Muž naděje: Co měl Josef Vlček společného se zakladatelem jezuitského řádu? Opakovaně vězněn pro pravdu. Nenáviděn komunisty i modernisty. Odešla ikona Církve bojující
Radomír Malý se ohlíží za nesmírně inspirativním životem mukla, signatáře Manifestu D.O.S.T. vyznamenaným Řádem T.G.M. prezidentem Václavem Klausem, jenž byl trnem v oku jak komunistům, tak i Církev rozkládajícím modernistům
31. července se v olomoucké katedrále sv. Václava konal pohřeb Josefa Vlčka, zakladatele vydavatelského podniku Matice cyrilometodějské a týdeníku Světlo, jehož byl dlouholetým šéfredaktorem. Bůh mu dopřál na této zemi požehnaných 95 let. V souvislosti s jeho pohřbem, jehož jsem se účastnil, mne napadla jedna - možná náhodná - souvislost. 31. července totiž Církev slaví svátek sv. Ignáce z Loyoly. Tento zakladatel Tovaryšstva Ježíšova byl původně světský voják, po svém obrácení se stal bojovníkem pro Krista, který fyzický meč vyměnil za meč modlitby a slova. Mezi ním a Josefem Vlčkem lze vidět analogii.
Muž činu
Znali jsme se dobrých čtyřicet let a po celou dobu jsme byli přátelé a spolupracovníci. Poprvé jsem ho poznal někdy v 70. letech v bytě mého kamaráda dr. Mečislava Razika, vězně 50. let z náboženských důvodů, který trávil kriminál právě s Josefem Vlčkem. Debatovali jsme tenkrát nad katolickým samizdatem, nad plánem, jak dostat katolickou literaturu, která se tehdy nesměla tisknout, mezi veřejnost. Vzpomínám si, že Josef Vlček neřekl tenkrát během celé schůzky jediné slovo. Nevyjádřil se absolutně k ničemu.
Josef Vlček
Komunisti ho zlomit nedokázali
Teď už vím proč. Vždycky dával přednost činnosti a akci před mluvením. Byl autentickým dělníkem na vinici Páně - a také bojovníkem. Nedeklamoval, ale ihned jednal. Ve spolupráci se zesnulým Josefem Adámkem z Brna vytiskli větší množství katolické literatury: katechismus, životopisy svatých, apologetické práce, informace o pronásledování katolíků komunistickým režimem doma i v zahraničí a mnohé další. Za to šel podruhé do kriminálu, tentokrát si odseděl zhruba 2 roky, zatímco v 50. letech 10 let (odsouzen původně k smrti, což mu bylo změněno na 21 roků). Dalo by se předpokládat, že lidé, kteří prošli peklem komunistických koncentráků 50. let, již nebudou mít odvahu cokoliv podnikat a přesunou se do ústraní. Josef Vlček takový nebyl.
Byl jedním z mála, kdo v podzemní církvi varoval před nástupem modernismu
Po uchopení moci bolševiky bránil církevní školství a rozšiřoval pastýřský list biskupů "V hodině velké zkoušky", za což byl poprvé zatčen. Během tzv. "Pražského jara" se znovu pustil do práce a obnovil činnost Matice cyrilometodějské. Ta byla ukončena krátce po vpádu vojsk Varšavské smlouvy. Josef Vlček se ale nestáhl do ulity svého soukromí, dál vydával potřebnou literaturu - v ilegalitě.
Často jsme se tehdy vídali. Již v 80. letech, kdy málokdo z nás, katolických aktivistů, chápal nebezpečí modernistického katolicismu na Západě, jenž jsme dosti podceňovali, nás Josef upozorňoval na těžké hereze, jež nebyly jen výstřelky Künga, Drewermanna, Currana apod., nýbrž oficiální linií tamního církevního tisku a školství. Přiznám se, že jsem tato jeho varování pokládal tehdy za poněkud přehnaná.
Teprve po převratu v roce 1989 jsem pochopil, že měl stoprocentní pravdu. Přesvědčil jsem se o tom brzy, po několikerých návštěvách Rakouska a Německa, když jsem slyšel katolické žurnalisty a pedagogy teologických fakult mluvit o Církvi stylem, za jaký by se nemusel stydět žádný ateistický agitátor komunistické éry. S panem Josefem jsme nalezli společnou řeč, která nás úzce spojila v letech 1993-4, kdy jsem se stal na krátkou dobu šéfredaktorem týdeníku Světlo, který on založil. I poté, co jsem nastoupil dráhu pedagoga teologické fakulty v Českých Budějovicích, jsme zůstali trvalými přáteli a spolupracovníky.
Světlem proti temnu
Josef Vlček ve svých 70 letech, kdy se jiní uchylují k zaslouženému odpočinku, znovu obnovil činnost Matice a nebál se znovu "jít do boje". Celá jeho práce byla neustálým zápasem o katolickou pravověrnost, o to, aby se na církevní půdě nehlásaly hereze a aby se vyučovala autentická katolická nauka. Za to obdržel mnoho ran, bohužel i z církevních kruhů. Například Tomáš Halík neřekl časopisu Světlo jinak, než Temno.
Matička Boží se jistě postará
Tam, kde řada jiných osob by už dávno rezignovala, on naopak zintenzivnil svoji práci. Všechny rány vydržel díky svému pevnému zakotvení v Bohu a vroucím modlitbám. Byl velikým mariánským ctitelem a několikrát jsem byl svědkem, když bylo s Maticí zle, ať už v důsledku vnějších útoků, nebo v důsledku finančních problémů, že s důvěrou a pověstným optimismem konstatoval: "Však Matička Boží se postará." A postarala. Matice i Světlo fungují dál dvě desítky let navzdory mnoha těžkým peripetiím. Velkou oporou mu byly jeho žena a děti, zvláště dcera Věra mu v jeho aktivitách vydatně pomáhala.
Josef Vlček byl bojovník-prorok. Odchází v něm praporečník katolicismu z doby střetu Církve s vnějším nepřítelem, ďábelským komunismem, a také z doby střetu Církve s vnitřním odpůrcem, rozvratnickým modernismem.
Pane Josefe, kéž Váš příklad a Vaše přímluva u Pána probudí více takových osobností, jakou jste byl Vy. Je nám jich dnes moc zapotřebí.
Tagy článku