Historie je Božím stvořením, tak jako příroda a jako všechno, co existuje. Protože neexistuje nic, co by nebylo podřízeno Bohu. Všechno, co se v dějinách děje, je po celou věčnost Bohem předvídáno, řízeno a spravováno.
Dějiny začínají od Boha a u Boha také končí. Bůh nejen existuje, ale neustále se zabývá svými tvory, odměňuje je a trestá jejich skutky podle zásluh a provinění každého z nich. Spravedlnost je nekonečná Boží dokonalost. Boží dokonalost, nekonečná láska a milosrdenství nutně předpokládá Jeho nekonečnou spravedlnost.
Právě Boží spravedlnost je dnes často opomíjena. Bůh odměňuje a trestá nejen lidi, ale i celé skupiny lidí: rodiny, národy, civilizace. Zemětřesení, hlad, války, revoluce - a nebo epidemie (anebo epidemie ve službách revoluce?) byly vždy vnímány jako Boží tresty, Boží dopuštění.
Tvůrce
Během první vlny koronavirové operace biskup jedné významné "moderní" italské diecéze prohlásil: "Jedna věc je jistá: tento virus není seslán Bohem, aby trestal hříšné lidstvo. Je to efekt přírody v jejím macešském tahu. Ale Bůh proti nám tento fenomén pravděpodobně staví, aby nám dal konečně na srozuměnou, že lidstvo je jedna jediná vesnice."
Tento biskup je jako mnozí další dnes zjevně v zajetí přírodního náboženství Pačamamy a Grety Thunbergové. Pro něho je zde Velká Matka, která se může stát macechou. Ze všech sil odmítá ideu epidemie koronaviru a v jeho jménu realizované rejdy temných sil jako trestu pro lidstvo. Virus je pro něho jen bezúčelný přírodní efekt.
Nechme pro tuto chvíli stranou, kde se tento virus "technicky" vzal a položme si otázku: Kdo stvořil, řídí a spravuje přírodu?
Tvůrcem přírody je přece Bůh sám, se všemi jejími silami a zákony. Bůh je první příčinou všeho, co existuje. To On uskutečňuje své plány různými způsoby. Onen biskup se prostě natolik "modernizoval", že zcela ztratil kontakt se Stvořitelem. Není sám.
Čtěte ZDE: Sanitární diktatura: Jak s ní bojovat z pohledu víry? Bohatá historie mediálního lhaní. Dodnes trvající zmatení. Spolehlivý kompas do chaosu. Komu to všechno slouží? První krok k obraně: Nevěřit jim
Lhostejnost a mlčení
Největším současným problémem valné většiny západní civilizace je ztráta víry, kterou Františkův Vatikán usilovně podporuje. To plodí zaslepení mysli a tvrdost srdce, lhostejnost k porušování Božího řádu, tedy i řádu přírody. Je to lhostejnost, ve které se ve skutečnosti skrývá nenávist vůči Bohu. Projevuje se nepřímo. Mnozí lidé stále se vydávající za věřící nevzdorují Bohu přímo. Dávají přednost vyjadřovat svůj odpor vůči těm, kteří se odvažují o Bohu mluvit. Kdo se odváží mluvit o Božím trestu, je společensky znemožněn.
Tito lidé, i když slovy vyjadřují, že v Boha věří, žijí ve skutečnosti v praktickém ateismu. Zbavují Boha všech jeho atributů a redukují ho na pouhou "bytost". Všechno, co se děje, je plodem přírody odtržené od svého autora a jen věda, nikoliv tisíciletá nauka, je schopna přírodní zákony dešifrovat.
V předvečer druhého zasedání 1. vatikánského koncilu měl svatý Jan Bosco vidění, ve kterém mu bylo sděleno, že "válka, hlad a mor jsou tresty, jimiž je postižena lidská pýcha a zloba. Pán se vyjádřil takto: Vy kněží, proč neběžíte a nepláčete mezi vchodem a oltářem a nevzýváte za zastavení trestů? Proč nevezmete štít víry a nevystoupíte na střechy, do domů, do ulic, na všechna i nepřístupná místa a nenesete s sebou moje slovo? Nevíte, že tento strašný meč má dvě ostří a napadá mé nepřátele a láme hněv Boha i lidí?"
Dnes kněží mlčí, mlčí i biskupové. Papež František nemlčí, raději však jezdí za muslimy, sepisuje své komunistické manifesty - a nikdo se ho už ani neptá, kde ztratil svoji křesťanskou víru.
Konec?
Vyhlížíme Svatý týden a Velikonoce. Po mnoha staletích jsou již skoro rok chrámy zavírány, veřejné mše střídavě zakázovány či všelijak regulovány. "Bůh nás trestá odnětím," říká sv. Bernardin Sienský. Značná část zbývajících křesťanů se potácí dezorientována v temnotách, zbavena světla pravdy. A stačilo tak málo - nikdo je ani nemusel pálit na ohni či předhazovat lvům.
To, co se děje, ovšem není znamením úspěchu satana, ale jeho porážky, protože jak vysvětluje jezuita svatý Karel Ambrož Cattaneo, počet hříchů člověka nebo národa je sečten: Přišel den dovršené nepravosti hříchu, který Bůh nesnáší a který vyvolává jeho hněv.
Scénář, který máme před sebou, je apokalyptický, ale velký papež Pius XII. nám připomíná, že v Apokalypse svatý Jan "nehleděl jen na spoušť způsobenou hříchem, na války, hlad a smrt. Viděl také první místo vítězství Kristova. A cesta Církve skrze staletí je sice cestou kříže, ale také cestou triumfálního pochodu. Kristova církev, lidé víry a křesťanské lásky jsou vždy ti, kteří lidstvu bez naděje přinášejí světlo, vykoupení a mír. Ježíš Kristus včera, dnes i navěky. Kristus je váš vůdce, vítězství ve vítězství. Následujme ho."
Nebo je konec stále ještě v nedohlednu? Je to pouze jedna ze zkoušek tohoto světa a až zmatek opadne, čeká nás celá řada dalších? Na tom vlastně nezáleží. Neznáme dne ani hodiny, ale víme, že se máme soustředit v tuto chvíli především k jednomu cíli. Postní období se blíží k polovině a pokud jsme naši duchovní očistu v lomozu hysterických pandemických zpráv dosud trochu zanedbávali, pojďme se na ni více soustředit a v pokoře a naději očekávejme Vzkříšení.
Máme k tomu mnoho nástrojů. Půst je jeden z nich. Pomáhá nám, aby tělesná žádost nezmítala duchem, ale aby člověk byl bytostí uspořádanou. „Kdo je věrný v maličkosti, bude věrný i ve velké věci.“ Dále je součástí pokání a podpořením modlitby. Bohopoctou, při níž přinášíme svá drobná sebezapření v oběť, přimknutím se k trpícímu Kristu. Je to osvědčená cesta.
Čtěte ZDE: Podstata Popeleční středy: Dnešek je příležitostí pro nový začátek. Co je nejdůležitější? Generální úklid vlastní duše. Životní šance pro nalezení cesty. Kolik popelců potkáme letos?
Východisko
Matka Kristova odcházela po pátečních událostech od Synova hrobu sice plná nevýslovné bolesti, ale zároveň naděje a víry ve slavný konec velikonočního dramatu. Byla věrná, věděla, co je přislíbeno. Nepropadala malomyslnosti a zoufalství, ačkoli k tomu měla nesrovnatelně pádnější důvod, než jsou naše dnešní světské strachy a trable.
V tom je příslib a také podstatná část velikonočního poselství. Každý neseme svůj kříž, čelíme bezpočtu problémů v osobním životě, ve vztazích, v práci. A také společně sdílíme obavy z neradostného vývoje současného světa – ať už je to podivná epidemie či obavy z temných časů, které ji patrně budou následovat - s hordami barbarů nejen před branami Evropy, ale už i za nimi.
Máme však jistotu stejně pevnou, jakou měla Panna Maria v onen okamžik před dvěma tisíciletími. Záleží pouze na každém nás, zda se vrátí ke svému Pastýři, k němuž všichni patříme, byť se někteří již po celé generace zbloudile potulují v temnotách.
Kristus je jediné východisko ze všech dnešních zmatků. Bez něho nemůžeme nástrahám a zmaru tohoto světa čelit. V klíčových okamžicích dějin je tato skutečnost obvykle zřetelnější než kdy jindy. Ještě není tak zle. Dosud k sobě mnozí stále ještě mohou promlouvat stejnou řečí. Porozumět závažnosti postního a velikonočního poselství těchto dnů.
Protože jen ti, kteří vydrží...
Tagy článku