V předchozích exkurzích do „iluminátské kuchyně“ jsme sledovali vznik této tajné organizace financované bankovním domem Rothschildů. Dnes se zaměříme na jejich převodové páky ke světu byznysu a politiky po druhé světové válce. Ilumináti a jejich spolupracovníci na konferenci v holandském hotelu Bilderberg položili základy dnešní podoby Evropské unie a USA, jako hlavní stavební kameny Nového světového řádu (NWO). Informace čerpáme především od významných publicistů, kteří se této problematice dlouhodobě věnují, jako jsou Andrew Gavin Marshall či Daniel Estulin.
Čtěte ZDE: Řídí současnou krizi na blízkém východě a politiku Bruselu Ilumináti? Jakou v tom hraje roli Rada pro zahraniční vztahy? Ilumináti 5. díl
Bilderberg jako převodová páka
Skupina Bilderberg byla založena v roce 1954 v Holandsku jako tajné shromáždění konané každý rok, svolávající zhruba 150 Iluminátů a jejich spolupracovníků z oblasti politiky, financí, vojenství, akademiků a médií z USA a Západní Evropy. Tato „převodová páka“ iluminátské strategie na ovládnutí světa byla koncipována jako síť vlivných osobností, které spolu v roční periodě soukromě a důvěrně konzultují mechanismy a taktiku k praktickému uplatnění konkrétních zednářských plánů do mezinárodní praxe. Důležitou součástí těchto porad jsou též personální otázky o obsazení důležitých postů v politice a byznysu.
K pravidelným účastníkům patřili proto i generální ředitelé či předsedové největších korporací světa a olejářských společností, jako jsou Royal Dutch Shell, British Petroleum a Total SA. Schůzek se účastnili též mnozí evropští monarchové, bankéři jako David Rockefeller, významní politici, presidenti, ministerští předsedové a centrální bankéři světa. Skupina Bilderberg funguje od svého založení jako „globální mozkový a vlivový trust“, jehož původním záměrem bylo propojit vlády a ekonomiky v Evropě a Severní Americe v dobách studené války.
princ Bernhard z Nizozemí (foto: Yousuf Karsh)
K evropským zakladatelům Skupiny Bilderberg patřili Joseph Retinger a princ Bernhard z Holandska. Princ Bernhard byl jistě nikoli náhodou do roku 1934 členem Nacistické strany, tři roky před tím, než si vzal holandskou královnu Julianu. Pracoval rovněž v německém průmyslovém gigantu I. G. Farben (výrobce mj. Zyklonu B, plynu používaného v nacistických koncentračních táborech). Na americké straně byli těmi nejprominentnějšími při formování Skupiny Bilderberg významní Ilumináti David Rockefeller, Dean Rusk (vrcholný činitel Výboru pro zahraniční vztahy, který vedl Carnegie Endowment) a John J. McCloy (vrcholný vůdce Výboru, který se v roce 1953 stal předsedou Chase Manhattan Bank a byl i předsedou Správní rady Fordovy nadace).
Velký architekt - David Rockefeller
Skutečnost, že hlavní americké nadace – Rockefellerova, Carnegie a Fordova – byly tak klíčové při vytvoření Skupiny Bilderberg nebyla pouhá náhoda. Tyto „nadace“ byly od svého založení na počátku 20. století ústředními institucemi pro konstrukci konsensu mezi elitami a vytvářením mocenské shody.
David Rockefeller
Nadace jako Carnegie, Rockefeller a Ford mají na demokratickou společnost korozivní účinek; představují relativně neregulovatelnou a nikomu se neodpovídající koncentraci moci a bohatství: Nakupují talenty, protlačují různé politické záležitosti a v podstatě vytvářejí agendu všeho, co stojí za společenskou pozornost. Slouží rovněž jako agentury „pro zchlazení“, zdržení či prevenci „nežádoucích“ strukturálních změn. Pomáhají udržovat ekonomický a politický řád podle plánu Iluminátů.
Čtěte ZDE: Evropská unie: Dílo Iluminátů? Převodové páky: Na britských ostrovech i Tony Blair. Vzdorovala jen Margaret Thatcherová – proto musela být odstraněna
Financiéři revolucí i nátlakových skupin „občanské společnosti“
Nadace jsou ve skutečnosti pažemi iluminátského ústředí při prosazování ideologie ‚globalismu‘. Položily základy právě takových konspiračních organizací jako jsou Výbor pro zahraniční vztahy a Skupina Bilderberg. Zvláště Rockefellerova nadace sponzorovala řadu organizací, které prosazovaly cíle zednářské politiky v rámci Nového světového řádu.
Hlavní nadace jsou založené a vytvořené nikoli jen jako politicky orientované instituty a mozkové trusty, ale hrají rovněž ústřední roli v organizování a vytváření universit i přesně cíleného „vzdělávání“ budoucích elit, zvláště v oblasti ‚mezinárodních vztahů‘. Jejich vliv na indoktrinaci mladých lidí skrze „vysokoškolské vzdělání“ a university je s ničím neporovnatelný.
Moc nadací nespočívá v diktování toho, co se bude studovat. Mají však rozhodující slovo v definování profesionálních a intelektuálních parametrů studia, v rozhodování, kdo dostane podporu studovat ten který předmět a v jakém ideovém vektoru. Britský politický teoretik a ekonom Harold Laski vysvětluje: „Nadace nekontrolují studium jednoduše v přímém a prostém smyslu toho slova, to nemají zapotřebí. „Pouze“ pootáčejí významné světové university do roviny svého myšlení. Směrují je do určitého přesně zvoleného úhlu intelektuálního kompasu.“
Hlavní „filantropické“ nadace vytvořené rozhodujícími americkými průmyslníky a bankéři byly založeny k jedinému cíli: Jako finanční a mocenský nástroj při realizaci plánů sociálního inženýrství. Přes bankovní domy těchto mocných rodin kontrolují globální ekonomiku; přes mozkové trusty, vytvářejí a modelují elity zahraniční politiky v jednotlivých zemích; přes nadace financují a mají přístup k formování společenských procesů a jejich přípravu skrze vzdělávací instituce.
Tak si zajistily kontinuitu své moci. Mají plnou kontrolu nad „výcvikem“ budoucích politických ekonomických a vědeckých elit a dalších profesionálních prostředí. Pro „výrobu“ dalších generací ideově „nasměrované“ inteligence – stěžejních komponentů právě takových mozkových trustů, jako je například Skupina Bilderberg. Je to dokonalý kruh.
Evropská integrace jako dávný iluminátský projekt
Na prvním shromáždění se Bilderberg zabýval širokými oblastmi, které byly v ohnisku zájmu diskusí i na schůzkách v následujících letech: Komunismus a Sovětský svaz; Závislé oblasti a zámořské státy; Ekonomické politiky a problémy; Evropská integrace a vytvoření evropské komunity.
Téměř každý jednotlivý americký účastník schůzek Bilderbergu byl zároveň členem i ve Výboru pro zahraniční vztahy. Mezi pozoruhodné americké členy Skupiny Bilderberg v prvních letech patřili David Rockefeller, Dean Rusk, John J. McCloy, George McGhee, George Ball, Walt Whitman Rostow, McGeorge Bundy, Arthur Dean a Paul Nitze. Jak napsal politický vědec Stephen Gill: „V americké sekci byla prominentní Rockefellerova zájmová síť“.
Jósef Retinger
Jósef Retinger, jeden ze zakladatelů Skupiny Bilderberg, byl rovněž jedním z původních architektů evropské integrace. V roce 1946 řekl v Královském institutu zahraničních záležitostí (britský protějšek a sesterská organizace CFR): „Evropa potřebuje vytvořit federální unii, jíž národní evropské státy odevzdají rozhodující část své historické suverenity.“ Retinger byl zakladatelem Evropského hnutí (EM), lobbystické organizace věnující se tvorbě federalizované Evropy a zajišťoval finanční podporu pro Evropské hnutí od CFR a Rockefellerů. Je důležité poznamenat, že po 2. světové válce pocházelo financování CFR převážně od Carnegie Corporation, Fordovy a zvláště Rockefellerovy nadace.
Kromě Retingera byl zakladatelem Skupiny Bilderberg a Evropského hnutí i Jean Monet, který založil Akční výbor pro Spojené státy evropské (ACUE), organizaci věnovanou prosazovaní evropské integrace. Právě on „protlačil“ prvního prezidenta Evropského společenství uhlí a oceli (ECSC), předchůdce společného evropského trhu a Evropské unie.
Evropské federalistické hnutí financované Rockefellerem
Odtajněné dokumenty (uvolněné v roce 2001) ukázaly, že komunita spjatá s americkými zpravodajskými službami v padesátých a šedesátých letech vedla kampaň za vytvoření příznivé atmosféry pro „sjednocování Evropy“. Tak vzniklo evropské federalistické hnutí. Dokumenty odhalily, že to byla především Amerika, kdo v pozadí agresivně prosazoval, aby do vznikajícího evropského superstátu dotlačila Velkou Británii. Již v memorandu datovaném 26. července 1950 jsou přesné instrukce pro kampaň iniciující vznik Evropského parlamentu. Podepsal to generál William J. Donovan, šéf americké Kanceláře strategických služeb, předchůdce CIA z válečné doby.
Hlavním nástrojem Washingtonu při utváření „evropské agendy“ byla Americká komise pro sjednocenou Evropu (ACUE), ustanovená již v roce 1948. Místopředsedou se stal Allen Dulles, v padesátých letech ředitel CIA a ve správní radě byl i Walter Bedell Smith, první ředitel CIA. Dokumenty ukazují, že ACUE, financující Evropské federalistické hnutí, byla v prvních poválečných letech nejdůležitější organizací ovlivňující budoucí evropský integrační proces. Financování ACUE pocházelo z Fordovy a Rockefellerovy nadace stejně jako od skupin businessu s úzkými vazbami na US vládu.
Euro a Lisabonská smlouva
Evropské Společenství uhlí a oceli bylo vytvořeno v roce 1951 a podepsáno Francií, Západním Německem, Itálií, Belgií, Lucemburskem a Holandskem. Uvolněné dokumenty ze shromáždění Bilderbergu v roce 1955 ukazují, že hlavním předmětem diskuse byla „Evropská jednota“ a že „diskuse projevila úplnou podporu myšlence integrace a unifikace ze strany zástupců všech šesti národů ze Společenství uhlí a oceli přítomných na konferenci.“ Navíc, „evropský mluvčí vyjádřil ideu společné měny a naznačil, že takový krok je nezbytný k vytvoření centrální politické autority na evropském kontinentě.“
Étienne Davignon
(foto - FriendsofEurope, přetištěno pod licencí Creative Commons 2.0)
O dva roky později v roce 1957 byla podepsána Římská smlouva, která vytvořila Evropské hospodářské společenství (EEC). Ale až Maastrichtská dohoda z roku 1992 vytvořila onu Ilumináty od počátku plánovanou Evropskou unii a vedla k vytvoření eura. Evropský monetární institut vznikl v roce 1994, Evropská centrální banka byla založena v roce 1998 a Euro bylo spuštěno v roce 1999. Etienne Davignon, předseda Skupiny Bilderberg a bývalý komisař EU, v březnu 2009 odhalil, že o euru se na konferencích Bilderbergu debatovalo a plánovalo od počátku.
Kruh se uzavírá
Evropská ústava (neschválená lidovými referendy, a proto mystifikačně přejmenovaná na Lisabonskou smlouvu) byla definitivním nakročením vytvoření evropského státu. Ústavě z velké části pomohl na svět Giscard d’Estaing, francouzský člen Skupiny Bilderberg a Trilaterální komise. Její ideové základy vznikly právě na schůzkách těchto tajných spolků.
Lisabonská smlouva vytvořila pozici prezidenta. Prvním se stal Herman Van Rompuy, bývalý ministerský předseda Belgie. 12. listopadu 2009 proběhlo malé shromáždění Bilderbergu, které hostil vikomt Etienne Davignon, předseda Skupiny Bilderberg.
Herman Von Rompuy, foto Michiel Hendryckx
(přetištěno v rámci licence Creative Commons)
Na tomto setkání pronesl Van Rompuy řeč, v níž kromě jiných „perel“ již bez zastírání řekl: „Procházíme těžkými časy: finanční krize a její dramatický dopad na zaměstnanost a rozpočty, klimatická krize, která ohrožuje samotné naše přežití; období úzkosti, nejistoty a nedostatku důvěry. Tyto problémy lze překonat pouze spojeným úsilím našich zemí. Rok 2009 je prvním rokem globální vlády díky ustanovení skupiny G20 nikoli náhodou právě uprostřed finanční krize; I klimatická konference v Kodani je dalším krokem ke globální správě naší planety.“
Kruh se uzavírá. Současné elity Evropské unie realizují dávné plány svých iluminátských předchůdců, kteří již před třemi stovkami let stanovili směr a cestu. Přes krvavé revoluce nás v současnosti přivedla až na práh úplného ovládnutí a zotročení evropských národů v Novém světovém řádu.
Jen pro úplnost: Z českých „osobností“ je dlouholetým pravidelným účastníkem jednání Bilderbergu především Karel Schwarzenberg. Hosty byli rovněž další havlistické opory Karel Kovanda, Michael Žantovský, Jiří Pehe, Pavel Telička, Alexander Vondra, Jiří Kunert, Vladimír Dlouhý a Jan Švejnar. Další Češi v oficiálních seznamech účastníků Bilderbergu nefigurují, seznamy ale zdaleka neuvádějí všechny hosty – zvláště ne ty nejvíce prominentní. Podle dobře informovaného zdroje se jednání hned po listopadu 1989 účastnil Václav Havel a další „zasvěcenci,“ které do těchto vysokých iluminátských kruhů uvedl Karel Schwarzenberg.
A to už jsme v horké současnosti – světové i české. Podíváme se na ni zblízka příště.
Tagy článku