Přímý prodej patří k tradičním obchodním metodám. Předváděcí akce pro seniory s ním spojené jsou zase standardní marketingový nástroj jako každá reklama. To platí v obecné rovině právě tak jako fakt, že v každé lidské činnosti najdeme poctivce i podvodníky.
Není rovněž pochyb, že stát krok za krokem omezuje svobodný trh, svobodné podnikání. V poslední dekádě to platí ať je ve vládě levice či pravice. Tento trend sice primárně přichází spolu s tisíci dalšími zákony z EU, ale u nás si tu bažinu příkladně prohlubujeme dalšími specifickými zákazy, omezeními, regulacemi a buzerací podnikatelů. Pak naopak žasneme, jak špatně funguje ekonomika, proč lidé nenakupují, proč se šíří obavy a strach.
Bezmocní staří lidé?
Otřesné praktiky některých prodejců ve svém dokumentu Šmejdi zmapovala režisérka Silvie Dymáková. Nic proti tomu. Mám sice apriorní nedůvěru k jednostranně pojatým „dokumentům“, ale řekněme, že většina sestříhaného materiálu líčí obraz, který se může blížit realitě.
Potud by tedy bylo vše v pořádku: Film proběhl televizí, běhá po internetu, ostatní média o něm psala, informace o nebezpečí, které na seniory číhá, se dostalo k těm, jimž bylo určeno. Od této chvíle by si většina dávala velký pozor na to, KAM jede, s KÝM se pouští do dobrodružství, CO jí chce kdo prodat. A jak se bránit.
Směřujeme do kompletně řízené nevýkonné země, v níž nikdo nic nemá, respektive téměř všichni mají stejně málo. Do nesvobody, která už ani nepředstírá, že je něčím jiným.
Jenže následovalo něco jiného. Něco, co známe z tolika „kopií“. Senioři byli představeni jako bezmocní, nesvéprávní, jako „občané zvláštní kategorie“, které je nutno chránit před drsnými projevy života – v posledku před nimi samými. Spustila se obvyklá hysterická kampaň, která pochopitelně směřovala k politikům: Udělejte s tím něco!
Přitom je jasné, že máme nikoli dostatek ale přímo nadbytek všech možných zákonů, nástrojů a institucí, které jsou zde proto, aby podvodům bránily. A zvláště je-li ve vládě politická pravice, mělo by platit, že zákony mají být co nejobecnější a má jich být co nejméně. Opak je ale pravdou.
Teorie a praxe
Napohled by to mohlo vypadat, že výše řečené platí. Ministr průmyslu a obchodu Martin Kuba se nechal v televizi slyšet, že připravovaná legislativní opatření, kterými chce stát bojovat proti agresivním výjezdním předváděcím akcím, mají zlikvidovat tzv. Šmejdy, nikoli přímý prodej zboží, tak jak jej uskutečňují firmy sdružené v Asociaci osobního prodeje. Řekl:
„Nechtějte po mně jako po pravicovém politikovi, abych přijal tezi, že všichni senioři jsou oběti a všichni prodejci lupiči. Nevadí mi, že některé firmy provozují přímý prodej, ale že důchodcům v letácích lžou, aby je nalákaly na své prodejní akce, a užívají na nich agresivní praktiky“.
Zároveň ale informoval, že návrh novely živnostenského zákona, který má přispět k větší ochraně spotřebitelů, zejména seniorů, vůči nekalým praktikám prodejců na výjezdních akcích je už v parlamentu. Že ministerstvo průmyslu a obchodu počítá mimo jiné s funkcí spotřebitelských ombudsmanů, kteří nově, v součinnosti s jednotlivými živnostenskými úřady po celé České republice, mají pomoci řešit situaci nejen seniorům, ale spotřebitelům všeobecně.
A je to tady
Firmy i jednotlivci, kteří předváděcí akce pořádají, budou mít nově ohlašovací povinnost. Podle navržené novely zákona o ochraně spotřebitele bude každý prodejce povinen ohlásit inspekci 15 pracovních dnů před konáním prodejní akce adresu a místo, kde bude akce uskutečněna, datum, časový harmonogram a předmět akce.
Součástí ohlašovací povinnosti budou také údaje o organizátorovi. Stejné údaje bude muset pořadatel také uvést v nabídce k účasti, kterou rozešle spotřebitelům. Prodejce také bude muset konkretizovat jaké zboží či služby bude na akci nabízet. Za porušení těchto povinností bude prodávajícímu hrozit pokuta.
Zakažme marketing. Zakažme vše! Vraťme se zpět do blahých dob komunistického ráje, v němž inzerci představoval „pan Vajíčko“ v jediné povolené televizi – té státní.
A to nejlepší nakonec: Ministerstvo chce také vytvořit systém "Spotřebitelského ombudsmana", podílet se na něm má 227 obecních úřadů a ministerstvem finančně podporované nevládní spotřebitelské organizace. Další úřady, další milióny pro „nevládky“, organizace, které ve skutečnosti vládnou za peníze daňových poplatníků – ale bez nutnosti projít volbami.
Zakažme vše!
Je to pořád stejné a dokola. Samozřejmě že by stačilo využívat stávající legislativu. Jenže to by předpokládalo vyšetření jednotlivých případů, oddělení „zrna od plev“, nikoli jednoduchý útok na celé obchodní odvětví.
Svoboda vyžaduje také opatrnost a individuální „selský rozum“.
Zakažme tedy marketingové operace jako takové. „Obyčejné“ reklamy a inzerce – z nichž média většinou žijí – jsou plné klamavých obsahů. Jak privátní, tak ty, které připravuje vláda, například aby podpořila zpackanou důchodovou reformu. Předmětem manipulace – a daleko strašnější, protože jde o závazky na celý život – jsou v tomto případě nikoli „bezmocní“ senioři, ale občané v plné životní síle.
Zakažme tedy reklamu jako takovou. Zakažme marketing. Zakažme vše! Vraťme se zpět do blahých dob komunistického ráje, v němž inzerci představoval „pan Vajíčko“ v jediné povolené televizi – té státní. Nikdo nic neriskoval, nikdo nebyl ohrožen, vše bylo v rukou „ochranitelského“ státu.
Buď, anebo!
Není střední cesta. Buď se vraťme, odkud jsme po listopadu 1989 vykročili – a kam nepochybně pod moudrým vedením Bruselu a jeho domácích spoluhráčů směřujeme: Do kompletně řízené nevýkonné země, v níž nikdo nic nemá, respektive téměř všichni mají stejně málo. Do nesvobody, která už ani nepředstírá, že je něčím jiným.
Nebo si připusťme, že svoboda vyžaduje také opatrnost a individuální „selský rozum“. Jeho používáním se lze bránit nejúčinněji. Budou se vynořovat podvodníci, ale občan bude stále „otužilejší“. Stále lépe a zkušeněji odhadne, rozhodne a svou peněženkou odhlasuje, koho na trhu nechá a kdo z něj zmizí.
Utopie?
Tagy článku