Misijní institut Consolata se sídlem v Turíně působí ve 28 zemích. Od roku 1965 také mezi Yanomami pod vedením italského kněze Corrado Dalmolega, kterému pomáhají dvě řeholní sestry stejného institutu.
Abychom pochopili převratné názory tohoto kněze, je třeba se seznámit s kulturou Yanomami v prostředí, kde vykonává svou misijní činnost.
Pralesní kultura
Yanomami jsou zvláštní etnická skupina 20 až 30 tisíci domorodců, kteří žijí v tropické přírodě kolem přítoků Orinoka Mavaca a v siera Parima na jihu Venezuely a Brazílie ve státech Amazzonia a Roraima.
Tito lidé žijí v malých vesnicích se 40 až 50 osobami. Jsou to nomádi, kteří praktikují lov pomocí luku a šípů a provádějí sklizně, které trvají 2 až 4 roky. Když je půda sklizená, vytvoří si jinde nové pole. Jejich oděv je minimální a slouží spíše jako ozdoba na zápěstí nebo jako pás. Muži kmene mají zpravidla různé manželky včetně dospívajících, které sotva dosáhly puberty. Muži jsou zvyklí konzumovat rostlinu „epená“, která obsahuje omamné látky, které šamani používají při rituálech léčení chorob, aby v kontaktu s duchy určili nemoc.
Největším problémem komunit jsou nemoci, zvláště infekční a parazitní, především malárie, hlavní příčina úmrtí Yanomamů. Dalšími chorobami jsou hepatitida, průjmy, tuberkulóza a nemoci dýchacího ústrojí, zápaly plic a bronchitidy, kterými trpí několikrát do roka. Téměř neexistující péče o chrup působí zubní kazy jako chronický problém.
Jedním z nejradikálnějších obyčejů je usmrcování dětí, které provádí sama matka. Před porodem se vzdálí z vesnice a jakmile porodí, rozhodne sama, zda si dítě ponechá, nebo je usmrtí. Zabíjení dětí má jednak vyloučit malformace, jednak často upřednostňuje mužské potomky. Pokud se narodí dvojčata, slabší z nich usmrtí, aby nemusela kojit dvě děti. Kojení trvá tři roky.
Toto potřebujeme
Yanomami mají domýšlivou a bojovnou povahu; když někoho zabijí, získají postavení „unokai“. Nejbojovnější, kteří usmrtí nejvíce nepřátel, získá velkou prestiž a více manželek. Při útocích na jiné vesnice používají cizí spojence spíše než příbuzné, žold spočívá v tom, že se mohou oženit se sestrami nebo dcerami svých spojenců.
Jedním z nejprimitivnějších obyčejů je rituální kanibalismus. Při pohřbu celá obec společně spaluje mrtvolu a pojídají morek z jejích kostí a pokrm „pijiguao“ (plod určité palmy), protože věří, že v kostech je uložena síla nebožtíka, a tím ji zachovávají ve své rodinné skupině. Stejně tak, když některý Yanomami zabije protivníka na nepřátelském území, provádí tento kanibalismus, aby se očistil.
Podle názoru kněze Dalmonega, který mezi nimi žije jedenáct let, mohou domorodci svou religiozitou a spiritualitou pomoci samotné církvi, aby se očistila od schémat a mentálních struktur, které přetrvávají jako neadekvátní.
Čtěte ZDE: Světové křesťanstvo: Vzestup či úpadek? Evangelikálové a Šamani nastupují. Zrůdy v katolických matrikách. Statistika versus evropská realita: Z kostelů markety a bordely. Krvavá perzekuce se přibližuje
Nová koncepce evangelizace?
Na prvním místě pomáhají Yanomami církvi „bránit tento svět“ a vytvořit „integrální ekologii“, stavět mosty mezi tradičními poznatky a moderní ekologií západní společnosti.
Na druhém místě pomáhají církvi zlepšit strukturu a vykonávání autority a církev by měla věnovat pozornost, jak domorodé národy prožívají společenství, sociální vztahy a vedení komunit. Yanomami jsou pro nás učiteli, jak oceňovat život v komunitě.
Konečně studium šamanismu a mytologií, mudrců a různých vizí světa a vizí Boha mohou církev obohatit, protože silné momenty dialogu pomáhají misionářům odhalit podstatu naší víry a různých kulturních tradic.
Jedním ze způsobů duchovního obohacení je zkušenost, že Yanomami mají tendenci sjednocovat věci, vzývají Boha bílých, aniž by se zřekli vlastních pověr. „Není nutné se zříkat, jedná se prostě o osvojení něčeho nového. Proč neudělat tento experiment také jako církev? „To může být označeno za synkretismus a relativismus, vysvětluje misionář, jenže v žádném případě nejsme majiteli pravdy. Z této nové koncepce evangelizačního působení jako ryzího cvičení mezináboženského dialogu si Corrado Dalmonego přičítá zásluhu, která by pro jiného misionáře byla hořkým kalichem: vést misii formou dialogu, při kterém za šedesát let nikdo nebyl pokřtěn!
Obohacení
Nejzávažnější věc, kterou Dalmonego tvrdí, je, že všichni jeho známí, kteří zde pracovali, obdivují tento způsob života, podílejí se na něm a věnovali svůj život, svou práci a oceňovali tento způsob působení, který bych neredukoval na mlčenlivé svědectví, protože když se vede dialog, když se hovoří, tak se sděluje. Znovu naléhá dát stranou jakoukoliv představu „proselytismu“ a nesměšovat zvěstování s tím, co se pokládá za obrácení. V tomto smyslu může tato zkušenost posloužit jako příspěvek k synodu o Amazonii, protože má jít o „prorockou přítomnost církve, která vyšla, aby naslouchala národům, přítomnost, která nepřestává být kritizována, je ale špatně pochopena a obviňována ze zanedbávání".
Zdánlivě důležité není to, co může rozhodovat Ježíš Kristus, když vidí, že není naplněn jeho příkaz jít a hlásat evangelium všem národům, křtít je ve jménu Otce, Syna a Ducha Svatého, ale to, co dodává srdci odvahu a jistotu, je „naslouchat Davimu Kopenawovi, domorodému vůdci tohoto národa, který tvrdí, že misie Catrimani vykonala dobré věci, že nepoškodila Yanomami, že nerozbila kulturu, neodsoudila šamanismus a že „toto je poselství, které musí misionáři vydolovat od Boha, který je poslal“.
V tom je podle italského kněze důležitost příští synody, pro kterou celá církev, a snad i lidé mimo církev obracejí zrak k Amazonii, protože jestliže zde bude více takových zkušeností, církev to silně obohatí.
Čtěte ZDE: František: Antipastýř ve službách nepřítele? Probuďme se z narkózy! Totální demoralizace je na obzoru. Kapitální blud a urážka všeho svatého. Zvrácenost a zrada, jež historie nepamatuje. Nad propastí
Skrze šamany
Tato touha, jak se zdá, dokonale odpovídá plánům organizátorů této církevní události. Kardinál Lorenzo Baldisseri, generální sekretář biskupské synody, vysvětlil: "Je to papež František, který vytyčuje cestu pro pochopení amazonské tváře. ... My, kteří neobýváme toto území, máme potřebu vaší moudrosti a vašeho poznání, abychom mohli přistoupit, aniž bychom rozbili poklad, který obsahuje tato země. Zde zaznívají slova Hospodina k Mojžíšovi: Zuj svou obuv, protože místo, na kterém stojíš, je svaté (Ex 3,5)".
Jak řekl papež František, úkolem nové evangelizace tradičních kultur, které žijí na amazonském území a jiných teritoriích, vyžaduje, abychom "poskytli lidu svůj hlas v jejich záležitosti, ale také abychom byli jejich přáteli, naslouchali jim, pochopili je a přijali tajemnou moudrost, kterou nám chce Bůh skrze ně sdělit (Evangelii gaudium 198)".
Konkrétněji: tato komunikace se uskuteční skrze šamany, neboť v podsekci „Spiritualita a moudrost“ přípravného dokumentu se tvrdí, že různé spirituality a „víry“ domorodých národů učí žít ve společenství se zemí, vodou, stromy, živočichy, s dnem i nocí a že staří mudrci nazývaní bez rozdílu mezi jiným otcové, mistři nebo šamani mají srdce v souzvuku mezi sebou a kosmem.
Péče o životní prostředí, ujišťuje tentýž dokument, je jedna z prvořadých oblastí, které je třeba naplnit v tomto církevním podniku: ekologické obrácení znamená přijmout mystiku vzájemného spojení a vzájemné závislosti se vším stvořením. (…) Jedná se o něco, co západní kultury mohou a snad musí pochopit od kultur amazonských stejně jako jiných teritorií a komunit planety. Ony národy mají mnoho, čemu nás mohou naučit (EG 198). V lásce pro jejich zemi, v jejich vztahu k ekosystémům, oni znají Boha Stvořitele jako pramen života. (…) Proto papež František stanovil, že je nutné, aby se všichni nechali evangelizovat od nich a jejich kultur.
Řeholníci z Consolaty v misii Catrimani mohou spát s klidným svědomím. Papež František je nebude kárat, že neudělili za málem 60 let žádnému Yanomami křest. Pravděpodobně to budou oni, kteří s tím začnou jako šamani a naučí se rituály Yanomami ve stopách Daviho Kopenawy.
Zdroj.
Tagy článku