Člověk často slýchává o utrpení Panny Marie, ale lidé v dřívějších časech, na rozdíl od našich současníků, často rovněž mluvívali o jejích radostech. Z tohoto důvodu je nejslavnější svatyní v Brazílii Kostel Panny Marie Radostné, který byl vztyčen na hoře Mount Guararapes - právě na počest jejích radostí.
Rozjímejme proto ve svátek Nanebevzetí Panny Marie nad jejími potěšeními. Existuje pro to velmi dobrý důvod. Svatý Tomáš Akvinský zastává názor, že nikdo nemůže být živ na Zemi ve stavu naprostého zármutku. Pro vyrovnání se s utrpením života potřebuje člověk mít nějaké potěšení, i když je malé; jinak se stálý a intenzivní žal stává nesnesitelným. Nehovořil o potěšeních, jak si je představuje svět, ale o dobrých katolických potěšeních a radostech.
Stupňovaná radost královny
Panna Marie měla mnoho radostí. Magnificat je vyjádřením té nejvyšší radosti, kterou je Vtělení, avšak existuje řada dalších, jako ty, které jsou oslavovány v radostných mystériích Růžence. V jistém smyslu nebyla žádná z nich větší než Nanebevzetí. O těchto pozemských a nebeských potěšeních vám nyní něco povím.
Jistě jste se setkali s dobovými materiály o korunovaci anglické královny – jsou toho plné filmy, dokumenty a fotoalba. Královna opouští svůj palác, na sobě má diadém a jiný nádherný oděv. Vchází do skvostného zlatého kočáru. Kočár, doprovázený zepředu a zezadu dokonalým rytířským průvodem, jede pomalu a přijíždí do Westminsterského opatství. Zvony zvoní, kanóny hřmí. Královna postupuje až do středové uličky Opatství a přijímá výrazy úcty od šlechticů, členů britského královského sněmu a příslušníků královského rodu. Pak se odehraje korunovační obřad. Poté, co je korunována a usazena na trůn, dosahuje její radost vrcholu. Její radost se šíří přes celé město, království a celý svět. Ona je královnou par excellence a toto je celosvětová oslava monarchie.
S postupujícím dnem se královnina radost stupňuje. Probouzí se potěšená a její radost stoupá až do chvíle korunovace, kdy dosahuje vrcholu. Poté je její vítězství završeno a její radost je tou, která odráží důstojnost, čest a velkolepý osud vládnout skvělému lidu.
Nejde o to, že královna Alžběta II. je anglikánka korunovaná církevním obřadem vedeným tímto falešným náboženstvím. Mám na mysli starou katolickou Anglii, která porodila tuto monarchii a jejíž obřady stále doutnají pod popelem této nešťastné protestantské větve. Uvažuji o této korunovaci jako o symbolu.
Čtěte ZDE: Proč slavíme Mariino nanebevzetí? Nová Eva. Žena v době katedrál. Co znamená „být Marií“. Ženská otázka v novověku: Falešnou emancipací vstříc otroctví. Ježíšova výzva mužům
Nebeské pocty Panně Marii
A nyní se zaměřme na Nanebevzetí Panny Marie. Po své nanejvýš klidné smrti a vzkříšení Panna Marie věděla, že bude vzata na Nebesa. Ona to věděla, protože dosáhla vrcholu své svatosti a moudrosti, která jí sdělila, že nastala hodina jejího svatořečení. Rovněž její láska k Bohu nikdy nebyla tak intenzivní a ona cítila, že okamžik této blažené vize je blízko. Andělé z nejvyšších sfér tedy sestoupili a slavnostně ji vzali do Nebe.
Dovedu si představit, že její andělský kočár, použiji-li tuto metaforu, byl podobně jako v případě vojenského průvodu anglické královny zepředu i zezadu doprovázen průvodem vybraných andělů, možná i andělů bojovníků, kteří mnohokrát zvítězili v boji s ďáblem. Potom přijela na to nejslavnostnější místo na Nebesích, kde se shromáždili jeho obyvatelé, aby jí vzdali hold. Byla přijata svým ctěným manželem, Svatým Josefem, a společně, jako v katedrále, pokračovali uličkou obklopenou spořádaným zástupem svatých.
Když postupovala směrem ke trůnu Svaté Trojice, která ji očekávala, přijímala úctu všech světců a andělů. V tomto průvodu cti ona nejenže přijala poctu každého z nich, ale rovněž dokonale chápala a rozlišovala, co která pocta představuje. Každému svatému či andělovi, kterého osobně znala, projevila příslušný výraz náklonnosti a obdivu. Zažívala ohromnou radost při tomto hyperduliu nebeských obyvatel, kteří ji velebili, neboť byla matkou našeho Pána Ježíše Krista a bytostí Jemu nejvíce oddanou.
Když se průvod chýlil ke konci, oslava Nanebevstoupení dosáhla svého vrcholu. Nejdříve zažila Panna Marie vizi blaženosti; v tentýž moment byla přijata Božím Slovem, Duchem Svatým a Bohem Otcem. Slavnostně ji uvítali, pozdravili ji jako nejmilovanější Dceru svého Otce, nejobdivovanější Matku Syna a nejvěrnější Manželku Ducha Svatého. Poté ji prohlásili Královnou Nebes a Země. Po tomto prohlášení ji Trojice osobně korunovala.
Všechny předcházející kroky jejího Nanebevzetí vedly až k tomuto ohromujícímu završení. Ona po něm horoucně toužila a velmi ji potěšilo. Tento hypotetický popis vám poskytuje matnou představu o radostech, které v ten den zažila Panna Marie.
Čtěte ZDE: Tajemná slova Matky Boží: Mariánská zjevení nejsou pohádky. Předpovědi a varování se s děsivou přesností naplňují. Církevní krize kulminuje. Socha v Japonsku oplákává náš pád. Každý má ještě šanci se zachránit
Slovy nelze vylíčit
Chci zdůraznit, že toto není nadsázka nebo přehánění. Domnívám se, že taková slavnost se skutečně na Nebesích odehrála jako součást nanebevzetí Panny Marie. Její nanebevstoupení, její glorifikace a korunovace byly třemi z věcí, které se všechny odehrály společně při velkolepém obřadu na Nebesích.
Podobná glorifikace se bude konat na konci naší historie po Posledním soudu. V návaznosti na nejvyšší glorifikaci našeho Pána jako Krále historie a čestného uznání Jeho vítězství nad satanem, jeho kohortami a armádou je pravděpodobné, že náš Pán vzdá konečnou poctu Panně Marii a Svatá Trojice znovu potvrdí její svrchovanost nad Nebem a Zemí – Zemí velebenou v den konce světa.
Domnívám se, že tato glorifikace Panny Marie měla při jejím vzkříšení a nanebevzetí vliv na Zemi a přírodu. Představuji si, že v den jejího Nanebevzetí svítilo slunce zvláštním slavnostním svitem, vzduch byl výjimečně čistý a celá příroda prožívala nesmírnou radost stejně jako ve Fatimě, kdy slunce změnilo své barvy a tančilo, otáčeje se směrem k Zemi, aby potvrdilo slova, kterými Panna Marie promluvila k dětem.
Tvář Panny Marie před jejím Nanebevzetím by byla zářila stále se zvyšujícím jasem vyjadřujícím velkou Boží lásku, kterou cítila, její dychtivost být s Ním a tušením radostí, které ji měly brzy očekávat. Myslím si, že poslední den Panny Marie na Zemi v jistém smyslu představuje přeměnu Panny Marie; byl to její Tábor. Osoby, které byly s ní a viděly ji, nikdy nezapomenou na tento den po celý zbytek svých životů.
Myslím, že až bude slavnostně stanovena vláda Panny Marie tak, jak bylo předpovězeno ve Fatimě, budou nám i celé Zemi předány některé z radostí, které zažila v den svého Nanebevzetí a která nyní prožívá na Nebesích.
V Litanii k Našemu Pánu se nachází invokace, ve které žádáme: Ut ad celestia desideria erigas, te rogamus, audi nos – nechť jsou naše duše povzneseny tak, aby toužily po nebeských věcech, prosíme Tě, vyslyš nás.
Tato invokace by měla být v den Nanebevzetí Panny Marie závěrem našeho rozjímání. Měli bychom žádat o to, abychom mohli být schopni milovat nebeské štěstí Panny Marie, abychom ji ctili a abychom s ní mohli jednoho dne spočinout v Ráji. Také bychom měli milovat a rozjímat nad jejími radostmi jako nad způsobem, jak přijímat s klidem a smířením žal a utrpení, které nám Bůh sesílá, abychom mohli prokázat svou lásku k Němu.
Zdroj.
Tagy článku