Než se začtete, co o sobě napsala tako „velká postava sametové revoluce“, stojí snad ještě za zmínku tato zpráva: Vedení sociálních demokratů má zájem vytvořit pamětní desku připomínající čestného předsedu jejich strany. Instalována by měla být v jeho rodném Hodoníně.
Naši čtenáři znají nepravidelnou rubriku Osobnosti kontrarevoluce, v níž představujeme významné postavy, které se různým způsobem a v různých dobách angažovaly v boji za svobodu, proti revoluci.
Dnes tímto materiálem otevíráme rubriku Osobnosti revoluce. A na adresu zvěčnělého revolucionáře Valtra Komárka říkáme: Bůh mu buď milostiv!
Dětství
Protože mé dětství bylo poněkud složitější, nutno k této obvykle jednoduché části životopisu připojit několik vysvětlovacích vět. Narodil jsem se totiž jako nemanželské dítě, které matka přijela porodit do zcela cizího města Hodonína a tam mne zanechala u porodní asistentky.
Ze soucitu se mne ujala rodina Komárkova, která bydlela v sousedství a kde jsem tedy vyrůstal prakticky od prvního týdne svého života jako vlastní dítě, a později přijal i formálně jejich jméno. Bylo to lidské gesto, jehož byli schopni přesvědčení komunisté, neboť sami měli dvě vlastní děti a otec Bedřich Komárek byl málo placeným dělníkem s málo jistým zaměstnáním, matka Božena Komárková byla bez zaměstnání a vydělávala nepatrné peníze sezonními pracemi na poli a praním prádla.
Oba skutečně byli přesvědčenými komunisty - zakládajícími členy KSČ od r. 1921 a funkcionáři. Proto přes velmi těžké podmínky materiální jsem vyrůstal obklopen jejich upřímnou láskou a péčí. Další komplikace však přinesla fašistická okupace, kdy podle matričního zápisu o vlastní matce a na základě různých udání motivovaných nenávistí ku komunistickému charakteru rodiny, v níž jsem vyrůstal, jsem musel přestat navštěvovat obecnou školu a byl připravován k transportu do koncentračního tábora, který se uskutečnil v únoru 1942.
Na základě všech důkazů shromážděných rodinou Komárkovou o nepravosti matričního zápisu a j. včetně prohlášení B. Komárka, že je mým vlastním otcem, celá věc byla německými úřady prověřována a z karantény v Uherském Brodě (první stanice transportu směřujícího do koncentračního tábora Terezín) jsem byl propuštěn s tím, že "neárijský původ nebyl prokázán". Protože ale nebyla jistota před dalšími udáními, strávil jsem na radu rodičů zbývající tři léta do konce války bez vycházení z bytu. Tato situace a celá příslušná atmosféra pochopitelně na mne působila, ale byly zde velmi pozitivní stránky spojené s obětavou péčí rodičů podstupujících lidí, kteří mně i v těchto podmínkách pomáhali v přípravě na studium po válce.
Opravdový komunista
Bylo pak přirozené, že po osvobození jsem se přímo vrhl do života s celým jeho revolučním kvasem, od 16 let jsem se stal členem KSČ a pracoval v ní tak intenzivně, že v 17 letech jsem byl již členem OV a v 18 letech členem byra OV KSČ v Hodoníně, předsedou OV ČSM, členem KV ČSM, členem ONV, OAV NF atd., se všemi průvodními, často nelehkými akcemi, od běžných schůzí přes brigády, předvolební mítingy až po poúnorovou očistu, první kroky združstevňování na vesnici apod. Současně jsem studoval gymnázium, kam jsem složil zkoušky hned po osvobození a s výborným prospěchem jej i absolvoval v r. 1949.
Na podzim r. 1949 jsem byl ÚV KSČ vybrán jako vládní stipendista na studium národohospodářského plánování do SSSR, kde jsem studoval v létech 1949-1954 na Moskevském státním ekonomickém institutu. Těchto pět let studia a života v SSSR mělo pro mé další formování trvalý význam. Jednak díky skvěle připraveným sovětským profesorům jsem získal hluboké základy v oboru, jemuž jsem se pak věnoval po celý život. Přitom studium pro nás, čs. stipendisty, bylo prvořadým stranickým úkolem, učili jsme se většinou 10-12 hodin denně, a proto se mi i podařilo absolvovat všechny zkoušky za 5 let s prospěchem 1,00 (současně jsem aktivně pracoval ve studentské vědecké činnosti a zvítězil i ve všesvazových soutěžích s uznáními od ministra kultury a vysokých škol SSSR).
Současně jsem měl možnost poznat život lidí v SSSR, upřímně s nimi žít v každodenních starostech a hluboce je pochopit. Zde bylo i něco podobného, co mne potkalo v dětství! Sovětští lidé sami měli po válce velmi těžké hmotné podmínky, a přesto nám dávali to nejlepší, co měli, prvořadou péči. V průběhu studia jsem aktivně politicky pracoval v naší stranické, resp. "krajanské" organizaci, m.j. jako vedoucí stranické skupiny, referent pro kádrové styky v městském moskevském výboru a referent pro ideologii ve všesvazovém výboru - dále ve veřejných funkcích na sovětské vysoké škole.
Kariéra
Po absolvování studia v SSSR jsem byl zařazen na Státní plánovací komisi (SPK) jako inženýr - specialista v odboru investic, kde jsem pracoval v létech 1954-1957, poté jsem přešel vést výzkum investic do nově utvořeného výzkumného ústavu SPK a odtud jsem se počátkem roku 1960 vrátil zpět přímo do aparátu SPK již ve funkci vedoucího nově utvořeného odboru přípravy a ekonomie investic.
Tento rozsáhlý odbor nahrazující činnost zrušeného Státního výboru pro výstavbu s tak odpovědnými činnostmi jako státní expertiza investic, územní plánování, ceny a rozpočty v investiční výstavbě atp., jsem vedl 2 roky a poté jsem byl jmenován vedoucím skupiny 4 odborů a zástupcem I. místopředsedy ve vedení nově utvořené perspektivní skupiny SPK. Zde jsem pak v rámci přípravy XII. sjezdu KSČ byl pověřen vedením svodné pracovní skupiny Politického byra ÚV KSČ s cílem oponentury tehdejší "generální perspektivy 1961-1980" a vypracováním koncepce strukturálních změn čs. ekonomiky.
Na výsledný materiál byla z ÚV KSČ vyžádána sovětská expertýza, kterou vedl s. N. Tichonov, tehdejší ministr Gosekonom sovětu, a která náš materiál hodnotila kladně. V celé této práci na SPK jsem se hodně naučil, ale domácí setrvačné názory, zájmy a konflikty se po XII. sjezdu prohlubovaly, což mi přinášelo i řadu bezprostředních složitostí, takže jsem uvítal návrh, abych jel pracovat jako hospodářský poradce vládních orgánů revoluční Kuby.
Poradce Che-Guevary
Na Kubě jsem pracoval v letech 1964-1967 jako poradce ministra průmyslu Che-Guevary a prezidenta. O. Dorticose v jeho funkci předsedy Státní plánovací komise Kuby. Zaváděl jsem zde praxi státní expertizy investic, zpracovával první dlouhodobý perspektivní plán národního hospodářství Kuby, některé odvětvové koncepce atd. Současně jsem se při této práci hodně učil a měl jsem možnost osobně poznat všechny přední kubánské revolucionáře. Moje práce asi byla hodnocena kladně nejen vnějšími uznáními, neboť i v poslední době se např. přihlásil u mne do aspirantury I. viceprezident Státní plánovací komise Kuby - ministr plánování a podobně i náměstek ministra cukerného průmyslu (tuto aspiranturu v ČSSR ukončili v r. 1983).
Po návratu z Kuby r. 1967 jsem neměl vyjasněno pracovní zařazení - krátce jsem nastoupil na stáž na ÚV KSČ do ekonomického oddělení a pak byl provizorně zařazen jako zástupce vedoucího odboru dlouholetých výhledů SPK. Začátkem r. 1968 na základě návrhu tajemníka ÚV KSČ D. Koldera a rozhodnutí PÚV KSČ jsem byl jmenován generálním sekretářem nově ustavené Hospodářské rady vlády ČSSR - předsedou této rady byl jmenován místopředseda vlády L. Štrougal. V této funkci jsem pracoval až do r. 1971, kdy jsem byl (od 1. 5. 1971) v nomenklatuře ÚV KSČ převeden jako ředitel odboru na Federální cenový úřad (FCÚ).
Protivník Oty Šika
Práce v Hospodářské radě byla velmi těžká, složitá i konfliktní. Na jedné straně vzhledem k ochromení SPK bylo nutno zajišťovat běžný chod hospodářského života, což z velké části šlo na vrub mé funkce, současně se však rozvíjely diskuze o zásadních koncepčních otázkách, v nichž jsem byl v ustavičné, pro mne však velmi obtížné polemice s O. Šikem, s nímž jsem měl velmi napjaté vztahy. V r. 1969 pak šlo o každodenní práci k zabezpečování alespoň minimálně nezbytného chodu a další postupnou konsolidaci hospodářství.
S ohledem na tyto objektivní skutečnosti a souvislosti jsem byl novým vedením KSČ v dubnu 1969 jmenován do komise PÚV pro vypracování realizační směrnice a pak v r. 1970 pohovorovou komisí ÚV KSČ vedenou tajemníkem ÚV KSČ Hruškovičem jsem byl prověřen k výměně stranické legitimace. V návaznosti jsem pracoval v komisi pro přípravu XIV. sjezdu KSČ vedené s. taj. Hruškovičem a u tohoto tajemníka pak jako aktivista po celý rok 1971 i v r. 1972, zejména při přípravě plenárního zasedání ÚV KSČ v r. 1972 k otázkám efektivnosti.
V dalším období mé práce na FCÚ jsem zabezpečoval analýzy cenového vývoje, výstavbu a rozvinutí činnosti cenové výpočtové laboratoře a Výzkumného ústavu cenového a jako poradce ministra jsem se podílel na řešení souhrnných otázek cenové politiky.
Spolehlivý akademik
V r. 1978 se mi podařilo realizovat dlouholetou touhu a na základě zájmu vyjádřeného EÚ ČSAV i dohody s předsedou FCÚ přejít na výzkumné pracoviště a věnovat se teoretické práci, k níž jsem inklinoval již dříve ve spojení se studiem vědecké aspirantury, prací v národohospodářském výzkumu, publikační odbornou činností, kdy jen v letech 1972-1977 jsem jako autor nebo spoluautor vydal pět knih z oblasti národohospodářského plánování, vědeckotechnické a hospodářské prognostiky, atd.
V EÚ ČSAV jsem se podílel na zpracování rady kolektivních výzkumů v oblasti makroekonomické analýzy, strategie vědy, řízení národního hospodářství a vědeckotechnického rozvoje, prognózy reprodukčního procesu. Od r. 1981 jsem vedl výzkum dlouholeté prognózy strukturálního vývoje čs. ekonomiky a v této souvislosti jsem byl atestován jako vedoucí vědecký pracovník a schválena obhajoba mé doktorské disertační práce, která je stanovena na 7. 6. 1984. V návaznosti na tyto práce a nové potřeby dané realizací usnesením vlády ČSSR č. 10 z r. 1983 jsem byl od 1. 2. 1984 pověřen řízením nově ustaveného Kabinetu prognóz ČSAV, kde nyní pracuji.
V uvedených souvislostech již jen více méně taxativně uvádím údaje týkající se teoretického vývoje a práce: v létech 1957-1960 jsem absolvoval externí vědeckou aspiranturu na VŠE Praha a v r. 1960 byl jmenován kandidátem ekonomických věd, v r. 1962 docentem pro obor národohospodářského plánování. Od r. 1957 jsem nepřetržitě spolupracoval s VŠE povětšině externím úvazkem na katedře národohospodářského plánování. V r. 1963 jsem publikoval knihu "Efektivnost investic", v r. 1972 knihu "Dlouholeté plánování", v r. 1973 mi vyšla kniha o dlouhodobém plánování a prognózování v Moskvě, dále možno zmínit knihy "Hospodářské a vědeckotechnické prognózování" z r. 1977, "Základní principy hospodářské politiky socialismu" z r. 1979, "Technika a ekonomika investic" z r. 1982 atp., obdobně by bylo možno uvést značný počet odborných statí - v posledních letech jsem poměrně často publikoval v Hospodářských novinách - ekonomickém týdeníku ÚV KSČ.
Závěrem pak alespoň krátce charakterizuji vlastní činnost politickou.
Desítky funkcí
Po počátečních funkcích člena OV KSČ a byra OV KSČ v Hodoníně v létech 1947-1949 a funkcích během studia v SSSR, jež jsem již uvedl, jsem během práce na SPK v létech 1954-1964 byl mnohokráte členem výboru ZO KSČ (několikrát místopředsedou a jednou předsedou), aktivistou a lektorem ÚV KSČ, členem komise ÚV KSČ pro investiční výstavbu aj.
Během pobytu na Kubě jsem byl členem a poté předsedou ZO KSČ našich expertů, po návratu jsem pracoval v létech 1969-1972 jako aktivista ÚV KSČ. V současné době pracuji zejména jako člen výboru ul. org. KSČ v Praze 5 - Košířích, jako vedoucí lektor OV KSČ - Praha 1 a jako aktivista ekonomického oddělení ÚV KSČ.
Souhlas se sovětskou okupací
V r. 1970, jak jsem již uvedl výše, také proběhl můj stranický pohovor. Pohovorová komise ocenila mé celkové politické postoje v krizovém období a doporučila výměnu stranické legitimace, současně však s kritickým poukázáním na nedostatky v kádrové práci a udělením důtky s výstrahou. Závěr komise a výměna stranické legitimace byly schváleny usnesením sekretariátu ÚV KSČ v únoru 1971. Udělená důtka s výstrahou byla pak na základě pozitivního hodnocení další politické činnosti a příslušného návrhu základní organizace KSČ zrušena Ústřední komisí stranické kontroly (v r. 1979).
Po přechodu na FCÚ a později do EÚ ČSAV jsem po celá 70. léta velmi intenzivně pracoval ve stranické propagandě a absolvoval velké množství přednášek jako lektor v rámci OV KSČ, ZO KSČ a uliční org. KSČ, dále ve výboru záv. org. SČSP aj.
Otec a manžel
Jsem ženatý od r. 1956 a mám 2 syny. Manželka Alena Komárková pracuje v ZPA Košíře jako referent pro pasy-víza a zahraniční cesty, je členkou KSČ od r. 1953, funkcionářkou KSČ - v současné době členkou výboru ZO KSČ v ZPA Košíře.
Starší syn Martin, nar. 13. 2. 1961, je vědeckým aspirantem filozofické fakulty Univerzity Karlovy a je kandidátem KSČ, mladší syn Michal, nar. 1. 2. 1963, studuje třetí ročník téže fakulty a je funkcionářem SSM. Oba moji nevlastní rodiče zemřeli v r. 1963 (byli členy KSČ od r. 1921 do r. 1963 nepřetržitě) - vlastní rodiče, jak jsem uvedl, jsem nepoznal (matka R. Pisková byla úředně prohlášena za mrtvou) a vlastní sourozence ani jiné vlastní příbuzné nemám. (Nevl.souroz.: Karel Komárek, nar. 1921, velvyslanec a poradce min. ZV, Květoslava Komárková, nar. 1923, v důchodu, bytem Hodonín).
Tagy článku