Popisek: Evropská unie řeší vážný problém.
|
Autor: Žertovná koláž: Ondřej Höppner
Kněz zbitý revoluční policií. Vrací se Francie do času gilotin?
Michal Semín píše o slzném plynu a hromadném zatýkání pokojných demonstrantů. Nepíše se rok 1989 a tyto scény nejsou z Minsku. Vítejte v tvrdém jádru dnešní Evropské unie!
Od listopadu 2012 se v Paříži i dalších francouzských městech konají pokojné demonstrace proti zákonu „Manželství pro všechny“, umožňujícímu sňatky osob stejného pohlaví i adopci dětí (a nepřímo i jejich laboratorní „výrobu“) homosexuálními páry. Doposud největší protest se konal 24. března, kdy se v ulicích Paříže sešlo přes milión a půl obránců tradiční rodiny.
Mnozí z nich mají na tričku oficiální symbol protestu, totiž maminku, tatínka a děti, což francouzský mediální mainstream, hájící Hollandovu socialistickou vládu, považuje za nepřijatelný výraz homofobie. Blízký přítel ministerského předsedy se už ostatně nechal slyšet, že kdyby uprostřed davu protestujících vybuchla bomba, on by žádnou slzu neuronil.
Policie proti obráncům rodiny tvrdě zasahuje
Ani tato zjevná výzva k teroristickému činu neutlumila odvahu Francouzů bránit poslední zbytky přirozeného řádu ve společnosti. Od 12. dubna, kdy výše zmíněný zákon schválil připomínkami Senát, se veřejně protestuje každý den a zdaleka nejen v Paříži. Poslední větší shromáždění se konalo tuto neděli a podle velmi uměřených odhadů se jej zúčastnilo přes 150.000 lidí.
Náš hlavní mediální proud, včetně toho „pravicového“(Lidové noviny, MF Dnes apod.), o těchto dramatických událostech ve Francii mlčí. Proč asi?
Ve všední dny počet pařížských demonstrantů, shromažďujících se v pozdních odpoledních hodinách v ulicích a na náměstích nedaleko Národního shromáždění, kde včera (23. 4.) došlo k definitivnímu režimnímu „posvěcení“ zákona, kolísá mezi 2500 a 8000. I tato relativně nepočetná shromáždění však mají za následek večerní a noční uzavření ulic, vedoucích k Elysejskému paláci.
Mnozí zatčení strávili s minimální dávkou jídla a pití 17 hodin v policejních celách
Po skončení oficiální části demonstrace zůstává vždy několik mladých lidí, neformálně organizovaných v tzv. Veilleurs, se svíčkami v ulicích, někteří se modlí, jiní zpívají či recitují poezii. Občas dojde policii trpělivost a po vyprovokovaných potyčkách s demonstranty zaútočí za použité slzného plynu na celé shromáždění. Výsledkem je nejen 67 zatčených, většinou z řad studentů, z nichž mnozí strávili s minimální dávkou jídla a pití 17 hodin v policejních celách, ale i zbitý a zatčený kněz, člen Kněžského bratrstva sv. Pia X., P. Beauvais.
Vhledem k tomu, že autor neumožňuje video převzít, je možné ho přehrát zde:
Záběry výše popisovaných událostí jsou k dispozici zde:
Toto násilí není bohužel ojedinělé, neboť obušky a slzný plyn použila policie již dříve v průběhu oněch početnějších manifestací. Jak je z různých fotografií a videí zřejmé, obětí policejního násilí byly i matky s dětmi. Na některých záběrech vidíme „stoupence rodiny“, jež svým chováním provokují policii, aby byly následně spatřeny, jak si s těžkooděnci domlouvají taktiku zásahu proti demonstrantům či pomáhají s odvlékáním vytipovaných jedinců do přistavených policejních vozů.
Pokuta za svetr s logem rodiny
Za zmínku stojí též incident, zprostředkovaný P. Milanem Glaserem: „Na Velikonoční pondělí byl strážníkem v Paříži zadržen muž s odůvodněním, že „je oděn v rozporu s dobrými mravy“. Z fotografie zachycující tuto scénu a zveřejněné deníkem Le Figaro plyne, že oním nevhodným oděvem byl svetr, na kterém byl znázorněn obrázek, jenž byl symbolem tzv. „manifestace pro všechny“, při které na milion Francouzů protestovalo proti udělení práva adoptovat děti osobám žijícím v homosexuálních svazcích. Inkriminované logo bylo podle strážníka provokační.
Napětí ve francouzské společnosti každým dnem narůstá a informovaný člověk nemůže nevidět, že na pravé straně barikády roste hněv i odhodlání v odporu proti revolučnímu režimu vytrvat.
Franck Talleu, protagonista této neuvěřitelné situace, byl zadržen v městském parku (Parc du Luxemburg) během procházky spolu se ženou a šesti dětmi a v doprovodu dalších rodin, které se poznaly přes internetovou sociální síť. Jejich piknik přitáhl pozornost strážníků, kteří jejich přítomnost v zahradách Lucemburského paláce, který je sídlem senátu, pokládali za manifestaci, jež v těchto prostorách není dovolena. Po vypjaté diskusi byl pan Talleu obviněn, že „organizuje manifestaci bez povolení“, bylo mu pohroženo pokutou a byl donucen si svetr sundat.“
Mlčení médií i obránců lidských práv
Napětí ve francouzské společnosti každým dnem narůstá a informovaný člověk nemůže nevidět, že na pravé straně barikády roste hněv i odhodlání v odporu proti revolučnímu režimu vytrvat. Nejde přitom jen o ochotu lidí zvednout zadky od televizních obrazovek a počítačů a vyjít do ulic bránit francouzské děti před sociálním inženýrstvím sil pokroku, ale i o rostoucí počet starostů (k 20. 4. je jich již přes 20.000), kteří dali veřejně najevo, že na jimi spravovaných radnicích se žádné homosňatky konat nebudou.
Náš hlavní mediální proud, včetně toho „pravicového“(Lidové noviny, MF Dnes apod.), o těchto dramatických událostech ve Francii mlčí. Proč asi? A co katolický pankáč Karel, shodou okolností náš ministr zahraničí, neměl by i on ztratit nějaké to slovo na obranu nespravedlivě zatýkaných a bitých obránců normality? Nebo mu jím tak často zdůrazňovaná lidská práva leží na srdci jen tehdy, rozhánějí-li se demonstrace v Minsku, či když se do konfliktu s mocí dostanou členky jeho oblíbené punkové kapely v Rusku?
Tagy článku