Při své pouti do Fatimy 13. května 2010 předpovídal Benedikt XVI. že o stoletém výročí zjevení (2017) spatří triumf Neposkvrněného Srdce Panny Marie.
Ale 13. května 2017 papež Bergoglio v podstatě zlikvidoval Fatimu a poselství Matky Boží (k fatimskému poselství podrobně ve starších článcích na Protiproudu - pozn. PP).
Ve své páteční homilii, díky nebi, četl normální text připravený teology Svatého stolce pro kanonizaci pasáčků, je zde dokonce letmá zmínka o pekle (podle bergogliánské strategie).
Ale když poté prezentoval svůj pravý bergogliánský projev, stalo se něco trapného. Přišel do Fatimy přesně proto, aby pronesl slova, která jsou v protikladu ke všemu, co bylo dosud v této svatyni proneseno jinými papeži, kteří sem přišli jako poutníci.
Otevřený účet
Že měl Bergoglio nevyrovnaný účet s Fatimou si lze představit také proto, že během polemik na synodách (o přijímání pro cizoložníky) byla často citována slova sestry Lucie, ze kterých bylo velmi jasné, jak pomýlené jsou modernizační teorie, které kardinál Kasper připravil Bergogliovi.
Byl to kardinál Carlo Caffarra, – který bojoval a hájil katolickou víru a pak se stal jedním z protagonistů dubií – který referoval o tom, že když ho Jan Pavel II. pověřil, aby založil Papežský institut pro studium manželství a rodiny, psal sestře Lucii a prosil ji o modlitbu.
A kupodivu, vizionářka mu odpověděla v dlouhém dopise, ve kterém stálo, že konečný střet mezi Pánem a královstvím Satana se bude týkat rodiny a manželství. „Nebojte se, připojila jsem modlitbu, protože kdokoliv pracuje pro svatost manželství a rodiny, bude vždy bit a napadán všemi způsoby, protože toto je rozhodující bod“. A zakončila: „Ale Maria mu již rozdrtila hlavu.“
Obecněji je možno si představit, že fatimská zjevení se nikdy netěšila Bergoliově přízni, protože zde bylo vidění pekla, výzva k obrácení pokání, a také proroctví o nástupu komunismu, jehož zločiny, zvláště pronásledování křesťanů, potřísnily krví 20. století (a nejen to).
Všechna témata, která Bergoglio nenávidí. Ale těžko jsme si mohli představit, že Bergoglio podnikne tuto cestu právě proto, aby Mariino zjevení a poselství demoloval.
Čtěte ZDE: Fatimské drama vrcholí: Do záchrany lidstva zbývají pouhé dva roky. Rusko jako nástroj „Boží politiky“. Proč jsou papežové hluší k výzvě nebes? Poslechneme, než bude pozdě?
Demolice
Projev při páteční vigilii je rozhodující (obřad žehnání svící).
Nejenže se vůbec nezmínil ani o pekle ani o bezbožeckém komunismu, ale výslovně popřel Mariina slova a její proroctví - a doslova zesměšnil Luciino poselství.
Skutečnost je ovšem taková, že ústředním tématem zjevení Fatimy bylo vidění pekelných hrůz, které spatřili pasáčci.
Kvůli tomu se Madona zjevila: aby vyjádřila svou upřímnou bolest nad tolika dušemi, které jsou zatraceny a propadají se do propasti, varovala před ateistickým komunismem (který za několik měsíců uchvátil v Rusku moc). Žádala obrácení a pokání, aby se předešlo věčné záhubě a katastrofám, které páchaná zla svolává na lidstvo a na svět.
Bergoglio však zdůraznil, že je to velká nespravedlnost vůči Bohu a jeho milosti, když se tvrdí, že na prvním místě odsuzuje a trestá hříchy, protože je třeba nejdříve zdůraznit, že jsou odpuštěny jeho milosrdenstvím. A opakuje: musíme klást milosrdenství před spravedlnost a soud.
O co mu jde? Je evidentní, že terčem jeho kritiky je fatimské poselství, jak jej přednesla sestra Lucie. Ale vizionářka jen prostě opakovala slova samotné svaté Panny.
Jsou tři možnosti: Buď Bůh – podle Bergogliova zdání – není dostatečně milostivý a mýlí se, když odsuzuje tolik duší k věčnému trestu; nebo Bergoglio nevěří ve zjevení; nebo obviňuje přímo Pannu Marii, že se dopustila velké nespravedlnosti vůči Bohu.
Věří vůbec?
Že Bergoglio opravdu nevěří ve zjevení a v zázraky, je více než podezření, protože to sám řekl v rozhovoru v knize Nebe a země:
"Chovám velkou nedůvěru k případům uzdravení, především když se jedná o zjevení a vidění; to jsou věci které mě staví do defenzivy. Bůh není typ Correo Andreani, který vyrábí poselství na pokračování."
Bergoglio fakticky prohlašuje, že věří v Boha, ale nikoliv v Boha katolického. Ostatně, řekl to otevřeně Scalfarimu: "Věřím v Boha, ale nikoliv v Boha katolického."
Také muslimové a zednáři – abych tak řekl – mohou podepsat podobné prohlášení. Nikoliv však katolíci.
Problém je v tom: je to člověk, který – jako papež katolické církve – chce odvést církev mimo katolicismus. Proto ve Fatimě Bergoglio zesměšnil strach z pekla a mateřské varování Madony před věčnou záhubou.
Čtěte ZDE: Fatima 1917: Sto roků od největšího zázraku novodobé historie. 70 tisíc svědků. Varování i nabídka záchrany. Svět opět tančí na ostří nože. Jsme nepoučitelní?
Matka Boží
Bergoglio si tedy přímo vzal na mušku lidovou úctu k Panně Marii, když ironizoval, „..svatý obrázek, ke kterému se někdo utíká, aby získal přízeň za nízkou cenu“.
Z toho trčí jeho pohrdání zbožností katolického lidu; a dále se strefuje do Lucie, která nám prý v podstatě předala karikaturu Madony: "Maria načrtnutá subjektivní senzibilitou, kterou vidí, jak zadržuje rameno spravedlnosti Boha připraveného trestat."
Toto je výslovné a pobuřující popření fatimského a také lasaletského poselství (obě poselství uznaná církví svatou).
Bázeň před Bohem
Jak jsem řekl, varování Madony před nebezpečím věčné záhuby Bergoglio obrací naruby: "Musíme stavět milosrdenství před spravedlnost."
Je to jeho fixní subjektivní idea, podle které budeme všichni spaseni, a tedy není zapotřebí obrácení (a tím spíše ne pokání). Bergoglio zde kráčí v duchu Luthera a namlouvá nám, že Ježíš za nás za všechny zaplatil na kříži, a proto skrze víru, která nás spojuje s Kristem na kříži, a jsme tak osvobozeni od svých hříchů.
To je důvod, proč se v pátek nezmínil o pekle.
Ze všech těchto důvodů dělá Bergoglio závěr, abychom se zbavili „bázně před Bohem“, které nás učí Panna Maria: "Dejme stranou všechny formy strachu a bázně, protože to se nesluší pro toho, kdo je milován".
Není u něho ani zmínka o Bázni Boží.
V jeho projevech v těchto měsících vymetá Boha, kterého hlásá církev ("neexistuje katolický Bůh") zesměšňuje Trojici ("také uvnitř Nejsvětější Trojice se všichni dohadují za zavřenými dveřmi, zatímco venku je obraz jednoty"), vysmívá se Božímu Synu (Ježíš trochu "žertuje“) - a dospěje k přímému rouhání, kdy tvrdí, že "Ježíš se stal na kříži ďáblem".
Nyní pošlapává fatimské poselství a obraz Madony, kterou uctívá katolická zbožnost.
A tak se ptám: Jakou ještě jinou demolici naší víry by měl představit, aby otevřel oči svým nadšeným zbožňovatelům?
Zdroj.
Tagy článku