Slyšel jsem o možnosti rezervovat si letenku na Mars, přičemž let by se měl uskutečnit v dohledné době a hlavně – letí se jenom tam. Po přečtení textu "Standardy pro sexuální výchovu v Evropě" tento nápad pomalu přestávám považovat za úplné šílenství.
Jakub Sluka
Vím, že světu nesděluji žádnou novinku, protože Standardy vyšly v roce 2010 a otázka sexuální výchovy vyvolala i u nás bouřlivou diskusi. Přiznávám se, že jsem ten dokument tehdy nečetl, ale ruku na srdce: Kdo se obtěžoval se čtením jednoho z nekonečného množství spisů, které rychlostí světla produkují evropské instituce všeho druhu? Teď jsem se ale nevím jak dostal k petici žádající stažení tohoto dokumentu, tak jsem do něj nakoukl, a skoro spadl ze židle.
Standardy pro sexuální výchovu v Evropě
Nechci tvrdit, že autoři jsou skupina teroristů, kteří se rozhodli zlikvidovat nejmladší generaci, snad to „mysleli dobře“. Co si má ale normální člověk myslet o „expertech“, kteří po letech práce došli k závěru, že to nejlepší by vlastně bylo seznámit děti spadající do věkové kategorie 0-4 roky (!!!) s „radostí a potěšením z doteků vlastního těla, masturbací raného dětství“? Odkud si vycucali potřebu těchto dětí získat informace „o základech lidské reprodukce čili odkud se berou děti“? Zatím jsem nezaznamenal, že by můj tříletý bratr takovou potřebu projevoval…
Na základě kterého osvícení dospěli k poznání, že tříleté dítě má „PRÁVO zkoumat nahotu a tělo“ (platí to i o zkoumání nahoty dospělých???)? A takových perliček se tam dočteme hromadu: od 4 let je třeba dítě informovat o homosexualitě, od 6let jej začít seznamovat s antikoncepcí, od 9let jej učit používat efektivně kondom, od 12 let by už mělo být schopno si antikoncepci samo získat.
Čtěte ZDE: V Německu zavádějí „třetí pohlaví“, v Británii sexuální výchovu od 5 let. Mladé Francouzky natočily video, kde ukazují, že je možné říci ďáblu NE!
Nemůžu si pomoct a omlouvám se za ty výrazy, ale takovou prasárnu může myslet vážně jenom úplný idiot. Elaborát je plný pojmů jako „zodpovědné chování“, „respekt k druhému“, „pozitivní přístup“, „chránit zdraví“ atd., svým přístupem k celé problematice je ale ve skutečnosti dokonalým návodem, jak všechny pozitivní hodnoty z člověka vymazat.
Psycholog Max Kašparů k tomu řekl: „To, čemu se začalo říkat sexuální výchova ve školách, jsem bral jako sexuální tréning, protože výchova kultivuje duši, výchova zjemňuje lidské srdce, výchova zkvalitňuje mezilidské vztahy. Ale v tom, čemu se říkalo sexuální výchova, nic takového nebylo. Takže ať se na mě tvůrcové nezlobí, ale já když jsem to četl, tak jsem měl dojem, že na těch školách spíše vychováváme kvalitní prostitutku než výbornou matku od dětí.“
Nejhorší mi na tom všem připadá, že autoři za svou práci sklidili velké uznání, ano, máte pravdu, musíme s tím něco začít dělat, doteď jsme to trestuhodně zanedbávali. Takže rychle poučit školáky o antikoncepci, rozdat jim kondomy, no a děti ve školce…
Jakub Sluka
Čtěte ZDE: Šokující zpráva o tom, co se na naše děti valí z Evropské unie: Nechutnosti a obscénnosti jako povinný vyučovací předmět ve školách! Ubráníme se?
Redakce Protiproud se obrací na rodiče: Tato závažná problematika má mnoho děsivých podob již v našich současných základních školách. Budeme rádi, pokud nám napíšete své poznatky a zkušenosti z takzvané „pokrokové sexuální výchovy“ malých školáků. Tématu se chceme věnovat hlouběji, protože jde o jeden z příznačných znaků civilizační sebedestrukce, která míří na nejcitlivější bod budoucnosti – naše děti.
Na dokreslení stavu připojujeme bez dalšího komentáře rozhovor, který visí na Základní škole Kuncova. S ředitelem Pavlem Petrnouškem jej vedla studentka žurnalistiky z Masarykovy Univerzity Brno Jana Navrátilová:
Sexuální výchova není jen o sexu
Pavel Petrnoušek je ředitelem Základní školy Kuncova v Praze 13 už patnáct let. Vede zde volitelné kurzy sexuální výchovy, jejichž prostřednictvím se žáci 8. a 9. tříd dozvídají o antikoncepci i různých sexuálních orientacích. Trénují i nasazování kondomů. Lidé z Výboru na ochranu rodičovských práv považují Petrnouškovy metody za nemravné. Místní žáci i rodiče si ale sexuální výchovu pochvalují.
Mediální humbuk kolem sexuální výchovy opadl. Co se od té doby změnilo?
Po dvou letech žádostí režisérky Dagmar Smržové zajistilo vedení České televize peníze na natočenícelovečerního dokumentárního filmu Sexuální výchova. Chtějí mě v něm ukázat jako člověka, nikoliv jako úchyla.
Čím si vysvětlujete náhlý zájem? Ještě před rokem by nejspíš podobný projekt vznikal stěží.
Spory okolo sexuální výchovy vyvolala úzká skupinka lidí z Výboru na ochranu rodičovských práv, která balancuje na pokraji trestnosti. Dětem i dospívajícím brání v přístupu k informacím, což považuji za hrubé porušení Listiny základních práv a svobod. Členové Výboru rozhodovali o tom, jaké kapitoly nebo termíny z učebnic zmizí. Ačkoliv zastupují jen malou část populace, pasují se do role hlavního arbitra. S požehnáním nedostudovaného katolického kněze a bývalého ministra školství Josefa Dobeše připravili dokonce seznam škodlivých témat, jež nazvali Pročištění rámcových vzdělávacích programů.
Dokument podle místopředsedkyně Výboru Jany Jochové - Trlicové sloužil k internímu jednání. Stínový ministr školství Marcel Chládek z ČSSD jej zveřejnil bez jejich vědomí.
Nedivím se, že o něm neměl nikdo vědět. Je doslova obludný.
Povedlo se podle vás tento materiál prosadit díky Romanu Jochovi, manželovi, který tehdy pracoval jako poradce premiéra Nečase?
Mohu jen hádat. Nicméně určité propojení vlády a konzervativců existovalo. Například skrze Ladislava Bátoru, Josefa Dobeše, Janu Bobošíkovou nebo Michaela Semína, předsedy radikální iniciativy D.O.S.T., která vyzývá k následování křesťanských hodnot a staví se proti homosexuálům. Jejich tlaky doléhaly i na Výzkumný ústav pedagogický.
Jak jste na vydání dokumentu Pročištění reagoval?
Konzultovali jsme jej na sexuologickém kongresu v Pardubicích v září minulého roku. Sepsali jsme otevřený protestní dopis a petici, pod kterou se za víkend podepsalo téměř devadesát lidí. Stanovisko jsme poslali ministrovi. Josef Dobeš na něj na školském webu reagoval zveřejněním Desatera k sexuální výchově. Jeho první bod zněl: nic se nemění.
A měnilo se?
V té době už ve Výzkumném pedagogickém ústavu takzvané pročištění zpracovávali. Podle něj by se děti ve škole neměly dozvídat ani o rovnoprávném postavení mužů a žen. Nejsem žádný feminista, ale tohle je šílené. Členové Výboru dokonce odmítali informace o intimní hygieně. Žáky prý poučí doma rodiče. Jenže leckdy, když jedou čtvrťáci nebo páťáci na školu v přírodě, vyvolá změna prostředí u dívek první menstruaci. Paní Jochová si asi představuje, že učitelé zavolají domů a řeknou: Maminko, vaše dcera menstruuje, prosím, přijeďte jí to vysvětlit.
Co všechno lidi z Výboru na vaší výuce pohoršuje?
Téměř vše. Plakáty i základní poučení, že chlapec má šourek a dívka vulvu. Kvůli jejich tlaku se obávám návratu bezpohlavních postaviček ze sedmdesátých a osmdesátých let minulého století.
Nicméně Česká republika má dlouholetou sexuologickou tradici. Vzpomeňme na éru dlouholetého poradce v sexu a vztazích Miroslava Plzáka.
Od sametové revoluce se na tradici snažíme navázat. V roce 1920 vznikl v Československu první sexuologický ústav na světě. Máme a měli jsme osobnosti světového formátu. Ovšem Výbor se je snaží shodit a udělat z nich podivíny propagující nemorální chování.
Pavel Petrnoušek je akreditovaným lektorem sexuální výchovy
Foto převzato z webu školy Základní škola Kuncova Praha 13
Útočili i na vás?
Samozřejmě. Chlap, který učí sexuální výchovu je podle nich nedůvěryhodný, možná pedofilní. Podobně diskreditují všechny pokrokové učitele. Debata okolo sexuální výchovy však není jen o sexu, ale o empatii, toleranci jiných názorů a skutečné demokracii.
Měla by být sexuální výchova povinná?
Ano, ale pouze jako průřezové téma. Já ani nikdo ze sexuologů jsme nikdy neusilovali o vznik samostatného předmětu. Podoba sexuální výchovy záleží především na tradicích školy. Od dob ministryně Buzkové plánují výuku pedagogové sami. Přesto by měly všechny děti vědět, že hovořit o sexualitě není nic zahanbujícího, je to běžná součást lidské přirozenosti.
Jste spoluautorem Doporučení MŠMT k realizaci sexuální výchovy na základních školáchv ČR.
Ano. Škoda, že se na něj zapomíná. V diskuzích se objevily pouze informace z příručky Sexuální výchova – vybraná téma, ovšem zcela vytržené z kontextu. Doporučení i příručka vznikly pod patronací ministerstva školství. Jedná se o informativní materiály, nikomu nic nepřikazují. Nejsou ničím novým, čerpají z dávno existujících materiálů – zákonů, pokynů, doporučení Světové zdravotnické organizace a podobně.
Kdo vydání příručky sexuální výchovy inicioval?
Bývalý ministr školství Ondřej Liška otevřel řadu kontroverzních témat, mimo jiné i toto. Snažil se vytvořit materiály, ze kterých by ředitelé základních škol při tvorbě školních vzdělávacích programů vycházeli. Za ministryně Kopicové byly Doporučení i Příručka dokončeny a vydány.
Přestože příručka nebyla závazná, několik měsíců po zveřejnění ji Josef Dobeš z webu ministerstva školství stáhl.
Vyhověl požadavkům Výboru na ochranu rodičovských práv i katolických organizací. Petici ultrakonzervativců údajně podepsalo čtyřicet tisíc lidí. Začínala ovšem sugestivní otázkou: Souhlasíte s tím, aby se vaše dítě učilo v základní škole souložit kdykoliv s kýmkoliv a kdekoliv? Dokument Výbor rozesílal do kostelů a šířil po internetu.
Církevnímu přispění se nebrání lidé z iniciativy „Kecejme do toho“, která zastupuje názory dětí a mládeže. Přizval byste do školy na besedu o sexuální výchově katolického kněze?
Nebránil bych se tomu. Ve škole míváme besedy s různými lidmi. Koncem 90. let se v naší škole vyučovalo i náboženství. Pokud je přednáší vysokoškolsky vzdělaný člověk a je o výuku zájem, nejsem proti. Když ale víru používáte jako prostředek manipulace, stává se z ní nebezpečný ismus jako je nacismus nebo komunismus.
Nechceš do kurzu? Nemusíš!
Pro žáky osmých a devátých tříd organizujete volitelné kurzy sexuální výchovy. Proč jste s nimi začal?
Před lety jsem ještě jako ředitel jiné základní školy řešil problémy s těhotenstvím dívky z osmé třídy. Mamince se svěřila pozdě, na interrupci už nemohla. Nedokončila základní školu a nakonec si dítě osvojili její rodiče. Tehdejší učebnice občanské výchovy hlásala, že drogová ani sexuální témata do školy nepatří. Na druhé straně potkávali žáci na chodbách těhotnou spolužačku. Potřebovali bližší informace. Nejsou to hlupáčci, kteří nevidí, co se kolem děje. V tu chvíli jsem si uvědomil, že podobné problémy nemohu přehlížet. Proto jsem postupně absolvoval několik kurzů, abych sexuální výchovu mohl učit.
Co se v nich probírá?
Jsou celkem tři po šesti vyučovacích hodinách. První kurz absolvují dívky a chlapci kvůli biologickým rozdílům zvlášť, na druhém a třetím kurzu pracují už společně. Výuku začínáme diskuzí o cílech, očekáváních a pravidlech kurzu. Každý žák a žákyně může jakékoliv cvičení odmítnout. Vyjasníme si sexuální terminologii. Děti se učí používat korektní, neutrální výrazy. Často pro označování pohlavních orgánů používají vulgarismy, aniž by znaly jejich význam. Myslí si, že k jejich věku patří, dělají je dospělejší a drsnější. Povídáme si například o změnách v pubertě, pohlavních orgánech, rozdílné sexuální apetenci u mužů a žen, hetero a homosexualitě, antikoncepci a problematice HIV/AIDS.
Neupevňujete prostřednictvím děleného kurzu v chlapcích a dívkách předsudek, že některé věci jsou holčičí záležitosti a jiné klučičí?
Rozhodně ne. Z biologických odlišností ale vyplývají i rozdíly v chování. Dívky řeší otázky intimní hygieny, očkování proti rakovině děložního čípku, první návštěvu gynekologie. Některé už se dokonce rozhodují pro určitý druh hormonální antikoncepce. Chlapci naopak kvůli testosteronu cítí větší sexuální napětí. Častěji než dívky onanují, sledují pornografii. Skrze ni si mnohdy vytvářejí zkreslené představy o vztahu muže a ženy i o průběhu pohlavního styku a jeho formách. Chování dívek i chlapců je samozřejmě ovlivněné výchovou. Dívky se na prvním kurzu snáze vyjádří v přítomnosti stejně starých vrstevnic a naopak. Před opačným pohlavím by se žáci napoprvé styděli.
Jana Jochová - Trlicová říká, že jako ředitel byste sexuální výchovu neměl učit. Jste na škole autoritou, které se děti bojí odporovat.
Strašení dětí panem ředitelem nebo zlými učiteli by byla chyba. Respekt a uznání si nevynutíme. Přirozenou autoritu si musíme získat svojí osobností, lidskostí, vstřícností, odborností i pozitivním viděním světa. Názory paní Jochové, která nemá žádné pedagogické ani odborné sexuologické vzdělání, ale do všeho zasahuje, jsou většinou hodně zvláštní.
I lidé z iniciativy Kecejme do toho chtějí, aby sexuální výchovu vedl externista.
Bohužel, sehnat kvalitního externího spolupracovníka není snadné. Obvykle takové služby nabízejí náboženské skupiny, které sice hlásají lásku, ale na druhou stranu šíří dogmata jako: Sex je oběť nebo homosexualita není normální stav. Pro ředitele je rozhodně lepší, má-li vlastního vyučujícího sexuální výchovy.
Jak kurzy hodnotí rodiče?
Ve většině případů jsou vysloveně rádi, když sexuální osvětu zajistí škola. Pokud ředitel zajistí kvalifikované učitele, kterým důvěřují, nevidí v ní problém.
Součástí kurzů je praktický nácvik. Trénujete i navlékání kondomů?
Ano, v bloku věnovanému antikoncepci. Používáme sedmnáct let starý vibrátor, který už po letitých nácvicích ani vibrátorem není. Představuje průměrný penis o délce asi patnácti centimetrů.
Vaše oponenty navlékání kondomů pohoršuje.
Nechápu, co je na penisu tak hrozného. Udivuje mě, proč se někteří tváří, že jsme až do dospělosti asexuální bytosti. I dvouleté dítě může mít při koupání erekci. Je to přirozené, nikoliv sprosté.
Jana Votavová z iniciativy „Kecejme do toho“ tvrdí, že navlékání kondomů do školy nepatří. V případě nutnosti lidé použijí návod.
Člověku, který s kondomem umí manipulovat, většinou nepraskne ani nesklouzne. Vyhne se zbytečné nervozitě. Neumím si představit situaci, kdy natěšené partnerce u postele řeknu, že si nejprve prostuduji návod. Prezervativ chrání nejen před nežádoucím otěhotněním, ale i pohlavními nemocemi a je cenově dostupný. Dokonce i papež připustil užitečnost jeho používání například v případě prostituce.
Jak se k navlékání kondomů staví žáci?
S humorem, ale současně zodpovědně. Žádná traumata nemají.
Ani z potřesení rukou navlečenou v kondomu, jak navrhujete v didaktické části příručky sexuální výchovy?
Ne. Nikoho ovšem ke stejnému postupu nenutím. Zásadou je nedělat z jednoduché antikoncepční pomůcky strašáka. Je paradoxní, když se smiřujeme s tím, že dospívající pijí alkohol, kouří cigarety i marihuanu, i když se to nesmí. Ale nedej bože, aby se jim do ruky dostal kondom! Fuj, takový hnusný, slizký předmět. Není to pokrytecké?
Stalo se vám, že rodiče účast svého potomka na volitelných kurzech odmítli?
Celkem třikrát za 18 let. Přišli za mnou a řekli, že si to nepřejí z náboženských důvodů. Na druhou stranu mými kurzy prošlo více než 2500 přihlášených dětí.
Proč je sexuální výchova důležitá?
Nabízíme dětem objektivní informace. V současnosti se za normální sexuální chování považuje i anální sex a jiné rizikové sexuální techniky. Kdo ale žáky poučí o jejich rizikovosti? Když jsme si za socialismu jako patnáctiletí kluci prohlíželi pornografické fotografie, které kamarádův tatínek propašoval ze západního Německa, koukali jsme jako jelita. Pornografie za komunismu neexistovala. Dnes jsou erotické a pornografické časopisy vystavené v každém novinovém stánku. Navíc, sexuální vztahy jsou v nich prezentovány nereálně. Každý muž nemá velký penis a každá žena nepraktikuje vše od orálního sexu přes vaginální a anální. Zdůrazňujme, že milování je intimní záležitostí dvou partnerů, kteří se mají rádi, sdělují si svá přání, jsou si věrní a zodpovědní.
Je sexuální výchova na vaší škole dostatečně vztahová? Podle lidí z iniciativy „Kecejme“ i zástupců Výboru není.
Kritici zřejmě nečetli rámcový vzdělávací program. Sexuální výchova doplňuje předmět Výchova ke zdraví, kde jsou podrobně probírána témata vztahů, hodnot, rodiny, sexuality a podobně.
Lidé z Kecejme tvrdí, že vycházejí ze zkušeností dětí.
Nechápu, jak mohou mluvit za všechny. Jednotlivé zkušenosti nelze označit za celostátně platné. Na naší škole má sexuální výchova více než patnáctiletou tradici a oceňují ji rodiče i žáci.
Nátlak konzervativců
Josef Dobeš vás označil za sexuálního byznysmena, který hájí své soukromé zájmy. Co ho vedlo k takovému nařčení?
Zřejmě mě chtěl veřejně znemožnit. Mimochodem za práci na Doporučení k realizaci sexuální výchovy na základních školách na MŠMT jsem nedostal ani korunu. A pracoval jsem na něm rok. Cítil jsem, že jde o důležité téma, k němuž mám co říci, ale nikomu jsem ho nevnucoval.
Na vaše praktiky týkající se výuky sexuální výchovy si stěžovala učitelka z vaší školy Arjana Shametiová. Proti čemu protestovala?
Stěžovala si na citovou újmu tří dívek, které u mě kurz kdysi absolvovaly. Dodnes neznám jejich jména, ani se neozvali jejich rodiče. Paní Shametiová sexuální výchovu označila za pornografickou.
Směřovala její stížnost na sexuální výchovu nejdříve k vám, nebo šla rovnou za novináři?
Před jejím vystoupením v pořadu Máte slovo na konci října 2011, o kterém jsem nevěděl, mě upozornila, ať sexuální výchovy nechám. Prý už jsem příliš populární i v politických kruzích.
Pozvala vás Michaela Jílková do pořadu Máte slovo?
Ne. Arjana Shametiová mě zde nařkla z veřejného ponižování dětí. Jelikož jsem ve studiu nebyl, nemohl jsem se bránit. Moje jméno se zde skloňovalo jako jméno šíleného zvrhlíka. Navíc v televizní diskuzi o sexuální výchově převládali odpůrci nad zastánci. Otevřenou frakci ve studiu zastupovali pouze profesor Weiss a stínový ministr školství za ČSSD Marcel Chládek.
Proč vás moderátorka neoslovila?
Z její strany šlo možná o mstu. Už jednou jsem v pořadu byl a paní Jílkovou rozlítilo moje tvrzení, že její syn má ve třinácti letech právo vědět o onanii. Navíc se mi její styl moderování nelíbí.
Co se ve škole dělo po odvysílání pořadu Máte slovo?
Paní Shametiová přišla po podzimních prázdninách do školy a tvářila se, jakoby se nic nestalo. Byl jsem překvapen stejně jako ostatní učitelé. Druhý den o přestávce jsem si ji pozval do ředitelny. Akceptoval jsem její odlišný názor, ale nejdříve měla celou věc řešit se mnou. Za osm let jejího působení ve škole si na sexuální výchovu jedinkrát nestěžovala. Pak najednou vystoupí v televizi a pošpiní jméno školy i moje. Po našem rozhovoru médiím sdělila, že dostala výpověď, což nebyla pravda. Poté proti mně s paní Jochovou a dalšími ultrakonzervativci rozpoutali kampaň. Do ní se zapojil i bývalý ministr školství Josef Dobeš, který po setkání s Arjanou Shametiovou poslal do školy inspekci.
Josef Dobeš ji označil za ombudsmanku dětí.
Fantastické, jak po jednom krátkém rozhovoru odhalil podstatu věcí. Nejspíš proto, že je vystudovaný psycholog. Šokovalo mě, jak může ministr školství na základě jednoho osobního setkání svolat tiskovou konferenci, označit koncepci školy za zhoubnou, poskytnout paní Shametiové plnou právní ochranu kvůli údajné výpovědi a prohlásit ji za erudovanou učitelku.
Jaké byly výsledky inspekce?
I když byla jedenáctičlenná komise pod velkým tlakem ministerstva školství a dokonce do její práce zasahovala i pracovnice ústřední České školní inspekce paní Michaela Šojdrová, bývalá předsedkyně KDU - ČSL, inspekční zprávu vypracovala objektivně. Nakonec si bývalý ministr školství Dobeš uřízl ostudu, jelikož se ukázalo, že byznysmen Petrnoušek si na sexuální výchově nevydělal nic. Inspektoři potvrdili, že v sexuální výchově postupujeme v souladu s Doporučením ministerstva i dalších platných norem.
Pracuje u vás ještě Arjana Shametiová?
Ne. Odešla dohodou. Nikdo její názory nesdílel. Navíc v předvánoční veřejné diskuzi Hovory na Pravici, které zaštiťuje iniciativa D.O.S.T., pomluvila opět nejen mě, ale i ostatní učitele z naší školy. Tvrdila, že kolegyně falšují výsledky olympiád nebo že jiná kantorka profituje z lyžařských kurzů. Její přítomnost ve škole byla nadále již neúnosná.
Jak se k vašemu obvinění postavilo vaše okolí?
Volali mi bývalí žáci, mámy a tátové od rodin. Podle nich byla obvinění absurdní. Zorganizovali skupinu na facebooku, psali na odbor školství i vedení radnice Prahy 13, starostovi Davidu Vodrážkovi. Petice za moji podporu sepsali zaměstnanci školy, rodiče i žáci. Vedení radnice, které je zřizovatelem školy, mě podpořilo stejně jako odborníci z řad pedagogů i sexuologů. Ozvala se i řada přátel, bývalých spolužáků ale i zcela neznámých lidí, kteří mně vyjádřili podporu.
Jaký máte se svými bývalými žáky vztah?
Přijdou se pochlubit svými úspěchy nebo pro radu. Nedávno se za mnou stavil sedmnáctiletý kluk, svěřil se, že mu při styku praskl kondom. Zeptal jsem se, jestli se to přihodilo před nebo po. Řekl, že ještě předa vzal si jiný. Bál se, zda dívku nemohl nakazit papilomaviry. Svoji starostí prokázal, jak má svoji partnerku rád. Sexuální výchova učí děti především vzájemné empatii. Takové příběhy mě utvrzují v tom, že dělám správnou věc.
Rozhovor vedla studentka žurnalistiky z Masarykovy Univerzity Brno Jana Navrátilová
PaedDr., Bc. Pavel Petrnoušek (52), ředitel Základní školy, Praha 13, Kuncova 1580 ve Stodůlkách, učí ruský jazyk, hudební výchovu a hru na kytaru. Vystudoval Pedagogickou fakultu v Ústí nad Labem a Pedagogickou fakultu UK. Organizuje volitelné kurzy sexuální výchovy pro děti i dospělé. Lektorské osvědčení získal u předních českých sexuologů. Je autorem didaktické části příručky Sexuální výchova-vybraná témata, spoluautorem Doporučení MŠMT k realizaci sexuální výchovy v základních školách ČR a dalších výukových materiálů.
Základní škola Kuncova Praha 13
Tagy článku