Věrní věřící v úžasu: Svatý Otče, proč nás urážíte? Má se vedení přepadené banky omlouvat zločincům? Respekt i nesouhlas s papežem vyjadřovali i mnozí svatí
Radomír Malý se zamýšlí nad některými kontroverzními slovy papeže Františka a vysvětluje, proč i poslušný katolík může být v některých případech „vázán neposlušností“
Papež František na palubě letadla při svém návratu z Turecka prohlásil na narychlo uspořádané tiskové konferenci: „Chtěl bych něco říci o těchto třech věcech: mezináboženském dialogu, islamofobii a christianofobii. Začněme islamofobií – je pravda, že teroristické akce, nejenom v blízkovýchodní oblasti, ale také v Africe, vyvolávají reakci typu: „Je-li toto islám, tak se rozzlobím“. Mnohé a mnohé muslimy to uráží a tvrdí: „Ne, my nejsme takoví. Korán je knihou pokoje, prorockou knihou pokoje. Islám není takový“. Chápu to a upřímně si myslím, že nemůžeme o všech muslimech mluvit jako o teroristech. Stejně jako nelze říci, že by všichni křesťané byli fundamentalisté, ačkoli takovéto skupinky také mezi sebou máme, jako ve všech náboženstvích….“
Hrdý fundamentalista
Papež František řekl, že v křesťanství, tedy i v Katolické církvi, jsou „fundamentalisté“. Tímto termínem označují protikatolická mainstreamová média jednak stoupence tradiční liturgie, jednak ochránce nenarozeného života a rodinných hodnot, tzv. „homofoby“ apod. K nim ke všem se hlásím a patřím. Jestliže mne kvůli tomu nazývají „fundamentalistou“, nevadí mi to, nechápu toto slovo jako nadávku, ale jsem na toto označení náležitě hrdý.
„Fundamentum“ znamená latinsky „základ“. Každý katolík by měl „jít k základům“, k tomu vybízí na řadě míst evangelií sám Ježíš Kristus, např. když říká v závěru sv. Matouše: „Jděte tedy, učte všechny národy a křtěte je ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého! A učte je zachovávat všechno, co jsem vám přikázal!“ V horském kázání potom praví: „Buďte tedy dokonalí, jak dokonalý jest i váš nebeský Otec…“ (Mat 5,48). Být katolickým „fundamentalistou“ proto znamená brát Písmo sv. a Tradici nadmíru vážně a důsledně a usilovat na prvém místě o život podle evangelia a katolické nauky.
Z toho plyne i výše zmíněná orientace na tradiční liturgii, obranu rodiny a zvláště nenarozeného života. Proto papeži Františkovi nevyčítám, když mne nazývá – tak jako Církvi nepřátelská média – „fundamentalistou“. To naopak považuji za poctu. Jestliže mne ale jakožto katolického „fundamentalistu“ klade do stejné roviny s hrdlořezi Islámského státu, pak se musím bránit – a to i proti samotnému papeži.
Pokoncilní „omluvná“ mánie?
Kdybych s ním měl možnost osobně hovořit, položil bych mu následující otázku: Kdy a kde katoličtí fundamentalisté během posledních desetiletí nebo i staletí z náboženské motivace někomu podřízli krk, někoho pověsili, hodili mezi nevinné lidi bombu apod.? Není znám jediný případ, že by katoličtí fundamentalisté odpůrce katolické víry vraždili, mučili, mrzačili apod. Abych byl spravedlivý, nelze toto říci ani o pravoslavných a protestantských fundamentalistech poslední doby.
Jedná se o dehonestaci všech katolíků, které světská média označují termínem „fundamentalisté“. Srovnávat je s muslimskými teroristy nemá nikdo právo, ani papež ne. Je to objektivně hřích nactiutrhání, který jinak František s oblibou napadá a kárá.
Proč ale potom papež zcela absurdně srovnává křesťanské fundamentalisty s muslimskými teroristy a vrahy? Nechápe snad, že toto pro ně znamená hrubou urážku? Nebo jde o mánii neustálého pokoncilního „omlouvání se“ za skutečné i domnělé hříchy minulosti z náboženských důvodů? Nevím, odpověď by měl dát papež František sám.
Člověk žasne, k jakým absurditám lze na této cestě dojít. Mohamedáni vytvoří své ozbrojené milice, které vraždí především křesťany, my ale si honem pospíšíme s tvrzením, že ne všichni vyznavači Mohameda jsou takoví (což je sice pravda) a že my vlastně nějaké podobné persony také máme mezi sebou. Nebereme však v úvahu, že tito fundamentalističtí „exoti“ na rozdíl od těch muslimských nikoho nezabíjejí a nemučí, pouze pořádají pokojné manifestace proti zákonům ničícím rodinu, nebo se modlí před potratovými klinikami a přesvědčují ženy jdoucí na potrat, aby změnily své rozhodnutí.
Připomíná mi to situaci, kdy členové nějaké organizace přepadnou banku, vyloupí ji a zabijí někoho z personálu – ale vedení banky vydá prohlášení, že zajisté ne všichni členové této organizace jsou zločinci a že mezi zaměstnanci banky jsou také různí vyšinutí jedinci. Při takovém prohlášení by si každý soudný člověk nejspíš poklepal na čelo.
Respekt i nesouhlas
Ne, rozhodně nejsem proti papeži, jak mi možná bude někdo předhazovat. Plně respektuji jeho úřad a podřizuji se všem neomylným rozhodnutím „ex cathedra“, podřizuji se také jeho disciplinárním a jurisdikčním rozhodnutím, pokud nejsou v rozporu s katolickou naukou ve věci víry a mravů. Jestliže jsou, pak nejenže nejsem vázán poslušností, ale naopak neposlušností. Stejně tak když je nějaký výrok papeže nejasný a zavdává příčinu k možnému bludnému výkladu, mám právo, ne-li dokonce povinnost se ozvat.
Tak učili sv. Tomáš Akvinský, Francisco Suaréz aj., takto kriticky vystupovali proti papežům své doby sv. Bernard z Clairvaux, Dante Alighieri, sv. Kateřina Sienská, sv. Brigita Švédská aj. Rovněž tak mám právo se bránit, když mne papež urážlivě napadne, jak napsal už jezuita Suaréz (Defensio fidei).
Přesně toto se stalo Františkovým výše uvedeným výrokem v letadle. Svoji osobu přitom pomíjím, ta je zcela vedlejší. Jedná se však o dehonestaci všech katolíků, které světská média označují termínem „fundamentalisté“. Srovnávat je s muslimskými teroristy nemá nikdo právo, ani papež ne. Je to objektivně hřích nactiutrhání, který jinak František s oblibou napadá a kárá. Modleme se za papeže Františka a jeho obrácení!
Tagy článku