Je malý zázrak, že se Velký pátek stal u nás - tak jako stále ještě je v řadě evropských zemí - státním svátkem. Znamení Kříže, které stojí na počátku naší civilizace, však stále více ateizovaný Západ již málo chápe. Je to sebevražedný proces, který nás jako v kruhu vrací na počátek "našich" dějin. Zničující islámská ideologie proto tak snadno dobývá na starém kontinentně pozice, jimž jsme se v dějinách opakovaně dokázali ubránit.
Kristovo utrpení, hanebné odsouzení Bohočlověka židovskými elitami vrcholící strašlivou justiční vraždou, kterou si dnes připomínáme, má pochopitelně především duchovní a eschatologický rozměr. Neměli bychom však zapomínat ani na "fyzickou" stránku celé události. Připomíná nám tolik z utrpení Kristových následovníků až do našich dnů. Vraždění koptských křesťanů v Egyptě před pár dny na Květnou neděli či přibývající oběti "sériových" atentátů islámských teroristů v Evropě jsou jen vrcholkem ledovce zkázy.
Kříž, na němž Kristus zemřel, totiž není jen "náboženský symbol", ale komplexní realita. Paradoxně to potvrzuje i současná, většinou veskrze ateistická věda. Pokud na to zapomeneme, směřujeme k sebezničení. Jako bychom se v kruhu vraceli do oněch dnů, kdy všechno začalo:
Pohrdání a výsměch
Když svatý Pavel zahájil svou misijní činnost, bylo původní křesťanství ještě zcela neznámou židovskou sektou v Palestině a v části syrského území. Od smrti Zakladatele uplynulo jen několik málo let. Tato událost byla v prvotní obci v živé paměti skrze osobní vzpomínky. Pro Pavla a jeho současníky nebyl kříž jen symbolickým znamením, ale představoval něco svrchovaně pohoršujícího a ztěžoval misijní hlásání.
Nebylo divu, že mladí Korinťané hledali spásu raději ve vzrušujících duchovních zážitcích. Když jim Pavel stavěl před oči ukřižovaného Mesiáše, bylo to pro Židy pohoršení a pro řecké posluchače bláznovství. Taková byla dvacetiletá zkušenost největšího misionáře všech dob. Za své hlásání o Pánu, který zemřel smrtí zločince, sklízel nejednou jen pohrdání a výsměch.
Dějiny plné krutosti
Svatý Augustin nám zanechal Porphyriovu zprávu o odpovědi, kterou poskytla Apollónova věštírna jednomu muži, který se ptal, co by měl udělat, aby odvedl svou ženu od křesťanské víry. Apollo mu dával jen velmi malou naději: „Ona bude stále trvat ve svém, ovládaná klamným přeludem bude naříkat a opěvovat svého mrtvého Boha, který byl odsouzen řádným soudem k nejstrašnější smrti, když byl v nejkrásnějším věku přibit a usmrcen“.
Můžeme shrnout, že řeč o kříži, jak to Pavel formuloval, byla nejen pohoršením pro Židy, ale odporovala u vzdělaných lidí představě o Bohu a vůbec náboženským představám starověku.
Josephus Flavius, rádce Tita, velitele římského vojska při obléhání Jeruzaléma, uvádí, že hrozba římských dobyvatelů, že židovští zajatci budou ukřižováni, vyvolala nabídku vydat pevnost Machaerus za svobodný odchod Židů.
Od tohoto dějepisce jako očitého svědka máme také svědectví o osudu židovských uprchlíků, kteří se pokusili uniknout z obklíčeného Jeruzaléma.
"Když byli (Římany) chyceni, kladli odpor a po tomto boji bylo pozdě prosit, aby byli ušetřeni. Když byli zbičováni a podrobeni všemu možnému mučení, byli ukřižováni proti hradbám. Titus s nimi sice pocítil soucit, ale jejich počet byl příliš velký, denně až 500, než aby bylo možno podstoupit riziko jejich propuštění nebo střežení, předal je proto vojákům, snad i v naději, že pohled na nesčetné kříže pohne obhájce ke kapitulaci. V hněvu a zlosti a k výsměšnému zhanobení přibíjeli vojáci každého v jiné pozici: pro množství křížů chybělo místa a pro množství těl chybělo křížů."
Čtěte ZDE: Velký pátek: Byl Ježíš neúspěšný? Pýcha či předsudek? Hřích jako tabu moderní doby. Kněží zády k oltáři. Kdo nepochopí kříž, neporozumí ani sobě
Motivy křižování
Trest ukřižování byl v antice překvapivě rozšířený. V různých podobách se s ním setkáváme u četných národů starého světa, dokonce i u Řeků. Jakoby nebylo možno se bez něho obejít, snad právě proto, že byla známa jeho ukrutnost.
Ukřižování byl politický a vojenský trest. Zatímco u Peršanů a Féničanů byli tak trestáni v prvé řadě vysocí úředníci a velitelé, u Římanů to byly především spodní vrstvy, ne-občané, otroci, zločinci a rebelové, v neposlední řadě v právě Judsku. Hlavním důvodem použití byl údajně odstrašující účinek veřejné popravy. Ukřižovaný platil zpravidla za pachatele zla, který obdržel nutný a spravedlivý trest. Byly obavy, že by zrušením tohoto trestu utrpěla autorita státu a byl podkopán existující řád.
Ukřižování uspokojovalo primitivní tužbu po pomstě a sadistické krutosti jak jednotlivých vládců tak celých mas. Nejčastěji bylo spojeno s jiným druhem mučení a bičování. Bez velkých nákladů a za velkého veřejného účinku mohl být odsouzenec celý den týrán až k smrti. Dále poskytovalo ukřižování veřejnou podívanou na vyvýšeném místě nebo na místě zločinu. Extrémního zneuctění, jak vypovídají záznamy, si byli Židé obzvláště vědomi.
Poslední zostření trestu ukřižování spočívalo v tom, že bývalo spojeno se zákazem pohřbení. Ukřižovaný byl přenechán šelmám a dravcům. Bylo to zneuctění, jaké dnešní člověk ani nedokáže zvážit.
Protože v době římské říše postihovalo ukřižování především společensky nebezpečné zločince z těch nejnižších vrstev a bezprávné otroky, tedy ty, které je třeba utlačovat všemi prostředky, zatímco široké vrstvy obyvatelstva oceňovaly právní jistotu a dlouhodobý mír v době císařství, vyznívala pak naprostá degradace odsouzených v lidovém vědomí jako samozřejmost, posilována navíc náboženskými motivy.
Umučený Spasitel
Křesťanské poselství o ukřižovaném Mesiáši od prvopočátku poukazuje na ‚solidaritu Boží lásky‘ s nevýslovně trpícím, týraným a usmrceným Spasitelem, jak je to předáváno ve zprávách o Umučení až do dnešních dnů. V Ježíši Nazaretském se Bůh ztotožnil s extrémní lidskou bídou. Toto Boží zjevení bylo v hlásání evangelia něco zcela nového, pohoršlivého, ale současně vítězného.
Když mluví Pavel o „hlouposti“ poselství o Ukřižovaném, nemluví o něčem abstraktním nebo zašifrovaném, nýbrž předává tvrdou zkušenost svého misijního apoštolátu, a to zvláště mezi nežidy, k nimž se v prvé řadě cítil poslán. Že ve svých listech hovoří o Kříži především v polemické souvislosti, je opodstatněno tím, že chtěl své protivníky narážkami o kříži vědomě provokovat. ‚Slovo o kříži‘ bylo jako zraňující injekce v jeho poselství.
Jelikož kříž u Pavla byl ještě reálný, krutý popravní nástroj krvavé exekuce Ježíše Krista, nebylo možno odlučovat řeč o smírné smrti Ježíše od slov o kříži, tedy ulomit tomuto kopí hrot. Komplex Ježíšovy smrti tvořil pro Apoštola uzavřený celek, v němž zůstávala přítomná skutečnost, že Ježíš nezemřel smířen se smrtí jako Sokrates po poháru s jedem, ani jako praotcové Starého zákona, nýbrž jako otrok v postavení zločince na potupném dřevě hanby. Ježíš nezemřel jakoukoliv smrtí, nýbrž byl za nás popraven krutě ponižujícím způsobem.
Zamyšlení nad tvrdou realitou antického ukřižování by mělo přispět k překonání dnešních častých teologických úvah, které namnoze ztratily smysl pro realitu.
Čtěte ZDE: Velký pátek: rozjímání nad smyslem našich životů a dobrou smrtí. Pro mnohé dnes nepochopitelné: I utrpení je darem. Již brzy bude světlo. Poslední myšlenky muže, který svou knihou završil vlastní křížovou cestu
Co musel vytrpět Muž z plátna?
Několik univerzitních docentů podrobilo zkoumání známé Turínské plátno, zpráva byla zveřejněna v revue Injury (International Journal of the Care of the Injured – prestižní mezinárodní ortopedická revue).
Muž, který byl zavinut v Turínském plátně, utrpěl vykloubení pažní kosti a stržení ramene. Stopy dvojího proražení rukou. Odsouzený dále utrpěl krutá vnitřní zranění šíje, hrudníku a pravého ramene, která způsobila neuromuskulární poškození celého ramenního vaziva.
Vědci dále zkoumali také zkřížené ruce pod stydkou kostí a nikoliv nad ní, jak se to obyčejně děje, a zjistili, že to souvisí s tahem, jakému byly paže vystaveny během přibíjení na břevno.
První odhalení těchto vědců mluví o tom, že Muž z plátna utrpěl vykloubení ramene a ochrnutí pravé paže. Tato osoba upadla pod tíží břevna a těžce dopadla na zem. Břevno jí těžce zranilo nervy na šíji a způsobilo také vykloubení ramene (pažní kost je 3,5 cm pod kloubem), takže paže byla paralyzována a bezvládně se klátila. Za této situace bylo nemožné, aby odsouzený dále sám nesl břevno.
Zde je nutno citovat evangelium, které říká, že vojáci přinutili Šimona z Cyrény, aby zastoupil odsouzeného. Nejednalo se tedy o žádný soucit, ale o nezbytnou nutnost. „Tím se vysvětluje – tvrdí vědci – proč je pravé rameno pokleslé o 15 stupňů ve srovnání s levým a proč je pravé oko poněkud přivřené: je důsledek ochrnutí celého vaziva z pravého ramene.“
Přibité ruce
Druhé odhalení, které popisuje článek v Injury, se týká dvojnásobného proražení rukou, které Muž z plátna vytrpěl. Dosud se nedařilo dostatečně vysvětlit, proč nejsou na plátně zobrazeny palce. K tomu nestačí, že rána po hřebu zasáhla nerv, který způsobuje pohyb palce. Podrobná analýza krvavých stop na zápěstí levé ruky a zkoušky prováděné na mrtvolách osob, které v závěti daly své ostatky k dispozici Anatomickému institutu, umožnily odhalit tuto záhadu: Muž plátna byl přibíjen dvakrát. Velmi pravděpodobně bylo dvakrát proraženo hřeby také zápěstí na pravé ruce, kterou na plátně není vidět, protože ji zakrývá levá ruka.
Jak mohlo dojít k dvojnásobnému proražení? Přesvědčující je zřejmě skutečnost, že se katanům nepodařilo přibít oba hřeby na břevno v místech, kde byly předvrtané otvory, aby se hřeby na velmi tvrdém dřevě nezkřivily. Když kati přibili jednu ruku a nemohli dosáhnout na druhý otvor, přibili obě ruce znovu. Prorazili je o něco níže u třetího článku zápěstí mezi druhou a třetí kostí.
Třetí objev vědců se týká pravé nohy Muže z plátna, která byla rovněž přibita dvakrát: jednou mezi druhým a třetím záprstím a podruhé na úrovni paty, což dříve vědci nezaznamenali.
Čtěte ZDE: „Fotografie“ Krista z Turína: Plátno do puntíku potvrzuje Bibli. Také vědecká zkoumání svědčí pro pravost. „Němý svědek zmrtvýchvstání“ nemá promluvit. Co to znamená pro nás?
Ukřižovaným byl Ježíš Kristus
Podle těchto odborníků strádal odsouzený na kříži zcela jistě tou nejtěžší kausalgií (intenzivní bolest s prudkým pálením, spojená často se šokem i při nejmenším pohybu): na pravé paži v důsledku úplného ochrnutí, na levé zasažením mediálního nervu, na nohou zasažením holeních nervů. Přibití na kříž zabraňovalo dýchání dvěma způsoby: při pažích zvednutých asi o 15 stupňů je hrudní koš nejvíce expandován a to silně omezuje jeho ventilační kapacitu. Každé hlubší nadechnutí pro pokusu promluvit nebo nabrat dech vyvíjí tlak na dolní část a to vyvolává prudké bodavé bolesti.
Tito autoři se domnívají, že oddělení krve a séra mohlo vznikat ještě před smrtí následkem vnitřního krvácení při krutém pádu odsouzeného.
Konečně autoři článku pokročili v určení hypotézy o bezprostřední příčině smrti Muže z plátna. Dechové obtíže a ochrnutí v pravé boku, které limitovalo plíce, nejsou dostatečnou příčinou smrti udušením, která je charakteristická při dechové nedostatečnosti a v poslední fázi končí ztrátou vědomí a kómatem. Podle těchto vědců pád s břemenem na ramenou mohl způsobit nejen pohmoždění plic, ale také pohmoždění srdce, které v těžkých klinických a psychických podmínkách mohlo vyústit do infarktu a puknutí srdce.
Podle vědců vykazují všechna tato odhalení naprostou shodu obrazu na plátně s nejmenšími podrobnostmi, o kterých hovoří evangelia.
Zdroj: 1, 2.
Tagy článku