„Zbožná pravice vítá jásotem zákon dovolující odmítnout obsloužit homosexuály.“ Titulek v New York Times nenechal nikoho na pochybách, kdo je tady padouch. Článek se týkal návrhu zákona, jímž stát Arizona chce umožnit podnikatelům odmítnout z náboženských důvodů obsloužit dvojice téhož pohlaví.
Patrick Joseph Buchanan
List New York Times uvedl i další příklady netolerantnosti: „V Novém Mexiku jistý fotograf odmítl fotografovat obřad „sňatku“ lesbické dvojice. Ve státě Washington jakási květinářka odmítla dodat květiny na svatbu dvojice téhož pohlaví. A jeden pekař v Coloradu odmítl upéct dort na oslavu svatby dvou mužů.“ Jakou otázku by si teď měla položit guvernérka Janice K. Brewer?
Upeč dort homosexuálovi
Mělo by se snad s křesťany, muslimy či mormony, kteří z náboženských důvodů odmítají obsloužit páry téhož pohlaví – onen fotograf, dotyčná květinářka a zmíněný pekař – jednat jako se zločinci? Nebo by je stát Arizona měl nechat na pokoji? „Svoboda vyznání,“ říká Daniel Mach z Americké unie pro občanské svobody (ACLU), „není bianco šek, abyste mohli vnucovat svou víru sousedovi.“
Co kdybychom na chvíli zrušili občanské svobody – a vyhodili všechny ty byrokraty, kteří tyto zákony vynucují?
Ano, to je naprostá pravda. Otázkou je, kdo komu vnucuje své přesvědčení? Pekař, který říká, že neupeče dort? Nebo ti, kdo chtějí, aby stát Arizona zákonem vyhlásil, že buďto ten dort upeče (dodá květiny, atd.) na oslavu dvojice téhož pohlaví, nebo že si posvítíme na to, aby byl zatčen, soudně stíhán a bylo mu znemožněno podnikat?
Kdo tady komu vnucuje své názory a hodnoty? To, co právě sledujeme v arizonském mikrokosmu, se děje v celé Americe už půl století – vzrůstající netolerance těch, kdo káží toleranci, a mrzačení celého konceptu občanských práv. Tohle už tady bylo.
Čtěte ZDE: Slavný komentátor Pat Buchanan k nedávné vraždě Christophera Lanea: V Americe je mezirasové násilí z většiny pácháno černými na bílých.
Teror lidských práv
V roce 1954 Nejvyšší soud vyhlásil, že segregace ve státních školách je špatná a že každému černému dítěti musí být umožněno navštěvovat školu v místě bydliště. V roce 1968 už tentýž soud žádal, aby bílé děti byly nuceně dopravovány autobusem přes celé město, aby byla zajištěna svévolně stanovená rasová rovnováha. Zákon o občanských právech z roku 1960 nařizuje podnikatelům, že při zaměstnávání, povyšování, finančním hodnocení a vyplácení odměn musejí zacházet s černými i bílými muži a ženami stejně. Rovnost příležitostí.
Krátce nato už to však nestačilo. Potřebujeme rovnost ve výsledku. Firmám a společnostem bylo nařízeno vést rozsáhlé záznamy o rase, pohlaví, etnickém původu a sexuální orientaci všech zaměstnanců, aby mohly prokázat, že se neprovinily diskriminací. A pokud váš zaměstnanecký kádr není dostatečně diversifikován, jste rázem podezřelý – v zemi, kterou jsme kdysi nazývali „zemí svobody“. Tak daleko jsme zašli.
Vyhoďte všechny lidskoprávní byrokraty
Doslova veškerá rozhodnutí zaměstnat, povýšit nebo potrestat zaměstnance, dohled nad prodejem a pronájmem nemovitostí, aby všechny menšiny měly zajištěn přístup ke všem restauracím, hotelům a motelům, jsou v pravomoci přisluhovačů, kteří jsou jak vystřižení z Orwellovy knihy 1984.
Tisícihlavé zástupy byrokratů – v akademickém prostředí, ve firmách i ve státních úřadech – bděle dohlížejí na ekonomiku, hlídají naši společnost a monitorují naše chování. Jeden radikální nápad: Co kdybychom na chvíli zrušili občanské svobody – a vyhodili všechny ty byrokraty, kteří tyto zákony vynucují?
Myslíte si, že by hotely, motely a restaurace na celém Jihu, od Washingtonu až po Texas, přestaly obsluhovat černé zákazníky? Myslíte si, že by se všude objevily cedule „jen pro bílé“ a „pro barevné“ na městských kašnách a veřejných záchodech?
Myslíte, že by se v nájemních či prodejních smlouvách začaly objevovat omezující doložky proti Židům? Myslíte si, že by bary a hotely přestaly obsluhovat černochy a Hispánce?
Thomas Jefferson napsal v obžalobě krále Jiřího III.: „Vytvořil množství nových úřadů a vyslal houfy úředníků, aby obtěžovali náš lid a ujídali z jejich krajíce.“
Nemáme jich dnes celé hromady?
K čemu potřebujeme tuto obrovskou armádu byrokratů?
Kdo má strach ze svobody?
Jejich existence má potvrzovat platnost pomluvy, že Amerika je rasistická, sexistická, homofobní a xenofobní země, která by se okamžitě vrátila k diskriminaci, kdyby nebylo těchto našich bdělých hrdinských strážců.
Možná, že někteří bigotní jedinci by se k tomu opravdu vrátili. A co má být? Copak se svobodný národ nedokáže vypořádat s neslušným chováním s přirozeně vzniklými společenskými sankcemi, které stát nenařizuje?
A není vlastně právě tohle svoboda? Svoboda každého říkat věci, s nimiž většina nesouhlasí, zveřejňovat myšlenky, v něž většina nevěří, nebo se dokonce chovat způsobem, který se většině nelíbí? Pokud jde o arizonské křesťany a svazky osob téhož pohlaví, jestli se navzájem nemůžou vystát, nemohli by prostě jít jeden druhému z cesty? Je to přece dost velký stát.
Proč nezrušit občanská práva, která si už své odpracovala? To by ovšem připravilo o chleba všechny ty nejrůznější úředníky, kteří by se pak museli ucházet o práci u lidí, které celý život otravovali.
Nejvyšší soud vloni zrušil preambuli Volebního zákona z roku 1965. Přesto bylo v Mississippi zvoleno více černých hodnostářů než v kterémkoli jiném státě. Jestliže situace, která si v 60. letech vyžádala zavedení určitých zákonů, už neexistuje, proč tedy tyto zákony stále existují? Protože ze svobody jde strach?
Tagy článku