V poslední době svobodní zednáři vystupují ze stínu na světlo. U některých lidí to vyvolává blahosklonný úsměv, jiné to provokuje.
Stanislav Krajski: Chápu svobodné zednářství jakožto ohrožení, a to nikoliv pouze církve, ale i demokracie a svobody.
Je dnešní zednářství sdružením starších pánů, kteří se věnují směšným rituálům, nebo organizací, která usiluje o to, aby převzala otěže světa?
S. K.: Je to především organizace, která se odvolává na náboženskou doktrínu zvanou kabala. V ní se praví, že místo Boha zaujme člověk. Takový člověk je pokládán za nového mesiáše, tedy za někoho, kdo byl předurčen k tomu, aby převzal politickou, hospodářskou, duchovní a morální moc nad lidmi. Kdysi zednáři popírali, že by chtěli vládnout nad lidskými dušemi. Před několika lety se však k tomu začali přiznávat.
Přesto zní mnohé hlasy, které význam zednářství bagatelizují.
S. K.: Kdysi byla doba, kdy to, co zednáři hlásají, nebylo pro většinu lidí přijatelné. Proto také své záměry utajovali. Ale nyní, když se tak rozšířilo New Age a jiné pohanské ideologie, vznikla základna, na které lidé stále snáze akceptují zednářské ideje. Proto o nich také zednáři stále více hovoří. Zdůrazňují, že jsou pro demokracii, svobodu člověka, toleranci, a i když tiše, popularizují ideové základy svých postojů: Člověk je bohem, sám rozhoduje o tom, co je pravda, dobro atd. Základní tezí zednářství je, že dnešní civilizace je stále více pohanská, a v tom je kus pravdy. Proto se zednáři, kteří jsou konsekventní pohané, stále více hodí do prostředí nové společnosti a cítí se v ní stále více pevní. Ve svých vystoupeních v lóžích i ve svých časopisech hovoří již otevřeně o tom, že přichází nová doba, kdy se zednářství může stát „novým Vatikánem“, novým duchovním vůdcem lidstva. Proto stále více zveřejňují své představy „Nového světového řádu“ i argumenty, proč musí takový řád povstat. Ty důvody jsou v podstatě tři:
• Svět je hustě zabydlený dům, který vyžaduje jednoho vládce.
• Zrušení národnostních a náboženských rozdílů způsobí, že nebude různic, válek ani agrese mezi národy.
• Systémy, jako kapitalismus a komunismus, se přežily, a proto světu hrozí hospodářská krize, a navíc tyto staré „systémy“ nemohou člověku zajistit svobodu a blahobyt. Zednáři tvrdí, že svobodu a blahobyt zajistní lidstvu jen přirozené hospodářství, něco mezi kapitalismem a komunismem, v nemž se spojí nejlepší přednosti obou systémů s bezbřehou demokracií a tolerancí. Takové hospodářství je možno zavést jen tehdy, když zavládne nad celým světem a když je bude kontrolovat jejich „Nový světový řád“.
Zednářství však není jednolité, existuje v rámci různých ritů, jako je skotský a francouzský. Jaký je mezi nimi rozdíl?
S. K.: První rozdíl mezi „Francouzi“ a „Skoty“ je stejný jako v církvi mezi jezuity a dominikány. Je to stejné náboženství, ale různá spiritualita. Druhý rozdíl spočívá v tom, že „francouzi“ kladou větší důraz na taktiku, „skoti“ zase na věrnost učení. Podle „Francouzů“ má politiku a mravnost nahradit kultura. „Skoti“ jsou více „náboženští“ a domnívají se, že již nastal čas, aby byla jejich doktrína představena lidstvu a že New Age je nejlepším a žádoucím krokem směrem k ještě lepšímu a pravdivějšímu náboženství. „Francouzi“ se domnívají, že na takovou otevřenou prezentaci je ještě brzy.
Jaký je v současnosti postoj Církve k svobodnému zednářství? Není možno skrývat, že v době 2. Vatikánského koncilu zákulisní pletichy usilovaly o to, aby se negativní postoj Církve k zednářství změnil. Není také tajemství, že někteří církevní hodnostáři na Západě se se zednáři v lóžích stýkají.
S. K.: Po koncilu řekl papež Pavel VI.: „Satanův dým vtrhl do Církve.“ Myslím že tato slova se týkala také problému, který jste naznačil. Jak vyplývá z dokumentu, který papež podepsal v roce 1983, negativní postoj Církve k zednářství se v ničem nezměnil. Katolík, který podporuje zednářství nebo je jeho členem, žije ve stavu těžkého hříchu a nesmí přistupovat ke svátostem. Stojí tam také, že místní církevní autority nemají právo měnit obsah a znění tohoto dokumentu. Jestliže někdo tedy hovoří o svobodném zednářství jinak, dostává se do rozporu s naukou Církve. Jestliže před 100 lety mohla mít Církev pochybnosti o tom, čím je zednářství, dnes je již naprosto jasné, že zednářská doktrína je z křesťanského hlediska satanský projekt.
Zdá se však, že zednářství čas od času zkouší Církev, jestli už nedozrála k akceptaci takových idejí. Zažili jsme třeba pokus udělit cenu Janu Pavlu II., kterou on ovšem odmítl.
S. K.: Myslím, že tu ani tak najde o „zkoušení“, jako o pokusy dezorientovat lidi. Společnost, která se dozví o vyznamenání uděleném papeži, řekne si: Jak by to mohla být satanská doktrína, když si tak cení Jana Pavla II.? Pokud zednáři usilují o to, aby je přijal papež, kardinál nebo biskup, dělají to proto, aby si později posloužili argumentem: Církev nás přece tak neodsuzuje, když se její představitelé s námi stýkají.
Velký mistr Velkého Východu v Itálii v instrukci, adresované před několika lety bratřím jeho lóže, řekl, že zednáři mají všemi možnými způsoby bojovat proti katolické církvi, ale přitom zachovávat co nejlepší kontakty s ostatními církvemi. Proč?
S. K.: Katolická církev je hlavním protivníkem svobodného zednářství. Jestliže volnomyšlenkáři hlásají, že člověk je bohem, pak jim v tom katolická církev nejvíce překáží. Jiné církve v určité míře také. Ale musíme si uvědomit, že zednářství se zrodilo v protestantském prostředí mezi osobami svázanými s rozenkruciánstvím, čili s vyznavači jakési „křesťanské kabaly“. Rozenkruciáni, kteří v rámci protestantství založili svobodné zednářství, se domnívali, že budou tvůrci „třetí reformace“ po Lutherovi a Kalvínovi a že celé křesťanství přetvoří do kabaly. Protestantismus je k tomuto procesu náchylný, a v důsledku toho také odumírá. Jestliže lidé sami rozhodují o pravdách víry, ať už ve svém svědomí nebo formou jakési náboženské demokracie (anglikánský synod se např. usnesl, že peklo neexistuje!), je to nejlepší cesta do svobodného zednářství. Zednáři věří, že postupnou reformací přivedou křesťanství k přijetí rozenkruciánství a později i kabaly.
Jaká je v tom role Rotary a Lion's klubu?
S. K.: Zednářství je organizací superelitářskou, vytváří se tam, kde jsou střediska moci a střediska elit, přímo „elity elit“. Protože v menších střediscích nemůže být přítomno samo, má tam alespoň své „oči, uši a ruce“. Zednáři přijímají do svých řad jedince, kteří jsou vnitřně již zednáři a pak jen formálně procházejí jednotlivými stupni zasvěcení. Tato průprava se uskutečňuje v klubech Rotary a Lion’s. Děje se tak s velkou opatrností. Důraz se klade na dvě otázky: Jste elitou, nadlidmi, kteří mohou určovat, co je dobré a co je zlé. Za druhé v parazednářských organizacích se členům vštěpují zednářské ideje, jako neomezená svoboda, demokracie bez hranic, jsme Evropané; ale národnost, náboženství, morálka jsou bezvýznamné fenomény…
Zednáři se také brání tvrzením, že jejich cílem je charitativní činnost…
S. K.: Pokud víme něco o sektách, pak je nám jasné, že každá z nich dává najevo, že se zabývá charitativní činností. Chce tak dát najevo, že slouží lidstvu. Skrze poskytování pomoci druhému člověku provádí nábor svých členů. U zednářství máme co do činění s podobným jevem.
Mnoho čtenářů by chtělo poznat osobně personálie významných zednářů. Problém je v tom, že takové údaje jsou dostupné jen tehdy, když se zednář sám přizná anebo když jsou odtajněny po jeho smrti. Zůstávají tak jen dohady…
S. K.: Formálně není možno prohlásit, že někdo je zednář, je k tomu třeba mít důkazy. Takové důkazy je možno získat jen od svobodného zednářství, ale to je neposkytuje. Zbývá jen jedna metoda: Po ovoci poznáte je. Jestliže některý politik, představitel kultury či sdělovacích prostředků se chová přesně tak, jak by se choval svobodný zednář, a realizuje program, který předkládá zednářství, všechno nasvědčuje tomu, že je přinejmenším nástrojem v rukou zednářů.
Otázky kladl Jaromír Kwiatkowski.
Hlouběji jsme se tématu věnovali ve studii Radomíra Malého "Humanisté, nebo satanisté?
Radomír Malý: Humanisté nebo satanisté?
Tagy článku