Popisek: Velikonoční svátky v pohanské době.
|
Autor: Ondřej Höppner
Depilovaní muži a kácení posvátných hájů
Martin Čejka Střet křesťanství s pohanstvím byl tvrdý. Na obou stranách stáli tvrdí lidé, pro které byl duchovní svět stejně skutečný jako ten viditelný. Předpokládám ale, že by se ani jedna strana nedoprošovala pochopení od doby, kdy si muži depilují chlupy na hrudi a omdlévají u zubaře.
Také už jste zaznamenali ten nový, moderní velikonoční zvyk? Během svátků televizní hlasatel/ka divákům oznámí, že mnohé lidové projevy, které s Velikonocemi souvisejí, mají vlastně pohanské kořeny, přičemž významně nadzdvihuje obočí, čímž nám chce patrně něco řečí těla naznačit.
V televizi říkali......
Když jsou pak někteří katolíci ve svém okolí konfrontováni s neochvějnými argumenty „V televizi říkali…“, uchylují se buďto k sáhodlouhým teologicko-historicko-sociologicko-antropologickým výkladům, které povětšinou nikoho nezajímají, nebo se rozpačitě (občas i dosti přihlouple) usmívají.
A přitom by stačilo říct: „No a co?“ Nebo dokonce zahlaholit: „Ale to je skvělé!“
Ariadnina nit
Současní noví pohané, ať už uvědomělí či neuvědomělí, by rádi natáhli jakousi Ariadninu nit, která by je, jako bájného Thésea Labyrintem, provedla křesťanským „temnověkem“ až k světlým pohanským včerejškům, nejlépe prvobytně pospolným. Škoda, že jim zatím nelze dopřát cestu časem a vyslat je za domnělými souručenci.
Tradiční pohané
Tradiční pohané by po dvou větách pohanských modernistů, tedy za předpokladu, že by jim vůbec rozuměli, sáhli ke starému osvědčenému diskusnímu prostředku - vzali je sekerou po hlavě. Uvědomělí neopohané, s jejich archetypy, emanacemi a bla bla bla, i ti neuvědomělí, s jejich nudně liberální beztvarostí, hledají u původních pohanů zastání marně. Dávní pohané věřili, a byť podléhali pověrám, byli alespoň natolik moudří, aby svoje „já“ nepovažovali za pupek světa. A právě tím se zásadně liší od svých dnešních následovníků.
Velikonoční čas nám mimo jiné připomíná, že kácení posvátných hájů a model neskončilo a bude trvat do skonání světa.
Bylo nutné vykácet posvátné háje, přes které nebylo vidět posvátný strom. A s tím, jak se postupně odhalovala jeho koruna, poklekalo před ním stále více pohanů. Všichni, kteří činí totéž, jsou tudíž jejich skutečnými potomky, neboť je přes propast staletí spojuje stejná víra v onen posvátný strom.
Velikonoční čas nám navíc v této souvislosti připomíná, že kácení posvátných hájů a model neskončilo a bude trvat do skonání světa. A není nutné chodit do vzdálených hvozdů, stačí se vydat do vlastního nitra. Sekeru ke kácení posvátných hájů je však třeba nejprve zakalit v posvátné krvi a naostřit ctnostmi.
Tagy článku