Již tuto sobotu jeden a půl miliónu, možná však ještě o mnoho víc, polských věřících vytvoří živý řetěz kolem polské státní hranice. S růžencem, nejmocnější modlitbou, jež už několikrát dokázala změnit chod dějin, se budou modlit za ochranu své země před šířící se islamizací a proti odpadnutí Evropy od křesťanství, tradic a kořenů, z nichž žijeme a dýcháme.
Zásluhy pro Nebe i Zemi
Poláci jsou v našich ateistických zemích kvůli svému věrnému katolicismu leckdy terčem posměchu. Jsou prý bigotní "panbíčkářský" národ. Hrstka tradičních katolíků zase často nešetří kritikou jejich často "zautomatizovaného" liberálního katolictví bez hlubší duchovní náplně a důsledně křesťanského života. Veškeré výtky však musejí jít stranou před tak obrovskými zásluhami pro Nebe a v důsledku toho i pro nás všechny, jakých Poláci tuto sobotu nejspíše dosáhnou. Je to pro všechny křesťany až zahanbujícím poučením.
Řetěz kolem hranice podporuje 22 diecézí. Naráží samozřejmě na odpor kritiků vykřikujících o návratu do středověku. Bohu díky však nemají nejmenší šanci významnější počet lidí odradit. Organizátorem projektu je Maciej Bodasiński. Akce má název Růženec na hranicích a její příprava zabrala několik měsíců. Věřící se nejprve setkají ve 319 kostelích poblíž hranic a po mši se přesunou do 4 tisíc "modlitebních zón" přímo na hranicích. Kampaň má své internetové stránky s podrobnými informacemi, jak je možné se připojit.
Proč zrovna 7. října? I to má svůj velký význam a symboliku. Jde totiž se o svátek Panny Marie Růžencové, ustanovené na výročí slavné bitvy u Lepanta, kde křesťanská vojska porazila tureckou přesilu, definitivně zlomila muslimskou námořní sílu a významně omezila pronikání islámu do Evropy. Tedy až do nedávných měsíců a dní. Toto vítězství bylo a je považované za zázrak učiněný právě díky vytrvalým růžencovým modlitbám celého katolického světa.
Čtěte ZDE: Zázrak v Africe: Boko Haram porazily modlitby. Posvátný růženec znovu zachraňuje křesťanstvo. V Nigérii jako u Lepanta: V čele neohrožený biskup. Kde jsou evropští duchovní? Recept na boj s hrozbou islámu
Kardinál se osmělil
V poslední době řada církevních představitelů opatrně zvedá hlavu, aby se postavili zničujícímu multikulturně antikřesťansky proimigračnímu postoji papeže Františka a kruhů okolo něho. Měli tak samozřejmě udělat již dávno - a mnohem rasantněji. Nemálo z nich totiž (stejně jako nemálo katolických věřících) nenosí růžové brýle a závažnost celé situace si plně uvědomuje, Stejně, jako si mnohdy bolestivě uvědomuje skutečnost, že současné vedení Církev svoji povinnost obrany křesťanské víry neplní, často ji dokonce aktivně podkopává.
Významným představitelem, jenž se odvážil už nikoli jen ve svých soukromých modlitbách, ale též veřejně a nahlas formulovat prosby k Bohu za záchranu toho, co zatím ještě z naší společnosti a civilizace zbývá tváří v tvář fatálním hrozbám, je Dominik kardinál Duka, pražský arcibiskup a primas český.
Jeho kázání a především přímluvy, které byly součástí bohoslužby na svátek sv. Václava ve Staré Boleslavi, vyvolaly rozruch na více frontách. Zaprvé na té vnitrocírkevní. Mnozí ocenili, že se nějaký významný hlas z řad kléru postupně osměluje a - prozatím se značnou opatrností a často jen v náznacích - začíná o současných hrozbách mluvit. První, co každého napadlo, je to, že si to musel pěkně rozházet u "nadřízených" - a hned se začala nabízet spekulace o tom, že tak postupuje vědomě, neboť snad tuší, že papež František napřesrok přijme jeho rezignaci (formálně se nabízí při dovršení 75 let věku, obvykle ji papež nepřijímá).
Pravá smršť však přišla z táboru pravdy a lásky. Naprosto scestných obvinění z extremismu, populismu, xenofobie, homofobie, netolerance, "nekřesťanských postojů" a kdoví čeho ještě, vyplodili neomarxisté, liberálové, katoličtí modernisté/odpadlíci - zkrátka Kavárna - bezpočet. K jednomu takovému pamfletu zaujal stanovisko Institut Václava Klause, formulované jeho ředitelem Jiřím Weiglem.
Jiří Weigl: Mlejnek Duku nesemlel
Novinář Josef Mlejnek jr. uveřejnil v pondělních Lidových novinách článek „Záhady občana Duky“, který dnes přetiskl i internetový deník Neviditelný pes. Nehorázně si v něm podal kardinála Duku za jeho neskrývanou kritiku současného pokrokářského mainstreamu v kázaní minulý týden na svatováclavských oslavách ve Staré Boleslavi.
Pokrokář Mlejnek vysypal na kardinála Duku snůšku pochybných debatních triků a až úsměvných pseudoargumentů, které vyjadřují jediné – vztek nad odvahou pražského arcibiskupa vyjádřit veřejně postoje zastávané většinou občanů. Vztek nad tím, že se jedna z vážených společenských autorit nebojí vzepřít se diktátu politické korektnosti, nechce popřít učení své církve a nesnaží se vlísat do přízně dnešních mocných přitakáváním genderovému, transsexuálnímu a migračnímu šílenství, které nám vnucují.
A tak je podle Mlejnka na kardinálově kázání vše špatně. Vyčte Dukovi i to, kdo o jeho slovech píše a kdo s ním veřejně souhlasí. Vyčítá mu, že nejmenuje, že není explicitní, a při tom zuří, protože je to zřejmé a on sám to dobře ví. Vykřikuje, že myšlenkový směr, z jehož zastávání Duku obviňuje, „se totiž vyznačuje rovněž myšlenkovou plochostí, neujasněností, vnitřní rozporností, dokonce až pohrdáním elementární faktografií“.
Opak je pravdou. Myšlenkovou plochostí, neujasněností, vnitřní rozporností, dokonce až pohrdáním elementární faktografií se vyznačují genderové a transgenderové třeštění a další vnucované pochybné trendy a ideologie rozkládající rodinu a společnost, stejně jako dnešní experimenty s masovou migrací.
Korunu všemu nasazuje finální obvinění kardinála – „ pouhé udržování tradic či téměř výlučná koncentrace na rodinu a otázky sexuální morálky z katolické církve neučiní to, čím kdysi bývala: duchovní i kulturní avantgardu Evropy“. Mlejnek by chtěl katolickou církev jako pokrokářskou avantgardu a zlobí se, že mu to Duka nechce splnit. Zřejmě netuší, že církev a avantgarda jsou protimluvy, ale kardinál to ví dobře, Zaplať Pánbůh. (Zdroj.)
Čtěte ZDE: Zvláštnosti národního osudu: Oslava vraždy v základech českého státu? Jeho současnost spočívá v diktatuře, zakazování a nevíře. Zabije „kacířský“ papež vzpurného českého primase? Pod korouhví jít, ne ustrašeně řečnit!
Přímluvy Dominika kardinála Duky
- „Na přímluvu svatých Cyrila a Metoděje, patronů Evropy, prosíme za evropské národy. Kéž se navrátí ke svým křesťanským kořenům, znovu naleznou svoji identitu a zachovají starý kontinent dalším generacím.“
- „Na přímluvu sv. Vojtěcha prosíme za vyhnance a uprchlíky. Kéž s naší pomocí najdou odvahu vrátit se do zemí svých otců, stanou se novou nadějí pro své národy a obnoví svá města, kde budou žít v míru a pokoji.“
- „Na přímluvu sv. Jana Nepomuckého prosíme za Církev v naší vlasti. Kéž biskupové, kněží, jáhni, ale i všichni věřící mají odvahu postavit se zhoubě genderových teorií a hájí přirozený zákon stvoření.“
- „Na přímluvu svaté Zdislavy prosíme za naše rodiny. Kéž jsou muži opravdovými muži a dobrými otci, kéž jsou ženy opravdovými ženami a dobrými matkami, aby naše děti vyrůstaly v lásce a bezpečí.“
- „Na přímluvu svaté Ludmily a svatého Víta prosíme za naše školství. Kéž dokáže i v dnešní době plné relativismu a všemožných nástrah vychovat z mladých lidí opravdové osobnosti, které se stanou zodpovědnými dědici české země.“
Nezbývá, než se k prosbám připojit.
Tagy článku