Věci, jež nás v této době ohrožují, komentujeme vlastně neustále. Je evidentní, že nehledě na relativní (nezasloužený) blahobyt, západní civilizace doputovala k propasti - a nyní se na její hraně povážlivě kymácí. Je to i tím, že jen málokdo chce slyšet, že prvotní příčinou většiny problémů v globálním i lokálním měřítku je většinová ztráta duchovního rozměru naší existence. Nejenže proto nedokážeme účinně čelit všem hrozbám - ať skutečným či virtuálním. Nevnímáme totiž, kdo se nás ve skutečnosti pokouší strhnout přes okraj do hlubiny.
Kristus je dnes znovu na Kalvárii. Jeho božská podstata je upozaděna. Mnozí Ho již nevidí vůbec. Ani Jeho pokoru, ani Jeho slávu, ani Jeho vítězství. Nejde o nic nového. Něco podobného zažívali před dvěma tisíciletími i samotní apoštolové, když v Kříži viděli jen porážku, utrpení, výsměch a zmar. Proto ztráceli víru, podobně mnoho lidí dnes, kteří nepotřebují být předhazováni šelmám do arény - pro fatální zakolísání jim stačí trocha mediální propagandy, domácího vězení - a konverze k víře "Svědků covidových" je tu.
Proto je tak důležité pochopit význam posledních sedmi vět a sedmi slov, která Ježíš na kříži pronesl - a z nich čerpat to nejdůležitější - víru, naději a lásku. A tak vytrvat, i když nám mnohdy připadá, že je vše ztraceno. Zajímavě o tom uvažuje autorka následujících vět Marian Therese Horvat:
Ďábel pochybující a pokořený
Během životní dráhy Našeho Pána Ježíše Krista se Lucifer a jeho démoni nemohli nikdy plně dopátrat, zda je Ježíš Kristus pravý Bůh a Vykupitel světa, jak nám ve svém spise Město Boží (v češtině vyšlo pod názvem Mystické Město Boží – pozn. překl.) říká Marie z Agredy. Lucifer měl samozřejmě mnohá podezření zvláště poté, kdy svatý Petr přiznal poslání Našeho Pána a poté, co Lazar vstal díky Kristu z mrtvých. Ale neměl jistotu. Věděl, že je Pán Ježíš neobyčejný člověk, ale nebyl si jistý, zda je Bůh. Jeho ohromná pýcha nepřipouštěla, že člověk, nikoliv anděl, by mohl být hypostaticky sjednocen s Bohem, Stvořitelem nebe a země.
Jakmile Lucifer a jeho legie viděli Krista vzít na svá svatá ramena kříž, pocítily naléhavé nutkání utéct a vrhnout se do pekla, protože tehdy počaly cítit Boží moc Našeho Pána. Cítily, že tohle skutečně není žádný obyčejný člověk, a že pro ně znamená totální zkázu. Ale neexistoval pro ně žádný „velký útěk“. Na příkaz Panny Marie byli démoni přinuceni zůstat a doprovázet Krista na Kalvárii.
Marie držela démony mocí svého Božího Syna v podřízenosti a zajetí, stejně jako je pak bude držet v dějinách. „Donutila je přijít na Kalvárii a stát kolem kříže, kde jim nařídila zůstat bez pohybu a být zde svědky konce velkých tajemství stanovených pro spasení lidí a ke zničení démonů,“ říká nám Marie z Agredy. Chvíle určená nebesy dávnému drakovi, který má být přemožen Synem člověka, nadešla a Nejsvětější Panna Marie přikázala démonům, aby byli přítomní a trpěli zmatením a zděšením, až budou svědky své porážky.
Čtěte ZDE: Fatima 1917: Sto roků od největšího zázraku novodobé historie. 70 tisíc svědků. Varování i nabídka záchrany. Svět opět tančí na ostří nože. Jsme nepoučitelní?
Posledních sedm vět a sedm slov
V tomto svatém čase předvelikonočního půstu jsem si myslela, že by bylo pro čtenáře zajímavé vidět, jak podle Marie z Agredy zasáhlo prince temnot posledních sedm vět a v té poslední sedm slov Pána Ježíše na kříži. Ona zaznamenává, že s vyslovením každé z nich bylo démonům dáno chápat tajemství obsažená v těch větách a slovech ve vztahu k jejich zničení.
S první větou „Otče, odpusť jim, neboť nevědí, co činí!“ nabyli zlí duchové plnou bolestnou jistotu, že je to Kristus, který hovoří se Svým Věčným Otcem. S tímto potvrzením se démoni ve zmatku znovu pokusili celou svou silou vrhnout do hlubin pekla, a znovu jim v tom zabránil příkaz Kristovy Matky.
Druhé věta náležela napravenému zločinci: „Amen, pravím ti, ještě dnes budeš se mnou v ráji.“ S tím pochopili, že zásluhou Jeho smrti v Jeho nejposvátnějším a dokonalém lidství, spojeném s Jeho Božstvím, je získáno odpuštění hříchů lidí, kteří toho odteď můžou využít pro svou spásu. Brány ráje, uzavřené prvotním hříchem, se lidem znovu otevřely. Utrpení, které tohle způsobilo Luciferovi, bylo tak velké, že prosil Požehnanou Pannu Marii, aby mu dovolila sestoupit do pekla a odejít z tohoto výstupu. Ale královna nebes mu svolení nedala.
Při třetím výroku „Ženo, hle, tvůj syn!" démoni zjistili, že Maria je skutečná Matka Boží, žena oznámená v nebesích, která rozdrtí jejich hlavu. S tím se jich chopil bezmocný vztek. Jejich zuřivost ještě vzrostla tím, že pochopili, že sv. Jan byl obdařen mocí kněžství. Tím porozuměli slovům Našeho Pána při poslední večeři, která dala apoštolům moc obnovovat oběť kříže. Proto uviděli démoni ve sv. Janovi nejen moc evangelisty, ale moc udělenou všem kněžím na základě jejich účasti na důstojnosti a moci Vykupitele.
Čtvrtá věta „Bože můj, Bože můj, proč jsi mne opustil?“ (ve skutečnosti nikoli zaváhání, jak se často omylem soudí, ale citace z mesiášského žalmu, jímž Ježíš potvrzjuje svou spasitelskou roli, pozn. PP) ukázalo zlým duchům nekonečnou a věčnou lásku Boha k lidem. Otec, aby vyhověl této nepředstavitelné lásce, tajemným způsobem pozastavil přítomnost Božství Syna na úkor Jeho nejposvátnějšího lidství, čímž připustil, aby Jeho utrpení dosáhla nejvyššího stupně, a mohla tak vydat nejhojnější plody. Štěstí člověka v tom, že je Bohem tolik milován, zvětšilo nenávist Lucifera a jeho démonů.
Páté sdělení „Žízním.“ ukázalo démonům jejich úplný pád. Pochopili, že Náš Pán ve skutečnosti říká, že Jeho láska ke člověku je neukojitelná, a že, pokud by to bylo možné, trpěl by ještě víc, aby se ubezpečil o jejich spáse.
Při šesté větě „Dokonáno jest.“ Lucifer a jeho legie seznali, že tajemství Vtělení a Vykoupení bylo naplněno.
Velké odsouzení k zavržení, které uvrhlo zlé duchy do věčné propasti, přišlo s Jeho posledními sedmi slovy: „Otče, do tvých rukou odevzdávám svého ducha." Pak byli na příkaz Panny Marie spolu s jejím milovaným Synem Lucifer a všichni jeho démoni uvrženi do nejhlubších části pekla. Zde požehnaná Marie z Agredy říká: „Je správné, aby člověk chápal, že Lucifer a jeho démoni byli omezeni, zchromeni a oslabeni ve své moci při pokoušení lidských tvorů, pokud lidské hříchy a lidská svobodná vůle démony neodváže a nepovzbudí je k návratu a ke zničení světa.“
Čtěte ZDE: Kříž: Nejvznešenější symbol lidských dějin. V čem spočívá jeho význam? Válka proti křesťanství již také na vrcholcích Alp. Jednejme jako rytíři! Boj o základy civilizace v předvečer velkého svátku
Podobnost s naší dobou
Proto se fatálně mýlí ti, kdo se domnívají, že i dnešní krize jsou jen plodem lidské činnosti. Člověk otevřel dveře ďáblovi a démonům, aby podněcovali, provokovali a řídili tuto ničitelskou aktivitu. Bez spolupráce s Luciferem si nelze představit, že by člověk došel do takového extrému pýchy a smyslovosti, kterého teď dosahuje, a že by mocní tohoto světa včetně nejvyšších představitelů Církve byli tak infiltrováni ďáblovými agenty, jejichž posláním je zkáza.
Je zásadní uvědomit si nepřátelství mezi Pannou Marií a hadem od počátku časů: „Mezi tebe a ženu položím nepřátelství, i mezi símě tvé a símě její. Ono ti rozdrtí hlavu a ty jemu rozdrtíš patu.“ (Gen 3,15) Království a moc, které Bůh svěřil Panně Marii, postačují k tomu, aby znovu mohla vydat příkaz démonům ke zmatení a k tomu, aby opustili scénu lidského dění. Stejně tak by stačilo k potrestání lidí, aby Ona dovolila pekelným legiím konání v určitém rozmezí k tomu, aby krize dosáhla tento extrém zla, jaký dnes zakoušíme.
Vidíme tedy, jak moc toho záleží na její vládě a moci. Bůh dal Marii královskou moc nade vším stvořením. Korunoval ji Královnou vesmíru, kterému má vládnout. Panna Maria, spojená s Boží vůlí ve všech věcech a na Něm závislá, nicméně koná skrze dějiny, a proto hraje roli ve směřování dějin. Taková úvaha otevírá perspektivu pro vítězství, které předpověděla. Ve Fatimě v roce 1917 a tři sta let předtím v Quitu předpověděla velkou krizi a svou vlastní vítěznou přímluvu v rozhodující okamžik.
Okamžik možná ne příliš vzdálený.
Tagy článku