Na Protiproudu se často věnujeme fenoménu „farma“ (míněno farmaceutickému) a všeho, co s sebou přináší. Málokdo se však zabývá mnohamiliardovým, potichu uměle vytvořeným odvětvím, které se tváří stejně přátelsky a je téměř stejně zničující, také pod nálepkou „farma“: průmysl napojený na domácími mazlíčky a hospodářskou zvěř, průmysl, který „zpracovává“ krmivo i zvířecí „životní styl“.
Gigantická drobnůstka
Jde o byznys opravdu gigantický. Zahrnuje jídlo, veterinární péči (kterou zvířata potřebují z velké části i právě kvůli „vědecky formulovaným“ krmivům a „péči“ svých majitelů), a v případě domácích chlupatých (opeřených, kožnatých, šupinatých, ...) potvor také všelijaké „doprovodné akce“: Hotely a lázně pro psy, psychology pro kočky, oftalmologii pro papoušky či chemoterapii pro ještěrky... trh nabízí téměř vše. Že jde o nevinnou záležitost? Naopak. Jde o docela zvrhlou „drobnůstku“. Nebezpečnou zvířatům i lidem.
Samozřejmě neprotestuji proti nutnosti dětí všech věků chovat nějaké to roztomilé chlupaté zvíře – sama se k nim řadím a mám dojem, že mopslíci pro dámy, hlídací a lovečtí psi a koťátka s růžovými mašlemi jsou „doplňky“ lidské společnosti odnepaměti. Řeč je o něčem jiném.
Podíl byznysu na polidštění psa
Tak třeba: kamarádka mi jednou vyprávěla, jak její matka, velmi přísná a náročná dáma, velká chovatelka malých psů, odjela na dovolenou k moři a své domácí miláčky zůstavila péči své v té chvíli už dospělé dcery. Když se vrátila, k dívčinu mírnému ohromení už ve dveřích roztála v širokém úsměvu a zvolala: „Holčičko moje zlatá...!“ – načež se vrhla k nejbližší fence a začala se s ní mazlit, jako by její dítě nejen nestálo vedle ní, ale možná ani neexistovalo.
Neškodná excentricita stárnoucí dámy? Bohužel nejen. Domácí mazlíček jako náhražka dítěte (které může nejen neposlouchat, ale také vyrůst), kamarádů či vztahu se v dnešní době stává spíše pravidlem, než výjimkou. Navíc je pravidlem velmi populárním a mainstreamově-mediální „palbou“ mohutně podporovaným – protože se hodí do krámu hned několika „hráčům“ současně.
Věc obchodu
Zaprvé jde samozřejmě o dobrý byznys. Hotely pro psy jsou docela normální záležitostí, kterou ve věku cest na delší vzdálenosti lze pochopit. Těžko už ale pochopit „zdravotní a aroma koupele nebo uvolňující masáže“. Při četbě podobných stránek mám dojem, že jsem trochu zaspala dobu: pořád si totiž myslím, že pes vždycky trochu smrdí psinou a nejlepší masáž je pro něj pořádné podrbání za uchem.
Nic proti podobným projektům. Jsou jistě podnikatelsky šikovné. A nemyslím si, že si zvířátka zaslouží brutální zacházení nebo zanedbávání. Naopak. Protože například homeopatika a esenciální oleje na psy a kočičky (a jakékoli jiné bytosti, včetně zemědělských plodin). Fungují stejně dobře, jako na lidi. Znám sama pár rodin, odkud ke mně na zdravotní poradu chodí „pánečci“ i s domácí zvěří – pokud mají problémy obě části rodiny. Jde ale o něco jiného.
Čtěte ZDE: Test s devíti sty kočkami: Je skutečně vařené jídlo „mrtvá strava“? Potřebujeme speciální diety? Seznamte se s jediným opravdovým odborníkem na zdravou výživu
Fastfood pro kočky?
Je potřeba ptát se, kde vlastně vznikla potřeba všech těch možných i nemožných „uvolňujících masáží“ a zdravotních zákroků od čištění zubního kamene po veterinární chemoterapii? Proč jsou zvířata ve stresu a stejně jako lidé jsou čím dál nemocnější? Proč trpí „civilizačními chorobami“?
Částečná odpověď leží – v jisté nenáhodné paralele k lidskému světu – v oblasti výživy a zdraví. Supermarkety a drogérie jsou plné „konzerv“ a „sušenek“ s obrázky šťastných psů a koček (což leccos prozrazuje – už jste někdy v reálu viděli usmívající se kočku?) Na obalech, stejně jako na lidském jídle, najdeme křiklavé nápisy jako „ještě šťavnatější masové kousky“ a „s přidaným vitaminem C“.
Je to současný postoj ke zvířatům. Na jedné straně vyrábí pejsky ve svetrech a kočičí psychiatry a na druhé kuřata bez mozku. V důsledku úplně rozmlžuje morální obrys lidské bytosti a postupně smývá její vztah k bytostem jiných druhů. A toho svého také. Jaképak děti nebo manželství – papejte hormonální pilulky a kupte si kočku!
Ve skutečnosti jde o prachobyčejný „fastfood“ pro zvířata. Úroveň dotyčného „jídla“ i jeho marketing jsou pak v zásadě stejné, jako „u Mekáče“: hlavně to hezky zabalit a napsat na to, že je to zdravější než předtím. Ono totiž zlepšit zdravotní účinek z minus 100% na minus 90% stále ještě znamená zlepšit, takže technicky vzato nelžete...
Jak vyrobit zvířecí „smažku“
Temné pozadí byznysu se „šťavnatými masovými kousky“ však zahrnuje jateční a kafilerní zbytky, shnilou zeleninu, sem tam nějaký ten skandál s chemikáliemi, při kterém pár (stovek) zvířat uhyne, hodně glutamátu sodného, umělých barviv, GMO sóji, konzervantů a dalších extrémně jedovatých látek. Není nic špatného na tom, krmit domácí zvířata zbytky, to se dělalo vždycky – ale horší je ony „zbytky“ uměle „nakašírovat“ chemií tak, aby dávaly co nejlepší „výkon“. A přesně to se děje. Pro zájemce o odkrývání větších i menších skandálů v oblasti krmiv – a že jich je – lze doporučit například výbornou knihu Kočky by kupovaly myši H. U. Grimma.
Výsledkem uměle oslazených a glutamátovaných GMO konzerv (na krmivech pro zvířata se přesné složení nemusí ani u nás uvádět) jsou větší zisky výrobců – a choroby. Zejména kočky jsou na glutamátem nacpaných krmivech závislé v podstatě drogovým způsobem. Pak vidíme kočky s nadváhou, kočky s cukrovkami a rakovinami... Člověk se nestačí divit, kde se to všechno v těch zvířatech bere? Smutnou pravdou je, že aby člověk zvíře nepřizabil, musí mu kupovat takzvaná „superprémiová“, drahá (a ještě dražší) krmiva – ale ani ta už většinou nejsou bezpečná.
Čtěte ZDE: Deset bylinek, které by neměly doma chybět: Zázrak pro děti, starce a nemocné. Jak vyvážit kvanta chemie, která denně všichni „vstřebáváme“? Jednoduše!
Zvířata obětí lékařů
Samozřejmě, že „domácí mazlíčci“ tak trochu přebírají osudy svých pánů. Ale to je na jinou úvahu. Důležité je však si uvědomit jedno: „korporát“ po druhé světové válce zvolna objevil úplně nové hřiště: výživu a farmacii pro zvířata. Obojí se podmiňuje přesně stejně, jako u lidí. Tedy nekvalitní, uměle „dodělaná“ rychlá strava spolu s nepřirozeným způsobem života vede k nemocem – a ty zase v bludném kruhu k potřebě „léčby“. Nikoli samozřejmě vyléčení. I pro farmaceutický průmysl je tedy extrémně výhodné „polidšťování“ domácího zvířectva. Víte, kolik stojí chemoterapie pro kočku? Jenže... nechte to zvíře trpět. Vždyť je to prakticky vaše dítě!
Hydroponická kuřata nejsou humánní!
Smutně pozoruhodné je, že s postupující „člověkizací“ domácích zvířat jde ruku v ruce rozvoj dechberoucí, skutečně nehumánní krutosti vůči zvířatům hospodářským. I ona jsou na špatném konci průmyslu s krmivy a farmaky.
Taková průmyslová krmiva pro prasata a hovězí dobytek – to je věc! Do krmiv se přimíchává nejen masokostní moučka (takže i zvířata, která něco takového nikdy normálně nedělají, fakticky „kanibalsky“ žerou jedince svého druhu, což pak vede mimo jiné ke „strašákům“ typu BSE), ale i různá umělá sladidla a aromata, třeba třešňová, aby „hmota“ v chlévě více chutnala. A pak něco, aby rychleji přibírala, pár hormonů, a pak antibiotika, a pak...
Zkrátka, zvíře, které není kandidátem na „náhradní dítě“ se stává jen položkou v účetní knize. Nejlépe o tom asi vypovídá nedávný pokus vyrobit hydroponická kuřata. Nebo již existující děrované krávy.
Čítankový příběh
Jestlipak si někdo z pánů vědců, které tak zajímá blaho lidstva, ještě pamatuje, jak se chovaly krávy za relativně nedávných časů našich babiček? Já ano: Ta moje mi vyprávěla, že každé zvíře ze statku mělo jméno a děti jim do ocasů vplétaly barevné mašle. Ne proto, že pak lépe dojily, i když to „shodou okolností“ také. Prostě proto, že je měly rády. Ne ale „jako maminku“. Jako krávu. Kráva byla na mléko, a když zestárla, tak ji většinou snědli. Pes byl hlídací, a rozhodně by ho nikdo nehnal na chemoterapii. Ale to neznamenalo, že ho nikdo neměl rád. Ve skutečnosti přesně naopak.
Je to současný postoj ke zvířatům. Na jedné straně vyrábí pejsky ve svetrech a kočičí psychiatry a na druhé kuřata bez mozku. V důsledku úplně rozmlžuje morální obrys lidské bytosti a postupně smývá její vztah k bytostem jiných druhů. A toho svého také. Jaképak děti nebo manželství – papejte hormonální pilulky a kupte si kočku! Vznikají lidé, podobní eloiům z Wellsova Stroje času: infantilní bytosti, které neumějí mít tak docela rády ani zvířata, ani samy sebe.
V tom možná tkví největší „zdravotní“ nebezpečí „pohádky psí“ nejen pro naše „mazlíčky“, ale i pro nás samé. A právě to se může velmi hodit do krámu „loutkovodičům“ mnohem temnějším, než jsou ti z „velkého byznysu“ – i když jsou na něj napojeni.
Řešení je naštěstí docela jednoduché. Tkví v prostém návratu k prostým „čítankovým pravdám“ dob minulých.
Ema má mámu. Máma má tátu. Kočka žere myši.
Tagy článku