"Mnohem dříve, než dospěly národy ke stabilnímu mezinárodnímu právu, mnohem dříve, než mohly uskutečnit svůj sen – dodnes nerealizovaný – společnou sílu na ochranu zdravé lidské svobody, nezávislosti národů, míru a rovnosti ve vzájemných vztazích, sjednotil Řád svatého Jana v nábožném bratrství a pod vojenskou kázní lidi osmi rozličných jazyků, povolané k ochraně duchovních hodnot, které utvářejí obecnou výsadu křesťanství: víru, spravedlnost, sociální řád a mír."
Těmito slovy se 8. ledna 1940 obrátil Pius XII. k rytířům svrchovaného řádu Sv. Jana Jeruzalémského zvaného nejdříve Rhódský a pak Maltézský. Shrnul tak charakteristiku nejstaršího rytířského řádu, jediného suverénního státu, jehož prapor vlál na poli křížových výprav. Řád jehož posláním bylo vždy "Hájit víru a sloužit chudým".
Neposlušný kancléř
6. prosince loňského roku velmistr řádu Matthew Festing za přítomnosti dvou svědků, z nichž jedním byl kardinál Raymond Burke, patron řádu, požádal velkého kancléře Albrechta Freiherr von Boeselagera, aby podal demisi. Zjistilo se totiž, že Boeselager v období, kdy byl Velkým špitálníkem, zneužil své funkce a distribuoval v zemích třetího světa ve velkém množství prezervativy a antikoncepční prostředky včetně těch, které přímo působí potrat.
Navzdory řádnému slibu poslušnosti vůči velmistru, kancléř demisi odmítl. Na základě toho byl spuštěn řádný proces. Boeselager se obrátil o pomoc na Státní sekretariát, který jmenoval komisi pověřenou co nejrychleji vyšetřit okolnosti a podat zprávu Svatému stolci.
23. prosince označil velmistr rozhodnutí Státního sekretariátu za nepřijatelné a připomněl, že odvolání Boeselagera je výlučně vnitřní záležitostí vedení svrchovaného Maltézského řádu. V dalším prohlášení z 10. ledna velmistr zdůraznil, že s komisí vyslanou Vatikánem nehodlá spolupracovat. Také proto, aby chránil řádnou suverenitu řádu.
Čtěte ZDE: František: Horlivý milovník Jidáše? Navazuje na své předchůdce. Zrada jako chvályhodný čin? Ani peklo prý už není. To by se pokoncilním papežům líbilo! Rehabilitace zrádců Božích?
Poslední pohroma
Katolická církev má vůči tomuto řádu stejná práva jako ve vztahu ke každému suverénnímu státu, pokud se jedná o problémy přímo se vztahující k víře a mravům. Papež má tedy právo zasahovat v sociálních a politických otázkách, které se týkají posledního cíle člověka a věčného života. Jestliže některý stát uzákoní sexuální svazky proti přirozenosti, je povinností papeže zasáhnout a odsoudit těžké porušení božského i přirozeného zákona.
Jestliže tedy Maltézský řád vybízí k antikoncepci a potratu, je povinností papeže, aby pozvedl svůj hlas. Jenomže jak je dnes pro Církev pod Františkovým vedením typické, zcela se přestávala vyjadřovat k mravním problémům a začala naopak vehementně zasahovat do administrativních a politických otázek, které v její kompetenci nejsou.
Takže jsme se dostali do neuvěřitelné situace, kdy pokud někdo porušuje božský a přirozený zákon, Františkovo řešení spočívá v dialogu a podání ruky. Na toho, kdo naopak brání katolickou víru a morálku, je připravena hůl a politická kuratela.
Skupina rytířů pod vedením Albrechta von Boeselagera představuje sekulární proud, který by chtěl přetvořit Maltézský řád na humanitární složku OSN. Současné vedení řádu naopak představuje věrnost jeho náboženské tradici. Ale zřejmě právě v tom je jeho těžký hřích, ke kterému by se měl připojit další. V průběhu devíti staletí svrchovaný maltézský řád nikdy neztratil svou svrchovanou rytířskost. Tato fyziognomie představuje protiklad ubohosti a rovnostářství, jakým se vyznačuje dnešní vedení Církve.
Svrchovaný vojenský Maltézský řád překonal v dějinách všechny pohnuté osudy. V průběhu dvou staletí v Palestině, dvou staletí na Rhodu a dvou a půl století na Maltě se mnohokrát zdálo, že jeho poslání skončí, ale vždy se opět vzchopil, i když Evropu zachvátila Francouzská revoluce a Napoleon. Teprve pohroma v osobě papeže Františka jej, jak se zdá, zlomila.
Demise
Velmistr Maltézského řádu Mathew Festing pro setkání s Františkem 24. ledna oznámill svou demisi.
Papež věděl, že nemá právní důvod zasahovat do vnitřního života suverénního řádu a vyžadovat demisi velmistra. Současně ovšem věděl, že sám velmistr nemohl odporovat morálnímu nátlaku k demisi, navíc nelegitimní.
Tímto jednáním, krom jiného, provedl František vládní akt otevřeně kontrastující s leitmotivem roku milosrdenství. Ale co je horšího, k zásahu došlo, aby v Řádu bylo postiženo křídlo věrnější neměnnému magisteriu církve a posílilo to sekulární, které by chtělo transformovat Maltézský řád na humanitární organizaci a distributora prezervativů a potratových prostředků.
Další předurčenou obětí se jeví kardinál patron Raymond Leo Burke, jeden z posledních slyšitelných obránců katolické nauky v rámci Církve. Ten má v očích papeže dvojnásobnou vinu, protože hájil v celém řádu katolickou pravověrnost a je jedním ze čtyř kardinálů, kteří kritizovali katastrofální teologické a morální bludy exhortace Amoris laetitia.
Při svém setkání s velmistrem papež František oznámil svůj záměr „reformovat“ řád, tj. vůli změnit jeho řeholní charakter. Ve jménu své papežské autority chce nastolit emancipaci od náboženských a mravních norem. Tedy projekt zničení řádu. K tomu může dojít jen kvůli ostatním členům řádu, kteří, jak se zdá, bohužel ztratili svého bojovného ducha, jakým se vyznačovali v bojích křížových výprav, ve vodách Rhodu, Kypru a u Lepanta.
Tímto jednáním papež ztrácí mnoho ze své věrohodnosti nejen v očích samotných rytířů, ale také u značného počtu věřících, kteří odhalují protiklady mezi způsobem, jakým příjemně lichotivě mluví, a způsobem netolerantního jednání a vyhrožování.
Čtěte ZDE: Papež s myslí marxisty: K uzdravení pomůže jen zázrak. Perverze intelektu vs. tisícileté učení? Demolice kněžství a podpora imigrace. HIV rozumu a šachy světovládných elit. Světská moc patří jim, Naděje však nám
Na prahu schizmatu
Několik dnů před demisí velmistra řádu přišla ze stejného ranku zpráva, která rovněž šokovala katolický svět. Mons. Rigoberto Corrdor Bermudez, biskup v Pereira v Kolumbii suspendoval kněze Alberta Uribe Medinu, protože podle sdělení diecéze vyjádřil veřejně i soukromě svůj odmítavý postoj k věroučnému a pastoračnímu magisteriu Svatého otce Františka, především pokud jde o manželství a Eucharistii. Diecézní komuniké dodává, že z důvodu svého postoje se kněz veřejně vyloučil ze společenství s papežem a s církví.
Don Uribe byl tedy obviněn z hereze a ze schizmatu, protože odmítl ony pastorační pokyny papeže Bergoglia, které jsou pohoršující, a přímo vedou k herezi. To znamená, že kněz, který odmítá podat svaté přijímání rozvedeným a civilně sezdaným a praktikujícím homosexuálům, je suspendován nebo exkomunikován, zatímco ten, kdo odmítá nauku Církve, je jmenován biskupem a dokonce kardinálem, jak můžeme očekávat u Mons. Charelse Scicluny, arcibiskupa na Maltě, jednoho ze dvou biskupů, kteří autorizovali příjímání pro žijící v konkubinátu.
Jsme na prahu faktického schizma, jak uvedl již i německý deník Die Tagespost. Na prahu "občanské války" v Církvi, jejímž předobrazem je válka uvnitř Maltézského řádu.
V čele praporu zkázy stojí papež František.
Na základě článků Roberta de Mattei z Corrispondenza Romana. Zdroj.
Tagy článku