Proč ignorovat papeže: Nechme dětem nevinnost! Život křesťana s noční můrou. Temný Argentinec v bílém. Biskupové jako arogantní nádeníci. Licoměrnost kvete. Bůh si nemůže protiřečit. Budiž nám milostiv!
Dan Millette přináší návod, jak zachovat víru, zdravý rozum u sebe a nevinnost u svých dětí tváří v tvář současnému katastrofálnímu pontifikátu
Vyrůstal jsem v prostředí hluboké lásky k papeži. Za mého dětství byl pro nás papež Jan Pavel II. důležitou osobou a já i moji sourozenci jsme se učili ho milovat a vážit si ho za odvážnou obranu katolické víry. Jeho portrét visel u nás doma na čestném místě. O jeho líbání koránu či později o jmenování morálně pochybných kardinálů se nikdy nemluvilo. Ani o tom, že nemáme možnost účasti na přijatelné liturgii, tím méně na tradiční mši svaté, třebaže náprava této situace vždy spadala do jeho pravomoci.
Byl jsem vychováván jako většina katolíků k tomu, abychom papeže milovali a jeho kroky a nařízení nikdy nezpochybňovali. Ve většině, ne-li ve všech neduzích Církve měl mylně volnou ruku.
Zpochybnil pravidla
Naproti tomu moje děti současného papeže neznají. Na zdi u nás nevisí žádné obrázky papeže Františka a s manželkou o něm před dětmi otevřeně nemluvíme. Samozřejmě v náboženství děti učíme o papeži a jeho úloze v Církvi a modlíme se za něj při každodenním růženci, ale jinak se diskusím o něm vyhýbáme. V současné době je to tak nejlepší, neboť, jak říká Shakespeare ve Zkrocení zlé ženy: „Hněv mého srdce musí na jazyk.“ Místo toho se naše děti učí o mužích, jako byl sv. Pius X., a dovedly by vám s nadšením vyložit celé jeho dětství i následnou cestu až na římský stolec. Nedokážou však povědět, z které země pochází papež František, a neznají jediný příběh z jeho života.
Skutečnost, že mé děti neznají papeže Františka, neberu na lehkou váhu, nemohu ale lehkovážně posuzovat ani důvody, které k tomu máme. Co ignorování papeže doopravdy znamená?
Ignorování papeže je ignorováním mylného učení. Bůh si aktivně nepřeje všechna náboženství, neboť nemůže protiřečit sám sobě. Přijímání Eucharistie vyžaduje, aby byl člověk ve stavu milosti posvěcující. Kamarádíčkování s komunisty je hanebné. Katolická Církev vždy dovolovala trest smrti. Katolíci se mají snažit obracet nekatolíky na katolickou víru. Jsou duše, které jsou v pekle. Antikoncepce je vnitřně špatná. Všechny uvedené body nauky papež František přímo či nepřímo zpochybnil.
Čtěte ZDE: Modlit se za změnu papeže: Dovolené a doporučeníhodné. Jedno obrovské riziko. Prozřetelnost určí nejlepší cestu. Co lze dělat pro záchranu obecného dobra? Válka jako extrémní projev lásky. Důvěrnost s Bohem
Nelze než ignorovat
Ignorování papeže je ignorováním licoměrnosti. Jeden den papež hovoří proti ďáblu. Druhý den je ďáblem, neboli Velkým žalobníkem, člověk, který osvětluje zkaženost a volá hříšníky k pokání. V jedné chvíli papež přirovná potrat k nájemné vraždě; v následujícím okamžiku přejde legalizaci vraždění neviňátek v Irsku mlčením, aniž by ho jediným slovem odsoudil. Za klíčovou příčinu krize kolem zneužívání označí klerikalismus, nicméně obvyklá oblíbená klika prelátů je podezřele povyšována za účelem řešení právě této krize. Licoměrnost jen kvete.
Ignorování papeže je ignorováním verbálních urážek. Jak má člověk vlastně vysvětlit, co je „koprofagie“ nebo „dvořan stižený leprou“? Mám své děti, které bezpochyby přišly na svět díky tomu, že se katolíci „množí jako králíci“, vychovávat k tomu, aby z nich byli „rigidní pelagiánští sčítači růženců“? Možná se chovám jako „znechucený pesimista se zachmuřenou tváří“, „stěžovatel“, který je otrokem „povrchnosti“, nic než „trudnomyslný křesťan“ podobající se „nakládané feferonce“. Nerad bych byl „mumií v muzeu“, ale je tak mnoho žádat od papeže, aby mluvil o katolících se špetkou důstojnosti a úcty?
Ignorování papeže je ignorováním nadutého autoritářství. Když je papeži položena naléhavá, důležitá otázka a odpověď zní, že na ni neodpoví ani jedním slovem, je to falešné a povýšené. Když papež odmítne odpovědět na oficiální dubia týkající se Kristova učení o manželství, Eucharistii a smrtelném hříchu, je to skandální arogance. Jestliže katolíci v nějaké zemi kritizují jmenování biskupa kvůli tomu, že kryl zneužívání, a toto naléhavé volání se přehlíží, je to důvod ke spravedlivému hněvu mezi křesťany, kteří očekávají, že jejich biskupové budou „pastýři Církve Boží” (srov. Sk 20,28), a nikoli arogantní nádeníci.
Ptáčci a včelky
Ignorování papeže je ignorováním propagandy, ignorováním milosrdenství bez spravedlnosti, zastavených reforem Vatikánské banky, strmého pádu počtu povolání, zmanipulovaných synod, perónismu a šokujících interview v letadle – co bych za to dal, kdybych už nikdy neslyšel žádný rozhovor poskytovaný ve výšce dvanácti kilometrů. Ignorování papeže tedy znamená zbavit se stavu děsivé noční můry a vrátit se k životu v realitě. Bůh buď milostiv Církvi, protože naše utrpení je nesmírné.
Našemu nejstaršímu synovi je sedm. Je na svůj věk inteligentní, ale na pravdu ještě ne dost starý. Jednoho dne si k němu možná nevinně sednu a napodobím písničku zpěváka Jewela Akense: “Let me tell you about the birds and the bees, and the subtle heresies.” („Povím ti o ptáčcích a včelkách a mazaných herezích.“)
Prozatím naše děti zůstanou v nevědomosti. Stěny našeho domova budou vyzdobeny ikonami Pána Ježíše a Panny Marie, ne obrázky Argentince v bílém. Platí zde bystrý postřeh G. K. Chestertona v knize On Household Gods and Goblins: „Děti jsou nevinné a milují spravedlnost, zatímco většina z nás je zkažená a dává přednost milosrdenství.“ Nechte dětem nevinnost, říkám já, aspoň prozatím.
Skrze ignorování papeže budou mé děti dál milovat pravdu a spravedlnost.
Zdroj.
Tagy článku