Katolická církev vytvořila během své požehnané existence kulturní památky nedozírné ceny: architektonické, malířské, sochařské, literární… Nikdy se nebránila zpřístupnit je i nekatolické veřejnosti, pokud projevila upřímný zájem o jejich uměleckou hodnotu. Už na přelomu 19. a 20. století, kdy se poprvé objevil turistický ruch, sloužili zájemcům o umělecké skvosty bez ohledu na vyznání, kvalifikovaní průvodci v katedrálách i v dalších chrámech, kněží, řeholníci i laici.
Vždycky ale bylo jasné, že kostel není totéž co hrad, zámek nebo muzeum. Je to především svatyně, kde se přináší oběť samotnému Bohu – a tento aspekt museli respektovat i její nekatoličtí návštěvníci. Prohlídka chrámu se stala skvělou příležitostí k evangelizaci a ke katechezi. Schopný průvodce dokázal vždy při výkladu u krucifixu nebo obrazu Matky Boží vysvětlit, čemu Katolická církev věří a učí.
Pokud by Noc kostelů, kdy se chrámy otevírají k bezplatné prohlídce pro veřejnost, byla takto pojata, potom nic proti. Jenže obávám se, že tak tomu není. Nepokoj budí zejména fakt, že každoročně v den, kdy celá akce ve večerních hodinách započne, se u nás v Brně zruší všechny večerní mše. Už toto je špatně. Chrám je přece místem kultu, kde se sám Bohočlověk při liturgii obětuje a tak sesílá na nás i na celý svět mohutné proudy milostí. Logicky by snad toto mělo mít absolutní přednost před turistickou prohlídkou, nebo snad ne? Ta může klidně počkat až po liturgii, co tomu brání?
Čtěte ZDE: Výkřik na duchovní poušti: Oživme ducha křížových výprav! Evropa přežila díky víře předků. Zrada duchovních autorit a kapitulantský dialog s ďáblem. Vzplanou ještě naše srdce?
A ještě jeden aspekt týkající se kněží. Pokud s tak lehkým srdcem se vzdávají NOM mše ve prospěch veřejné prohlídky uměleckých pamětihodností kostela, potom není něco v pořádku s jejich vztahem k liturgii. Že by jim NOM mše nepřipomínala oběť Spasitelovu tak výrazně a zřetelně, jako tomu bylo v případě tradičního ritu? Jsem pamětníkem časů, kdy tento byl ještě pro celou západní církev závazný, a neexistovalo, aby kněz mši svatou rušil kvůli nějakým turistům projevujícím zájem o prohlídku chrámu. Tady se tak ale děje. Nota bene už samotný název Noc kostelů je obdobou tzv. Noci muzeí. Kostel je však přece něčím nekonečně větším a hodnotnějším než muzeum!
Jistě, Noc kostelů může posloužit evangelizaci a katechizaci, tak lze na mé námitky odpovědět. Jenže za současné situace, kdy se všude zdůrazňuje dialog a respekt k jiným náboženstvím a ismům, evangelizaci a katechizaci pšenice nekvete. Všude naopak čteme a slyšíme s odvoláváním se na II. vatikánský koncil, že se nesmíme dotknout přesvědčení nekatolíků.
Čtěte ZDE: Rodina má být vyhubena: Jsme povoláni k mučednictví? Viděli jsme mnoho zla. Potřebujeme vzdor proti kolonám smrti. Za co se vyplatí zemřít? Zůstaňme věrni evropskému křesťanskému dědictví!
V praxi to vypadá někdy hrůzostrašně, jak jsem zažil před pár lety v Plzni při návštěvě tamního Diecézního muzea. Hned úvodní poutač informoval návštěvníky, že křesťanství se opírá hlavně o víru v Božství Ježíše Krista. Pramenem k tomu jsou prý evangelia, která obsahují „svědectví, Ježíšovu nauku a legendy“ (!!!)
To bylo na mne příliš, proto jsem napsal dopis biskupu mons. Tomáši Holubovi, samozřejmě velice slušný a uctivý s vyjádřením pochopení, že nemůže kontrolovat vše, co se v jeho diecézi děje, proto ho na to upozorňuji a pokorně žádám o sjednání nápravy, neboť evangelia nejsou přece „legendami“. Žádná odpověď. Od té doby jsem v plzeňském Diecézním muzeu nebyl, nevím proto, jestli ten panel byl odstraněn a nahrazen jiným.
Buď jak buď, tato epizoda jen ukazuje tendenci, která je dominantní i při tzv. Noci kostelů. Nikde jsem nečetl výzvu nějakého církevního představeného, aby průvodci využili této události k evangelizaci. Domnívám se, že za takových podmínek je lepší, kdyby se žádná Noc kostelů nekonala. Pokud by měla sloužit náboženskému synkretismu a navozovat představu, že katolické křesťanství je pouze „jedním z řady jiných náboženství“, tak toto rozhodně odmítáme.
Zdroj.
