Popisek: Košice zvedly důležité téma
|
Autor: Anton Frič
Zázrak v Košicích: desítky tisíc lidí v Pochodu za život. Ve Francii či na Slovensku se lidé probouzejí. Česká média o zázraku mlčí.
Erika Magdalena Hájková Desítky tisíc lidí vedl společný záměr: podpořit právo lidské bytosti na důstojný život od početí do přirozené smrti, právo dítěte na otce a matku a rodinnou výchovu, požadavek na manželství jako partnerství muže a ženy. Slovenský mediální mainstream nálepkuje některé ze zúčastněných jako extrémisty, česká média největší „ideový“ pochod od převratu v roce 1989 pro jistotu zcela ignorují.
Až sto tisíc lidí, přes sedmdesát podle konzervativních odhadů. To je stejně jako třetina populace východoslovenských Košic, které se staly dějištěm Národního pochodu za život. Průvod byl tak dlouhý, že se vůbec nevešel na dvou a půl kilometrovou trasu, kterou měl projít. Když se čelo dostalo ke konci, zadní řady ještě ani nenastoupily.
Rekordy: nejen počet lidí, ale i bezpečnost
Pochod zorganizovala Konference biskupů Slovenska. Financován byl ze soukromých zdrojů, mj. prostřednictvím veřejné sbírky. Doprovodilo jej mnoho kulturních akcí – koncerty, workshopy, modlitební setkání. Kromě rekordního počtu účastníků byl v průvodu také rekordní transparent – půlkilometrový pruh látky, na němž byla reprodukována celá encyklika Evangelium vitae papeže Jana Pavla II.
Navzdory tomu, že v centru města byla taková tlačenice, že muselo být uzavřeno nejen pro auta, ale ani se jím nedalo projít, se za celý den nestalo naprosto nic skandálního či hrozivého: nejhorší události zahrnovaly ošetření dvou lidí v nemocnici. Neuvěřitelné číslo, uvážíme-li, jaké množství těhotných žen a dětí se průvodu účastnilo. Třináct ztracených dětí bylo v průběhu dne opět nalezeno.
„Extrémistické“ požadavky
Na počátku pochodu přečetli organizátoři své požadavky: Aby zákony chránily lidský život od početí po přirozenou smrt, aby chránil rodinu jako svazek založený na manželství muže a ženy, aby chránil i rodičovská práva na výchovu dětí.
V manifestu demonstrující praví: „Národním pochodem za život chceme podpořit změny ve společnosti, které povedou k ochraně práva na život a důstojnost pro každého člověka (...) potřebu těchto změn pociťujeme především v oblasti lidských práv, legislativy, školství, zdravotnictví a médií.“ Účastníci žádali změnu zákonů tak, aby umožnily žít i rodinám s více dětmi a rodinám v těžkých životních situacích, aby vyšly vstříc budoucím matkám, zvláště těm v nepříznivých životních podmínkách.
Emotivním okamžikem bylo přehrávání nahrávky tlukotu srdce lidského plodu, kterou přivezl na Slovensko organizátor Pro Life akcí v Polsku, Tamasz Kancelarczik.
Své měla co říci i kardioložka Mária Gofusová, která promluvila o tom, že odmítá dělat ženám před interrupcí předoperační vyšetření: „Posláním lékaře je chránit lidský život a zdraví. Mám pocit, že toto poslání se postupně vytrácí.“ Fakt, že už „otec západní medicíny“ Hippokrates zásadně odmítal „pomáhat“ ženám od nechtěného dítěte, připomínaly i transparenty v průvodu.
Sešli se lidé z celé země, někteří přijeli i z Polska a Čech. Vzrušená atmosféra, která podle jedné z účastnic připomínala rok 1989, podle jiných pak návštěvu papeže Jana Pavla II. v Košicích, byla plná volání po změně společenského prostředí a po obnovení nedotknutelnosti důstojnosti lidských bytostí. Lidé, kteří o sobě věděli jen to, že jim dar života není lhostejný, se se slzami v očích objímali: „Odkud jste? Ze Zvolena? Vítejte v Košicích!“
„Extrémisté“: matky a otcové s dětmi
Slovenské internetové servery oceňují alespoň dobrou přípravu akce, která umožnila její hladký průběh i při nepředvídaném obrovském počtu účastníků. Česká média masový pochod v „bratrském“ Slovensku ignorují. Proč? Otázka vlastně zbytečná.
Příznačné je, že zatímco stotisícový Pochod za život jim ani za zpravodajskou zmínku nestojí, bratislavská „Pride „ homosexuálů, která se konala o den dříve a na niž přišlo několik stovek lidí, „povinnou“ noticku na internetových serverech obdržela.
Čtěte také: Úspěšný tlak veřejnosti: Student Nicolas Busse je na svobodě. Brutální policejní metody při potlačování občanských svobod kritizují i mnozí policisté.
Situace v Čechách není tak bouřlivá, jako ve Francii, kde jsou účastníci pochodů za práva tradiční rodiny zatýkáni jako „extrémisté“. Jako by většině české veřejnosti – na rozdíl od Slovenska – byl „problém života a smrti“ lhostejný.
Šedesát „přerušených“ dětí denně
Představme si jednoho ze zhruba šedesáti nejmenovaných obyvatel České republiky, který u nás potká každý den stejný osud – říkejme mu třeba pan A. Pan A. dnes nemá svůj šťastný den. Bude popraven, navzdory tomu, že trest smrti v českých zemích údajně není legální od roku 1990. Nejen, že bude popraven, ale o jeho ostatky se nikdo nezajímá. Rodina o ně nestojí. S největší pravděpodobností skončí jako „bioodpad“, nebo v lepším případě v masovém hrobě na pražských Vinohradech. A to přesto, že nespáchal žádný zavrženíhodný zločin: Prostě jen byl utracen pro nadbytečnost.
To není sci-fi podle Franze Kafky, ale česká realita. Podle údajů občanského sdružení Stop genocidě je v České republice dnes zhruba každé čtvrté počaté dítě usmrceno „umělým přerušením těhotenství“. Jedna z účastnic slovenského pochodu k tomu má poměrně jasný vzkaz: „Lékaři lžou, pokud hovoří o umělém přerušení těhotenství. Skalpel nic nepřerušuje, ale vraždí.“
Podpořme život
Hnutí „Pro Life“ je významným činitelem v Polsku, ve Velké Británii, Španělsku, ve Spojených státech či Izraeli. Není jen křesťanským hnutím. U nás se však proti zabíjení dětí angažuje především katolické Hnutí pro život, což vede k tomu, že je „pro-life“ hnutí pokládáno za jakýsi „výstřelek“ konzervativního katolicismu, který kritizují „pokrokoví katolíci“ jako je mediální kněz Tomáš Halík.
Je tomu však právě naopak: Pro-life hnutí, alespoň ve svém hlavním proudu, je hnutím za důstojnost lidské bytosti.
Na internetových stránkách Hnutí pro život lze nalézt i kalendář akcí českých bojovníků za život. Další „náš“ Pochod pro život se koná v Plzni již tento čtvrtek, 26. září.
Tagy článku