Po dvě tisíciletí bylo narození Kristovo pokládáno za největší událost v dějinách světa. V okamžiku, kdy se Ježíš narodil v betlémském chlévě, se totiž, jak se obecně věřilo, Bůh stal člověkem - a všechny možnosti byly tudíž najednou otevřeny.
Toto datum je dělící čárou času vyměřeného lidstvu na Zemi. Ostatně nám zbyl minimálně letopočet, stále obsahující zkratky př. Kr. (před Kristem) a L. P. (léta Páně). To jsou všechna léta poté - i ta, co právě prožíváme. Ale jak si dnes stojí křesťanství?
Evropská kultura mizí
“Křesťanství čelí nebezpečí, že bude smeteno z povrchu zemského,” píše britský think-tank Civitas. V Iráku, Egyptě, Etiopii i Nigérii čelí křesťané pogromům. V Saúdské Arábii a Afghánistánu je konverze ke křesťanství stále trestána smrtí. Během posledního století zmizely z islámského světa dvě třetiny křesťanů, které ho obývaly.
V Číně je křesťanství pojímáno jako podvratná ideologie, která může narušit fungování režimu. A v Evropě? V roce 1914 se ještě odehrál “vánoční zázrak”, při němž se britští a němečtí vojáci potkali mezi zákopy, aby si zazpívali koledy a vyměnili dárky. Jenže v roce 1915 se nic takového nestalo - a za dalších sto let pak už nikdy.
V následujícím století zato zmizela všechna velká evropská impéria. Jejich armády i námořní jednotky se prostě vypařily. A jejich národy současně křesťanskou víru kdesi poztrácely. Všem drtivě poklesla porodnost. Evropské národy se zmenšují, stárnou a vymírají. A přestávají být schopny zavřít stavidla invaze národů ze dříve podrobených zemí. Také v Americe úpadek křesťanství pokračuje. Konzervativci možná věří, že kultura je rozhodující silou v politice. Jenže liberálově vědí, že je to přesně naopak - politika dokáže změnit celou kulturu.
Čtěte ZDE: Sto a jeden rok od zázraku v zákopech: Jak Vánoce přemohly válku. Místo střel výměna dárků. Fotbalový zápas Německo - Británie na území nikoho. Koledy místo kulometů
Víme, kdo na nás útočí?
Systematické vytlačování křesťanské doktríny i symboliky z našeho veřejného školství i veřejných prostranství vyprodukovalo stále rostoucí procento občanů - v celém národě je to 20%, mezi mládeží 30% - kteří na otázku po náboženské orientaci či směřování odpovídají “žádné”.
V hlavním materiálu knižní přílohy nedělních New York Times - Book Review - psal nedávno Paul Elie o naší “post-křesťanské” době, v níž spisovatelé, kteří jsou “křesťanského přesvědčení” - jako třeba Walker Percy a Flannery O’Connor - jsou osamělá menšina.
“Kam se poděl žánr románu o víře?” ptá se Elie.
Američané si myslí, že rozumějí tomu, proč se křesťanství bojí a nesnášejí ho Maovi pohrobci - kteří už dávno ztratili svou "víru", tedy marxismus-leninismus - nebo militantní islamisté. Pro takové skupiny je křesťanství jasná konkurence jejich ideologie.
Ale chápou doopravdy američtí křesťané, jaký duch a jaké smýšlení stojí za útokem na jejich víru doma, v Americe?
Pochod Rozumu: Coming-out Richarda Dawkinse
V nedávném čísle New Oxford Review popisuje Andrew Seddon (jinak autor knihy “Nový ateismus: Všechna ta zuřivost”) “Pochod rozumu”. Washingtonskou akci, která se přirovnala ke “coming-outu”, sponzorovanou ateistickými zájmovými skupinami. Mezi řečníky byl například Richard Dawkins, oxfordský biolog, který napsal knihu “Boží blud” a jehož oblíbeným tvrzením je, že “víra je zlo, právě proto, že nepotřebuje žádné ospravedlnění a nestrpí žádné argumenty”.
Křesťany podle Dawkinse nakazil “Boží virus”. Nejsou už racionálními bytostmi. Ateisté by s nimi měli jednat s ironií a pohrdáním. “Posmívejte se jim!” pokřikuje Dawkins. “Vysmějte se jim na veřejnosti!”
Ve své práci “Konec víry” ateista Sam Harris napsal, že “některé lidské nápady jsou tak nebezpečné, že je možné si představit situaci, v níž kvůli nim bude etické zabíjet lidské bytosti”.
“Vzhledem k tomu, že ateisté věří, že náboženství je zlo,” všímá si Seddon ve svém textu, “a že náboženství ‘otráví cokoli’, jak říká Dawkinsův kolega ve zbrani Christopher Hitchens - není zrovna těžké si domyslet, že Sam Harris mluví o ‘situaci’, v níž se octnou právě stoupenci náboženství.”
Čtěte ZDE: Zapomenutý anglický prorok: Antikrist bude humanista. Vzdorovat lze obětí a modlitbou. Završení dějin světa: Dny hněvu přicházejí. Poslouchejte strhující vizi blízké budoucnosti naší civilizace
Quo vadis?
Nejspíš nejde o hrozbu, kterou by bylo třeba brát moc vážně. V Americe jsou ateisté pořád ve velké menšině - a kromě toho, hoši, co věří v Boha a otčinu, jsou rozhodně o dost lépe vyzbrojení. Nemyslím si, že by se u nás bylo třeba bát ateistických narážek na to, že bude třeba “zabíjet lidské bytosti” křesťanského vyznání.
Ovšem ve vztahu k Dawkinsovu názoru, že křesťanská víra “nepotřebuje žádné ospravedlnění a nestrpí žádné argumenty” Seddon poznamenává něco daleko podstatnějšího:
“Je nepopiratelné, že křesťanství vyžaduje víru v cosi nadpřirozeného, zázračného: Bůh se o prvních Vánocích stal člověkem. Kristus křísil mrtvé, sám z mrtvých vstal o první Velikonoční neděli. O čtyřicet dní později vstoupil na nebesa.“
A teď si vezměte, v co věří ateisté:
Věří, že něco povstalo z ničeho. Že rozum povstal z nerozumnosti, že složitý vesmír a přirozený řád povstaly z nahodilosti a chaosu. Že vědomí se vyvinulo z ne-vědomí, že život povstal z ne-života.
To je pro křesťana příliš fantastická víra. Rozum i víra mu totiž napovídají, že aby všechno zmíněné povstalo z ničeho je absurdní. Samotná tato představa vyžaduje Stvořitele.
Jenže ateisté věří, jak Seddon správně píše, že “multivesmír (pro jehož existenci jen tak mimochodem nemáme ani jediný experimentální důkaz, ani jsme ho nezjistili pozorováním, tedy jde o čirou fantazii, nikoli o vědu), který obsahuje nepředstavitelné množství vesmírů, se spontánně sám stvořil”.
Hitchens tvrdí: “naše víra není vírou”.
Nesmysl. Atesimus je samozřejmě víra - která vyžaduje věřit neuvěřitelnému.
Křesťané věří, že Kristus mohl křísit mrtvé, protože je Bůh. To je víra. Ateisté věří, že život povstal z ne-života. I to je víra. Ateisté věří něčemu, co jejich bůh, věda, také nemůže názorně předvést, zopakovat v kontrolovaných podmínkách či dokázat. Věří v zázraky stejně jako křesťané - jen nemohou označit, identifikovat nebo popsat toho, kdo je činí.
Modleme se tedy na Vánoce. Především za pány, jako jsou Hitchens, Harris a Dawkins. A další jejich souputníci na “Pochodu Rozumu”.
Kam asi kráčejí?
Pat Buchanan napsal tento sloupek už 25. prosince 2012. Publikujeme ho nyní s přáním šťastných a veselých Vánoc - a jako výraz velkého vděku za to, že si Amerika konečně zvolila prezidenta, který se nebojí popřát celému světu veselé Vánoce, přestože v anglickém jazyce toto slovo (Christmas) odkazuje ke Kristu (Christ) a mši (mass)…
Tým Patricka J. Buchanana
Zdroj.
Tým Petra Hájka se k tomuto vánočnímu přání, úvaze i gratulaci Američanům "trumpovské vzpouře" samozřejmě připojuje.
A vůbec ne "jen na okraj" připomíná, že v našem prostředí jsme ve veřejném prostoru už dokonce ztratili i to úvodem zmiňované "A. D." (léta Páně), o označení letopočtu "př. Kr." (před Kristem) ani nemluvě. Všeobecně se téměř výhradně používá "př. n. l." (před naším letopočtem) - aniž je jasné, čím je tento letopočet "náš" - když se Krista Pána podařilo bolševikům minulým i současným z naší veřejné reality téměř úplně "vymazat".
Máme tedy pro naše milé Protiproudaře jeden vánoční návrh: Pojďme opět začít - při psaní i běžných hovorech - opět používat ono "před Kristem" (p. K.) a "Léta Páně" (L. P.). Kontrarevoluce totiž začíná ze zdánlivých nepodstatných drobností...
Tagy článku