou
Je to je jen zdánlivě neslýchané a absurdní: Západ, který jinak pokrytecky vzývá mantru „lidských práv“, aby zakryl usilovné ničení občanských svobod, hlasováním v OSN popřel vše, co dosud na oko deklaroval. Ani brežněvovští komunisté nikdy otevřeně nehlasovali proti deklaracím na podporu tradiční rodiny. Jaký div, že tento „neúspěch“ západní „pokroková média“ před veřejností téměř ukryla. Rodina je pro „pokrokové novináře“ a jejich „majitele“ totiž cosi dávno překonaného, nemoderního a zbytečného.
Scénář všeho, co dnes na ulicích i v médiích vidíme – i toho, co nás teprve čeká – totiž v roce 1987 „unikl do médií“. V časopise Gay Community News zveřejnili „Manifest homosexuálního hnutí a jeho cílů“. Pro většinu lidí na Západě, pokud ho vůbec zaznamenali, šlo o výplod chorého mozku, nad kterým blahosklonně mávli rukou.
Jenže ono je za tím ještě něco jiného. To, co se tváří jako „běžná dekadentní moderna“, je ve skutečnosti starý příběh, který pouze nyní dostává svou děsivou pointu. A schválení rezoluce je v tomto smyslu toliko malou zápletkou, nepříjemnou peripetií, kterou tvůrci Nového světového řádu (NWO) bez problémů brzy „upraví“. Alespoň si to zcela jistě myslí. Vždyť likvidace tradiční rodiny pomocí homosexualistického nároku byla naplánována již v sedmdesátých a především osmdesátých letech minulého století. To není domněnka, oni to na sebe sami prozradili. Jen si toho tehdy téměř nikdo nepovšiml. O to důležitější je připomenout si to nyní.
Nechtěný únik, nebo záměr?
Stalo se to v roce 1987. Ve Spojených státech právě probíhala „konzervativní revoluce“. V Bílém domě seděl Ronald Reagan a v Evropě mu byla hlavní partnerkou Margaret Thatcherová. Jen málokdo věděl, že již za dva roky se začne Západ měnit k nepoznání a vítězové „studené války“ budou „odejiti“ a nahrazeni pečlivě připravovanými bruselskými „kádry“.
Schválení rezoluce o rodině je pro ně jen drobná nepříjemnost. Ale také signál a upozornění, podobné „varovným“ výsledkům voleb do europarlamentu: O to usilovněji nyní šlápnou do pedálů. Budou ještě více pospíchat.
Jako ze sci-fi románů by tehdy působila představa, že evropské národní státy budou nahrazeny bruselskými protektoráty, v nichž veškerou moc uchopí „neomarxisté“ – v americkém názvosloví „neokonzervativci“. Že na náměstích evropských metropolí se budou producírovat tisíce úchylů s obnaženými zadky, dávajíce na odiv svoji „hrdost“ z nadřazenosti nad normální populací.
(Ostatně další repríza této „hrdosti“ nás zanedlouho čeká opět v Praze – a většinovou veřejnost to nadále nechává zcela lhostejnou. Sice si ty nechutnosti doma před televizí oškliví, ale veřejně, vychovaná médii, „tolerantně“ mávne rukou: Ať si každý dělá, co chce.)
Čtěte ZDE: Dlouhé prsty homosexualistické lobby: Zastal se tradiční rodiny a vyhodili ho z práce. Kunderův „Žert“ znovu na scéně? Bolševické metody likvidace „třídních nepřátel“
Manifest
A přesto již dva roky před řízeným pádem berlínské zdi bylo o buducnosti křesťanské Evropy rozhodnuto. To co každý normální člověk považoval za fantasmagorii zdrogovaných psychopatů, se po „slavném pádu komunismu“ krůček po krůčku, začalo naplňovat. Dnes již se nikdo, komu přicházející „konec civilizace“ není lhostejný, nesměje. Dávno natočený film se před našima očima již naplno odehrává a my jsme v něm byli odkázáni do role diváků či statistů.
Scénář všeho, co dnes na ulicích i v médiích vidíme – i toho, co nás teprve čeká – totiž v roce 1987 „unikl do médií“. V časopise Gay Community News zveřejnili „Manifest homosexuálního hnutí a jeho cílů“. Pro většinu lidí na Západě, pokud ho vůbec zaznamenali, šlo o výplod chorého mozku, nad kterým blahosklonně mávli rukou. Tak si jej po letech doslovně připomeňme:
Třeste se, heterosexuální svině!
„Zkazíme vaše syny, symboly vaší chatrné mužskosti, vašich mělkých snů a vulgárních lží. Budeme je zneužívat ve vašich školách, internátech, ve vašich skupinách mládeže, na záchodcích v kinech, v kasárnách, na silničních odpočívadlech, ve vašich pánských klubech, v prostorách kongresu, všude tam, kde se muži setkávají s muži. Budou našimi otroky a budou tančit, jak my budeme pískat. Přetvoříme si je k našemu obrazu. Budou nás uznávat a zbožňovat.
Postupně budou zrušeny všechny zákony zakazující homosexuální praktiky a místo toho se budu přijímat nové, které dají volný průchod lásce mezi muži. Všichni homosexuálové musí držet spolu jako bratři, musíme vystupovat jednotně umělecky, filozoficky, společensky, politicky i finančně. Slavit vítězství budeme moci pouze tehdy, pokud se zákeřnému heterosexuálnímu nepříteli postavíme jednotně.
Rodina, ta živná půda lži, zrady, průměrnosti, přetvářky a násilí, bude zrušena. Rodina, která nedokáže nic, jen omezovat představivost a omezovat svobodnou vůli, musí být zničena. Dokonalé chlapce budou plodit a vychovávat genetické laboratoře. Budou žít spolu v komunitě, pod dohledem a vedením homosexuálních vychovatelů. Zavřeme všechny kostely, které se odváží nás odsoudit. Nám vládnou jiní bohové - krásní mladí muži. Jsme vyznavači kultu krásy, morální a estetické. Srovnáme se zemí všechno ošklivé, vulgární a banální. Pohrdáme konvencemi heterosexuálních středních vrstev, my máme svobodu žít podle diktátu čisté představivosti. Pro nás není nic nemožné.
Zvítězíme, protože nás pohání nezadržitelná hořkost utlačovaných, kteří celý ten čas byli nuceni hrát vedlejší roli v primitivní heterosexuální show. I my umíme střílet a postavit barikády této poslední revoluce. Třeste se, heterosexuální svině, až se jednou před vámi zjevíme bez masky na obličeji.“
Rezoluce OSN v jiném světle
Co k tomu dodat? Nic, než že se JIM to podařilo. A pokus zablokovat rezoluci OSN o rodině je výrazem „příkladné spolupráce“ současných elit Spojených států a Evropské unie s NIMI. Jaký div, že naši „malí luciferové“, jako vždy satanštější než satan, se k tomu rovněž propůjčili. Alespoň vidíme, jak „maká“ Babišova vláda.
Je to vlastně docela srozumitelné. Propojení luciferiánského kultu a homosexualismu, je tím, co tvoří jednu z hlavních větví „ideové linie“ západních elit. Proto ta nenávist ke všem, kteří tento „úhelný kámen“ Nového světového řádu obnažují a podkopávají. Proto to řinčení zbraněmi proti současnému Rusku a všem, kteří odmítají „luciferiánskou civilizaci“, kterou jsou Washington a Brusel odhodlaní vnutit celému světu.
Schválení rezoluce o rodině je pro ně jen drobná nepříjemnost. Ale také signál a upozornění, podobné „varovným“ výsledkům voleb do europarlamentu: O to usilovněji nyní šlápnou do pedálů. Budou ještě více pospíchat, neboť tyto „malé zádrhele“ jim připomínají, že mají málo času.
V tom jediném se nemýlí. Čas je na straně Řádu. A ten nevymysleli a nemají jej, na rozdíl od mocenských pák současného světa, ve svých rukou. Měli bychom jim to co nejhlasitěji připomínat. My, kteří jsme přijetí rezoluce – navzdory tomu, co si myslíme o „lidských právech“ i OSN – přivítali vděčným potleskem, o němž mainstream mlčí.
Tagy článku