Autor: Žertovná koláž Ondřej Höppner
Rudý mrakodrap Tomáše Bati
Michal Dvouletý Když se chcete zbavit otravného hmyzu, použijete repelent. Když se chcete zbavit komunistů z vedení kraje, použijete Repelent 21.
I tak by se dala parafrázovat činnost stejnojmenného občanského sdružení, které vzniklo ve Zlíně těsně po loňských krajských volbách. Výsledek voleb poprvé v porevoluční historii vymrštil komunisty do vrcholných krajských funkcí. Přestože povolební matematika nabízela i jiné varianty řešení, že krajskou koalici sestaví ČSSD, KSČM a SPOZ, bylo zřejmé ihned po oficiálním sečtení hlasů.
Je pravda, že rozhořčení obyvatelé Zlínského kraje, kteří pořádali happeningy a čas od času oblékli Zlín do rudé barvy komunistických manifestů, přišli s repelentem jako s křížkem po funuse. Pokud chtěli zabránit tomu, aby se v den výročí smrti legendárního podnikatele Tomáše Bati, v pátek 12. července, dívali na jeho slavný zlínský mrakodrap, kde - coby v dnešním sídle hejtmanství - sedí komunisté, měli mobilizovat své síly už před volbami, jít k volbám a volit jinou než komunistickou stranu.
Ať se nám to líbí, nebo ne, výzvu Repelentu 21 volající proti účasti komunistů ve vládě kraje podepsalo více jak 6 tisíc lidí. Pro KSČM však vloni na podzim hlasovalo ve Zlínském kraji více jak 30 tisíc lidí. Například téměř dvakrát tolik jako pro ODS.
Tito lidé dnes přece nemohou říct, že jsou nějací „noví“ komunisté, kteří nemají s minulostí nic společného. Copak je nějaký „nový“ fašista?
Chceme-li být demokraté, musíme respektovat právo nás všech na svobodnou volbu. Fakt, že se na východní Moravě našlo 30 tisíc lidí, kteří chtějí, aby o jejich osudu rozhodovali právě komunisté, je prostě nepopiratelný. A má-li i nadále fungovat zastupitelská parlamentní demokracie, vyškrtnout hlas těchto voličů prostě nemůžeme.
Volit komunisty je nemorální
Otázkou však zůstává morální legitimita takové volby. Mohli bychom vést dlouhé úvahy o tom, co vedlo 30 tisíc obyvatel Zlínského kraje k takovému rozhodnutí. V každém případě není dobré přes všechno, co nám může být obzvláště na lokální úrovni sympatické na kandidátech KSČM, zapomínat na to, jak se krví a slzami podepsala komunistická ideologie na životě našeho národa v druhé polovině minulého století.
Čtyřicet tři dětí se narodilo za mřížemi ženám, jež komunisté věznili v pankrácké věznici. Protože však pro tehdejší režim nebyly děti trestanců a politických vězňů žádoucí, nebyla jim poskytnuta základní zdravotní péče ani výživa.
Je-li někdo dnes komunista, nese podle mne také cejch všech zvěrstev, kterých se lidé v duchu komunismu, komunistické strany anebo třeba vlastního prospěchářství a oddanosti vůči tehdejšímu režimu dopouštěli. Tito lidé dnes přece nemohou říct, že jsou nějací „noví“ komunisté, kteří nemají s minulostí nic společného. Copak je nějaký „nový“ fašista, který by mohl tvrdit, že nemá s historií nic společného? Ne, to prostě nefunguje, obzvláště když si nejsem vědom, že by se kdy dnešní komunisté jasně a nepopíratelně distancovali od své minulosti.
Den života, den hladovky
Ale zpátky k Repelentu 21, který zvolil opravdu působivou formu, jak nenechat národ zapomenout na nebezpečí komunismu. Symbolicky 1. června, tedy na Den dětí, zahájil řetězovou hladovku, kterou si předávají rodiče napříč celým Zlínským krajem. Podstatou není hladovka, ale 43 dětí, které byly v 50. letech pohřbeny na ďáblickém hřbitově v Praze.
Čtyřicet tři dětí, které komunistický režim chladnokrevně zavraždil. Čtyřicet tři dětí, které se narodily za mřížemi ženám, jež komunisté věznili v pankrácké věznici. Protože však pro tehdejší režim nebyly děti trestanců a politických vězňů žádoucí, nebyla jim poskytnuta základní zdravotní péče ani výživa. Ortel smrti tak věznitelé vynesli nad desítkami stvoření, která sotva spatřila světlo světa.
Neříkám tím, že „noví“ komunisté představují hrozbu úplně stejné tyranie. Ale už jen v duchu elementární humanity si myslím, že pod vlajkou komunismu by žádný rozumný politik neměl kandidovat.
Všem doporučuji, nahlédněte na www.facebook.com/Repelent21 a podívejte se na fotky a vzkazy matek a otců. Každý z nich drží na emotivní fotce náhrobek jednoho ze třiačtyřiceti dětí. Mimochodem náhrobek, na který děti ze společných hrobů čekaly desítky let.
Neměli bychom tak snadno zapomínat na to, ve jménu jaké ideologie se páchala tato zvěrstva. Neměli bychom podlehnout klamu pohodlného zapomnění. Neříkám tím, že „noví“ komunisté představují hrozbu úplně stejné tyranie. Ale už jen v duchu elementární humanity si myslím, že pod vlajkou komunismu by žádný rozumný politik neměl kandidovat. A pokud ano, dát mu hlas je jako zatleskat smutné minulosti našeho národa.
Tagy článku