Co jsou, tatínku, ty hromady papírů, které jsi přinesl včera z toho velkého, strašidelného, starého domu?
Říkalo se jim noviny holčičko.
Co to jsou noviny?
Papíry, popsané informacemi. Někdy i s obrázky.
Co to jsou informace tatínku?
Informace jsou něco jako stín poznání. Nebo taky degenerované poznání. Ale stín je lepší slovo, tomu budeš líp rozumět. To, co je v životě člověka důležité, je poznání. Informace naopak většinou vůbec důležité nejsou. Některé z nich mohou být v životě užitečné, to jistě ano, ale jejich hodnota se extrémně nadhodnocovala. Už proto, že jenom předstíraly, že jsou informacemi. Také proto teď žijeme tak, jak žijeme.
Co je to poznání?
Když se třeba spálíš o oheň, máš poznání, že oheň je žhavý a pálí. Víš to nade vší pochybnost, úplně jasně. Nikdo ti to nevyvrátí, nikdo ti nedokáže v tomto ohledu namluvit o ohni nějakou lež, třeba že spálit se je příjemné, nebo že oheň je studený. Nikomu se to nepodaří, protože ty sama jsi zažila, co to znamená, když tě spálí oheň. To je poznání. V tomto případě poznání o ohni.
Když však svůj zážitek vyprávíš jiným lidem, kteří nemají stejnou zkušenost jako ty, nevědí tedy, že oheň pálí, předáváš jim informaci. I když se často říká, že jim tím předáváš své poznání, stačí se jen trochu zamyslet a zjistíš, že poznání jim ve skutečnosti předat nemůžeš. Ke skutečnému poznání jim chybí zásadní vjemy, které nelze získat posloucháním nebo čtením, ale dají se získat jen zážitkem. Předáváš jim zkrátka pouhou informaci o svém poznání. Lidé, kteří tě poslouchají (a nikdy se nespálili o oheň), pak tedy nemají poznání (i když to lidé často a rádi říkají), ale mají jen informaci.
Právě proto, že v informaci nutně chybí to nejdůležitější, neboť to nejdůležitější slovy nikdy nelze sdělit, je informace jen stínem poznání. Když třeba vezmeš klacík, zapíchneš ho do země a svítí sluníčko, klacík udělá stín. Stín není klacík, to je jasné, viď?
Ano, stín je něco úplně jiného než klacík.
No a stejný rozdíl jako mezi klacíkem a stínem je mezi poznáním a informací. Proto také všichni moudří lidé od počátků naší civilizace mluvili o informacích jako o pouhých stínech poznání.
A proč bylo v těch novinách tolik informací?
Protože bylo hodně lidí, kteří byli placeni za to, že je do těch novin psali.
Proč je tam psali?
Protože si mysleli, že jsou důležité.
A proč si mysleli, že jsou důležité?
To mělo více důvodů, holčičko. Ale jedním z těch nejpodstatnějších bylo, že noviny kupovali jiní lidé, kteří si taky mysleli, že informace jsou důležité. Kdyby lidé noviny nekupovali, neplatili by za ně, nikdo by do novin nepsal, protože ti, kteří do nich psali, by za to nedostali žádné peníze. Jenže lidé si mysleli nejen to, že je důležité mít nějaké hodnotné informace, což by mohlo být do určité míry správné, ale oni se domnívali, že je důležité mít co nejvíce informací.
Proč si to mysleli?
Každý člověk touží po poznání, je to zakódováno v naší přirozenosti. Ale skoro nikomu se nechce hledat skutečné, reálné poznání. Ono to totiž vůbec není snadné. Z jednoho úhlu pohledu se dá sice říct, že to je nádherné, opojné a úžasné dobrodružství. Jenže z jiného, stejně platného úhlu pohledu je to dřina, těžká, klopotná, zdlouhavá dřina, při které se člověk necítí nijak příjemně, navíc s nejistým výsledkem. A lidé v poslední stovce let uspořádali přímo hon na krátkodobé, pomíjivé, co nejpříjemnější věci. Ale to jsem trochu odbočil od té nepříjemné cesty. Nejosvědčenějším způsobem hledání pravdy je skrze poznávání svých omylů – no, a když se člověk ubírá touto cestou, na které neustále poznává, jaký je trouba, tak to moc radostná cesta není. Jen stateční lidé se na ní vydají; a jen ti nejstatečnější na ní také vytrvají. Ostatní se vrátí na příjemnou cestu pouhého sbírání informací, které pak vydávají za poznání…
A proč je vydávají za poznání? Vždyť to je lež.
Informace jsou pro ně náhražkou za hledání poznání, na které si netroufli. Ale nemůžou si přece přiznat, že nejsou ochotni vynaložit úsilí na hledání skutečného poznání. Pokud by měli tolik sebekontroly, že by byli schopni si právě tohle přiznat, pak by také mohli sebrat i tolik odvahy, že by neutekli z cesty hledání poznání na cestu pouhého sběru informací. Jenže sbírat a skládat informace je tak jednoduché… Informace se válejí všude.
Sbírání informací, hlad, v mnoha ohledech až zuřivý, nemocný hlad po informacích se rozrostl do tak hrozivých rozměrů, že začal ničit celou společnost. Nejen poznání, ale dokonce i základní informace se staly vzácností. Většinou se do oběhu dostávaly už jen informace o jiných informacích, vytvořené na základě druhých, třetích, desátých odvarů z jiných informací. Tyto náhražky doinformací byly navíc promíchány s nespočetným množstvím spekulací o informacích, kterým se někdy říkalo upřímně spekulace, jindy se jim zastřeně, rádoby vznešeněji říkalo názory. Stal se z toho obchod s mnohonásobnými odvary z informací a se spekulacemi o informacích. Není divu, že poznání se prakticky úplně vytratilo.
V tom se, tatínku, přece nemohl nikdo vyznat.
To je pravda, holčičko.
A jak to teda dělali, aby se v tom vyznali?
Vynalezli něco ještě horšího než informace a jejich nespočetné odvary. Něco, co na počátku bylo vynalezeno s dobrými úmysly, ale pak se to vždy zvrhlo. Říkalo se tomu ideologie.
Co to je ideologie?
Něco jako sítko, kterým přesíváš informace a jejich odvary. Ty, které propadnou, jsou špatné, a ty které v sítku zůstanou, jsou dobré. Nebo naopak jsou dobré ty, které propadnou – ale ono je to vlastně úplně jedno.
Proč je to jedno?
Protože takovým sítkem ideologie jen oddělíš jedny informace a jejich odvary od jiných, ale neoddělíš pravdu od lži, skutečnost od iluzí, dobro od zla.
Tomu nerozumím. Bráškovi jsi onehdy říkal, že každý člověk musí mít nějaké ideje. Nevěděla jsem co to je, ale slyšela jsem to moc dobře a zapamatovala jsem si to.
Ano, to jsem mu opravdu říkal. Ale ideologie nejsou ideje, i když to zní podobně.
A co jsou ideje?
To nejvyšší, nejcennější, nejkrásnější, nejhodnotnější, nejdobřejší, nejlaskavější, nejpravdivější, nejúžasnější ze všeho, co nás utváří, oživuje a svobodně vede celým našim životem. Věřící lidé říkají souhrnu těch nejvznešenějších nejvyšších idejí Bůh. Ateisté je nejčastěji nazývají nejvyššími, apriorními pojmy jako dobro, pravda, krása, spravedlnost, láska…
Tak to se mi ideje moc líbí. Ale jak se od nich liší ideologie?
Podobně jako se liší poznání a informace. Protože k idejím můžeš dospět jen a jen poznáním. K idejím tě nedovedou žádné informace. Ani kdybys shromáždila všechny informace světa nebo dokonce i celého vesmíru, pokud by to bylo možné, stejně by tě to ani malinko nepřiblížilo k idejím.
Dokonalé poznání idejí je vrcholem všeho lidského poznání. Dokonalé poznání nikdy nebylo, není a nikdy nebude vrcholem lidské informovanosti. K tomu, aby byl informovaný, může člověk jen sbírat informace. A může být klidně nelidskou bestií. Ale k rozvíjení skutečného poznání musí především hledat, nacházet a svobodně, dobrovolně kultivovat svou lidskost. Proto moudří říkají, že na vrchol poznání, k nejvyšším idejím vede cesta jen skrze to klopotné, často nepříjemné, ale ryze poctivé poznávání, o kterém jsme mluvili.
No a jak vznikly ideologie – hodně jednoduše se dá říct, že lidé, kteří vnímali záblesky světla idejí, ale nechtělo se jim nebo nedokázali je klopotně hledat a poznávat, popsali své představy o idejích za pomoci nasbíraných informací a především spekulací o informacích. Opakuju, protože to je to nejdůležitější: Nepopsali ideje, k těm se vůbec nedostali. Na to by museli použít poznání. Popsali ve světle jednotlivých paprsků některých idejí své vlastní představy, své spekulace o idejích. Tyto své spekulace zabalili do informací, které se jim podařilo nasbírat. Tak se dá jednoduše popsat vznik ideologií.
Tomu už moc nerozumím. Proč jsou ideologie špatné?
Protože se vydávají za něco, čím ve skutečnosti nejsou. Vydávají se za ideje samotné nebo přinejmenším za cestu k idejím. A to je zlo jako každý podvod a lhaní. Nebo spíše horší, protože ideologové napáchali za pouhých sto let mnohem více zla než všichni obyčejní podvodníci a lháři v celých dějinách lidstva dohromady. Když někdo lidem říká, že jim ukáže cestu, která je lemována hojností a na konci cesty je poklad, lidé se za ním vydají, a on je pak po cestě obtěžuje, otravuje, olupuje je o majetek, zotročuje, týrá a dokonce i zabíjí, pak to není jen obyčejný lhář, ale podvodník a zločinec nejvyššího řádu.
Strašný člověk.Dívala jsem se ráno na ty noviny tatínku. Byly tam napsané věci, kterým nerozumím. Hodně věcí, kterým nerozumím.
Jaké?
Zapamatovala jsem si hlavně to, co bylo napsáno velkými písmeny. Zkusím si na některé vzpomenout. Třeba - Pětina maturantů nezvládla test z matematiky, češtinu každý padesátý. Ministerstvo financí má nový portál, stál 12 milionů. Američan chtěl dokopat míč do Brazílie, zemřel po srážce s autem. Video se Zemanem vrávorajícím u klenotů vidělo přes 800.000 lidí. Evropané přestávají věřit v EU, nejvíc Francouzi. Investoři podle průzkumu čekají, že krize v eurozóně se zhorší. Ekonomika eurozóny letos podle průzkumu ECB klesne o 0,4 procenta.
Nerozumím tomu. Co to znamená?
Já tomu také nerozumím holčičko. A oni když to psali, tomu také nerozuměli.
Proč to tedy psali?
Protože si mysleli, že tomu rozumějí. A také si mysleli, že to je důležité. Ale jen někteří si to vážně mysleli, ti ostatní to psali jen proto, že za to byli placeni. Ta novinová civilizace by se dokonce dala jistým způsobem popsat jako civilizace čtyř desetin. Protože nejvíc sporů a nenávistných hádek se vedlo o ty nejméně důležité věci: o spekulace, ideologie, odvary informací. Byla to civilizace, která sama sebe postavila na hlavu, ztrácela všechen čas hádkami o zbytečnostech a nevěnovala žádný čas důležitým věcem, třeba hrozbám, které přicházely a byly posléze už tak jasné, že je mohli vidět i slepí.
A proč nepsali všichni o tom, co se může stát? O tom, co se potom stalo? O té velké zlé věci, která změnila úplně všechno, jak o tom někdy mluvíte s maminkou, když si myslíte, že vás s bráškou neslyšíme. Oni to nevěděli?
Někteří to opravdu nevěděli, ale těch bylo jen velmi málo. Většinou to lidé tušili, ale nechtěli si připustit, že by se to mohlo stát. Nechtěli se vzdát svého pohodlí. A ti nejhlasitější - shodou okolností právě ti nejzarytější ideologové, kteří povýšili lhaní a podvody na nejvyšší stupeň a tvrdili o sobě, že právě oni nejsou spoutáni žádnou ideologií - uráželi všechny, kteří před tím varovali, nadávali jim do bláznů a říkali, že straší lidi. Hlavně kvůli nim to bylo tak strašné, protože na to skoro nikdo nebyl připraven. Kvůli nim mnoho lidí nepokládalo za důležité se tím nějak zabývat nebo se dokonce připravovat. Nechtěli být považováni za blázny.
Takže oni pokládali za důležité to, co vůbec důležité nebylo a nepokládali za důležité to, co ve skutečnosti bylo důležité?
Ano dítě. Kdyby to bylo jinak, pak by asi nemuselo dojít k té velké zlé věci, jak jí říkáš, a která nám všem opravdu změnila život úplně od základu. Tedy těm, kteří to přežili.
Budeš mi tatínku vyprávět o tom, jaké to bylo? A třeba co to byla elektřina?
Budu zlato, ale ne moc dlouho, jsou mnohem důležitější věci na povídání o starém, bláznivém světě, který sice měl v něčem svůj půvab, ale postupně se v něm nashromáždilo s dobrými úmysly daleko více zla než dobra.
Tagy článku