Svatý Kryštof
Svatý Kryštof patří k nejoblíbenějším a nejvíce uctívaným světcům křesťanského Západu i Východu, přestože o jeho skutečném životě víme jen velmi málo. Tradice jej řadí mezi mučedníky 3. století, kteří položili život za víru v době pronásledování císaře Decia kolem roku 250. Historické jádro je tedy nepatrné a téměř vše, co o něm věřící po staletí vypravují, patří do světa legend – legenda o něm je však natolik krásná a názorná, že si podmanila lidovou zbožnost jako máloco jiného. Samo jeho jméno, řecky Christophoros, znamená „ten, kdo nese Krista“, a právě kolem tohoto jména je utkán celý jeho příběh.
Podle nejznámějšího západního podání se Kryštof původně jmenoval Reprobus a byl to muž obrovské, takřka obří postavy a nezdolné síly. Protože si své síly byl vědom, umínil si, že bude sloužit jen tomu největšímu a nejmocnějšímu pánovi na světě. Vstoupil nejprve do služeb mocného krále, když však shledal, že se král bojí ďábla, odešel sloužit ďáblu; a když poznal, že se sám ďábel děsí znamení kříže, vydal se hledat toho, komu kříž patří – Ježíše Krista. Zbožný poustevník ho poučil a poradil mu, že Kristu může posloužit i tím, k čemu se pro svou sílu nejlépe hodí: může přenášet pocestné přes rozvodněnou řeku, přes níž nevedl žádný most a mnoho lidí tam přišlo o život.
Tak se z obra stal služebník. Jednoho dne ho o přenesení požádalo malé dítě. Kryštof je vzal na ramena, sotva však vkročil do proudu, dítě bylo stále těžší a těžší, až se pod jeho vahou málem zhroutil; zdálo se mu, že nese na bedrech celý svět. Když udiven dorazil na druhý břeh, dítě mu odhalilo svou totožnost: byl to sám Kristus, který nese tíhu celého světa i jeho Stvořitele. Na důkaz dítě vyzvalo Kryštofa, aby zabodl svou mohutnou hůl do země – a ta přes noc zázračně obrazila zelení, květy a plody. Reprobus přijal křest a s ním i nové jméno: Kryštof - „ten, který nese Krista“. Právě tento výjev – statný vousatý obr, brodící se řekou s dítětem Ježíšem na rameni a s rozkvetlou holí v ruce – se stal jeho neodmyslitelným ikonografickým symbolem.
Podle legendy Kryštof pak neohroženě hlásal víru, a nakonec podstoupil mučednickou smrt. Jeho úcta se rozšířila po celém křesťanském světě a byl zařazen mezi čtrnáct svatých pomocníků, vzývaných v nouzi. Odedávna platil za ochránce pocestných a proti náhlé smrti; ve středověku se věřilo, že kdo ráno spatří jeho obraz, toho onoho dne nepotká neštěstí, a z této víry pocházejí ohromná zobrazení svatého Kryštofa na stěnách mnoha kostelů. V novověku se přirozeně stal patronem řidičů, cestujících a poutníků a jeho medailonky dodnes zdobí palubní desky mnoha automobilů; v Česku nesou jeho jméno i vrtulníky letecké záchranné služby. I když se za jeho příběhem skrývá jen malé historické zrnko, zůstává svatý Kryštof výmluvným obrazem křesťanského života vůbec – člověka, který hledá, komu by sloužil, a nachází pravého Pána teprve tehdy, když se skloní ve službě druhým a vezme na svá ramena Krista.
Bože,Ty jsi silou těch, kdo se na cestách svěřují pod Tvou ochranu, a světlem těch, kdo hledají, komu by sloužili. Tys svatého Kryštofa dovedl od hledání pozemské moci k pravé službě Tvému Synu, jehož nesl na svých ramenou. Na jeho přímluvu provázej i nás na cestách našeho života, chraň nás od nebezpečí těla i duše a dej, ať jako on neseme Krista ve svém srdci. Skrze Krista, našeho Pána, jenž s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen.
