Blahoslavený Jan z Parmy
Jana z Parmy patří k velkým, ale málo známým postavám františkánských dějin. Narodil se ve 13. století v Parmě jako Giovanni Buralli a vynikal nadáním pro studium – stal se významným učencem a teologem, ale zároveň zůstal člověkem hluboké prostoty a osobní chudoby.
Když byl zvolen generálním ministrem františkánského řádu, stál před těžkým úkolem: reformovat řád rozštěpený tehdy krátce po smrti svatého Františka (1226). Františkáni se potýkali s napětím mezi původním ideálem radikální chudoby svatého Františka a potřebami rostoucího a organizovaného řádu. Jan z Parmy cestoval pěšky po provinciích, navštěvoval bratry a snažil se je vracet k evangeliu žitému „bez příkras“ – v prostotě, modlitbě a službě chudým.
Jeho důslednost mu získala velkou úctu, ale také nedůvěru. Někteří v něm viděli příliš horlivého stoupence přísného proudu františkánství, a tak se ocitl pod tlakem, dokonce byl podezříván z bludařství. Nakonec raději z čela řádu odstoupil a stáhl se do ústraní v poustevně v Grecciu v Itálii. Tam prožil zbytek života v tichu, modlitbě, studiu a duchovním doprovázení – bez hořkosti, v pokoji a věrnosti církvi.
Později byl Jan z Parmy církví blahořečen. Jeho věrnost evangelické prostotě a původnímu ideálu františkánského řádu byla nakonec pochopena a uznána jako skutečná cesta svatosti.
Blahoslavený Jane z Parmy, ty jsi miloval evangelium prosté a bez příkras, uveď i nás na cestu jednoduchosti a důvěry v Boha. Vypros nám odvahu držet se pravdy i tehdy, když to znamená jít proti proudu očekávání a pohodlí. Ať nás tvůj příklad učí, že skutečná obnova začíná v srdci, v tichu modlitby. Pomáhej nám, abychom se nechali vést láskou k Ježíši, a společně s tebou chválili Boha za všechno dobro, jehož se nám dostává. Amen.
