Neporušitelnost zpovědního tajemství je jedním z pilířů katolické morálky. Nový Katechismus katolické církve to připomíná v článku 1467:
Kvůli choulostivosti a velikosti této služby a kvůli patřičné úctě k osobám Církev prohlašuje, že každý kněz, když zpovídá, je pod velmi přísnými tresty zavázán zachovávat naprosté tajemství o hříších, které mu vyznali jeho kajícníci. Není mu dovoleno ani mluvit o tom, co se dověděl ve zpovědi o životě kajícníků. Toto tajemství, které nepřipouští výjimky, se nazývá „svátostná pečeť“, protože to, co kajícník odhalil knězi, zůstává „svátostí“ zapečetěno.
Nový Kodex církevního práva postihuje exkomunikací latae sententiae kněze, který by porušil svátostnou pečeť (kán. 1388 §1). Pro církev neexistuje žádný rozumný důvod, který by ospravedlnil porušení zpovědního tajemství, protože, jak vysvětluje sv. Tomáš, kněz se seznamuje s hříchy nikoliv jako člověk, ale jménem Božím (Summa teologicae Suppl.11,1, ad 2).
Horší než vrah
Katolické státy vždy chránily kněze zpovědníka. Alexander Dumas ve svém historickém románu Travička připomíná epizodu z Tractatus de confessariis libanonského arcibiskupa Rodrigo da Cunha y Silva (1577-1643): Jeden Katalánec narozený v Barceloně byl odsouzen k smrti pro vraždu, které se dopustil a ke které se přiznal, a odmítal se před popravou vyzpovídat. Několikrát se pokoušeli ho přemluvit, ale tvrdošíjně se zpěčoval a vyvolal podezření, že se u něho jedná o pomatenost vyvolanou blížící se smrtí. Upozornili na to sv. Tomáše z Villanova (1486 -1555).
Tento vysoký prelát se rozhodl, že se pokusí přemluvit delikventa, aby se vyzpovídal, a jeho duše tak nezahynula spolu s tělem. Byl však velmi překvapen, když se zeptal na důvod jeho odmítání, odsouzenec mu odpověděl, že má v nenávisti zpovědníky, protože byl odsouzen k smrti právě z důvodu vyznání, které učinil ve zpovědi. Nikdo nevěděl o této vraždě kromě preláta, kterému se vyzpovídal nejen ze zločinu, ale sdělil mu i místo, kam ukryl mrtvolu a další podrobnosti deliktu. Kněz pak všechno sdělil úřadům, takže nemohl svůj skutek popírat.
Provinilec se pak dověděl, že dotyčný zpovědník byl bratrem zavražděného a pokládal pomstu za důležitější, než jakýkoliv jiný závazek. Svatý Tomáš pokládal toto prohlášení za důležitější než proces, protože se jednalo o prestiž náboženství. Zavolal si kněze, který se přiznal k prozrazení zpovědního tajemství, a přiměl soudce, aby proto odvolali svůj rozsudek a vraha propustili. Záležitost vyvolala velký ohlas a potlesk veřejnosti. Zpovědník byl odsouzen k nejvyššímu trestu, který sv. Tomáš zmírnil s ohledem na vstřícnost kněze a především pro satisfakci, že soudci respektovali zpovědní tajemství.
Čtěte ZDE: Bouře je tu: Strkat hlavu do písku již nepomůže. Politici, papež a klérus zradili na celé čáře. Styďme se za to, kam jsme nechali padnout Evropu i naše země. Co nám zbylo? Kroupy už tlučou na chatrné střechy
Eroze postupuje
Západní právní tradice vždy respektovala zpovědní tajemství, ale sekularizační proces posledních desetiletí, který by podle některých měl prospívat církvi, vyvolává změnu také této situace. V posledním článku v deníku Il Messaggero vatikanista Franco Giansoldati napsal, že zrušení zpovědního tajemství je hypotéza, která neúprosně postupuje v různých zemích i přes silnou opozici episkopátů (20. prosince 2018).
Fakta mu bohužel dávají zapravdu. V Austrálii v oblasti Canberra schválili zákon, který ukládá kněžím nedodržovat zpovědní tajemství, pokud se touto cestou dovědí o případech sexuálního zneužívání. V Belgii 17. prosince otec Alexander Stroobandt byl odsouzen tribunálem v Bruggách za to, že neupozornil sociální úřady na starce, který projevoval úmysl spáchat sebevraždu. Podle poroty zpovědní tajemství není absolutní a musí být porušeno v případech zneužívání mladistvých nebo prevence sebevraždy.
V Itálii kasační soud usnesením č. 6912 z 14. února 2017 schválil rozhodnutí, že řeholníci povolaní za svědky v procesu zneužívání se dopustí křivého svědectví, jestliže odmítnou ve jménu zpovědního tajemství podat svědectví.
Nejen Nepomucký
O těchto tématech se pravděpodobně bude jednat na sumitu papeže s předsedy biskupských konferencí z celého světa, který se bude konat 21. – 24. února 2019 k tématu Ochrana nezletilých v církvi. Ovšem papež a církevní hierarchie projevují ochotu podrobit se požadavkům světa, když rozlišují mezi hříchy, které laické úřady pokládají za zločin, jako je pedofilie, a jiné naopak moderní stát hájí, jako je homosexualita. Pro ty první lidé církve požadují nulovou toleranci, ke druhým mlčí.
V důsledku toho lze předvídat, že legislativa moderních států uloží církvi aplikovat nulovou toleranci proti pedofilii a zbavit zpovědního tajemství kněze, kteří se dovědí o těchto zločinech. V opačném případě dojde k pronásledování pro zpovědní tajemství. Pokud v historii církve začne platit výjimka, stane se v budoucích letech pravidlem. Proto je nezbytná duchovní pomoc těm, kteří necouvnou ani před smrtí, mají-li zachovat Boží zákon.
Slavné je mučednictví sv. Jana Nepomuckého (1330-1383), který byl mučen a utopen v řece Vltavě v Praze, protože odmítl králi Václavovi prozradit, z čeho se zpovídala jeho manželka. Méně známý je případ mexického kněze sv. Matouše Correa Magallanese (1866-1927). Během povstání cristeros proti zednářské vládě zastřelil generál Eulogio Ortiz jednoho svého vojáka, protože nosil škapulíř, dal umístit do vězení otce Matouše a nařídil mu zpovídat v celách „bandity“ cristeros, kteří měli být další den zastřeleni. Chtěl pak po knězi, aby mu referoval, co se ve zpovědích dověděl.
Kněz vyzpovídal zajatce, ale rozhodně odepřel jeho žádost. 6. února ho generál zastřelil vlastní pistolí u hřbitova v Duango. Matouš Correa Magallanes byl blahořečen 22. listopadu 1992 a svatořečen 21. května 2000 papežem Janem Pavlem II.
Čtěte ZDE: Nebe hrdinů přijalo Arnauda: Rytířský čin uprostřed války s islámem. Evropa na prahu podvolení. Proč je nyní Vatikán na nepřátelské straně? Zrada intelektuálních i duchovních vůdců. Přijde ještě někdy katolický papež?
Jménem Božím
Opomenutý zůstává mučedník P. Pedro Marieluz Garcéz (1780 - 1825), Peruánec. Tento řeholník z řádu kamiliánů se účastnil válek o nezávislost Peru jako kaplan španělského vicekrále Juana de la Serna a jeho oddílů pod velením José Ramona Rodil y Campillo (1789 - 1853).
Po porážce monarchistického vojska v bitvě u Ayacucho (1824) bylo Rodilovo vojsko obleženo v pevnosti Callao a P. Marieluz zůstal s vojáky, aby jim poskytoval duchovní služby. V září 1825 demoralizace vojáků vyvolala uvnitř pevnosti spiknutí. Věc byla odhalena a generál Rodil uvěznil třicet podezřelých důstojníků, kteří existenci konspirace však popírali. Generál nařídil, aby byli zastřeleni, a poslal P. Marieluza, aby je vyzpovídal a připravil na smrt. V devět večer byli všichni popraveni.
Protože generál neměl jistotu, zda odhalil všechny, zavolal kaplana a žádal ho jménem krále, aby mu sdělil, co se při zpovědích dověděl. P. Marieluz to rozhodně odmítl a odvolával se na zpovědní tajemství. Rodil mu pohrozil, že ho obviní ze zrady krále, vlasti a svého generála. "Jsem věrný králi, praporu a mým představeným, ale nikdo nemá právo žádat ode mne, abych zradil Boha. V tomto bodě vás nemohu poslechnout", řekl kněz s velkou rozhodností.
Rodil otevřel dveře a poručil čtyřem vojákům, aby vstoupili se zbraní připravenou ke střelbě. Pak poručil řeholníkovi, aby si klekl a zvolal: "Jménem krále tě žádám naposled: Mluv!" - "Jménem Boha nemohu promluvit", byla klidná odpověď Pedro Marieluza Garcese, který za několik okamžiků padl k zemi jako mučedník zpovědního tajemství.
Rodil po návratu do vlasti byl vyznamenán titulem markýz, stal se poslancem, senátorem, předsedou rady ministrů a velmistrem zednářské lóže.
Pedro Marieluz čeká na své blahořečení v církvi dodnes.
Zdroj.
Tagy článku