Svatý Medard
Sotva který světec vstoupil tak hluboko do lidové paměti českého venkova jako svatý Medard. Jeho jméno dnes většina lidí spojí s nechvalně proslulou „Medardovou kápí“ — s pranostikou, že déšť v jeho svátek věstí čtyřicet mokrých dní. Za touto pověrečnou průpovídkou se však skrývá laskavý a milosrdný pastýř duší pozdně antické Galie.
Medard se narodil kolem roku 457 ve vsi Salency v Pikardii na severu dnešní Francie v rodině zámožného franského šlechtice Nektarda a jeho choti Protagie. Již od dětství projevoval mimořádné sociální cítění a soucit s trpícími. Své šaty dal slepému žebrákovi, jídlo zapíral, aby ho mohl dát chudým. Vyprávělo se, že okradenému pocestnému daroval koně z otcova stáda — a otec, dalek toho, aby syna káral, jeho štědrost schvaloval a radoval se z jeho citlivého srdce.
Studoval ve Vermandois a v královském Tournai a kolem roku 505 přijal kněžské svěcení. Jako kněz působil nejprve ve svém rodišti. Po smrti biskupa vermandoiského v roce 530 byl ve věku asi 70 let ve Vermandois jmenován jeho nástupcem. Sídelním městem se mu stal Noyon a odtud se s nevšední horlivostí věnoval christianizaci kraje. Byla mu svěřena i diecéze tournajská v dnešní Belgii. Proti nepřátelům se bránil jedinou zbraní — bezmeznou láskou, která odzbrojovala i zatvrzelé hříšníky. Po jeho smrti jej prý mezi prvními oplakával sám franský král.
K jeho osobě se váže půvabná legenda z dětství: jako mladého chlapce ho zastihla silná bouře s prudkým deštěm – a v tu chvíli se snesl z nebe veliký orel a roztaženými křídly ho chránil před deštěm. Právě tento příběh učinil z Medarda přímluvce za příznivé počasí, zvláště za sucho v době senoseče. Hezkým svědectvím o jeho dobrotě je i růžová slavnost, kterou prý zavedl ve své rodné Salency: založil nadaci, z níž měla nejctnostnější dívka ve vsi každoročně dostat věnec z bílých růží a peněžitý dar.
Medard bývá v umění zpodobňován s úsměvem s široce otevřenými ústy – snad právě proto se k němu lidé utíkali při bolestech zubů. Je považován za ochránce úrody a patrona sedláků, pastýřů, meteorologů, sládků a vinařů, ba dokonce i vězňů, a pro svou shovívavost dokonce i zlodějů, u nichž jeho milosrdná povaha předpokládala obrácení. A nad tím vším se dodnes vznáší ona stará pranostika: „Jaké počasí na Medarda bývá, šest neděl trvání mívá.“
Bože, Tys naplnil svatého Medarda svou láskou, dal jsi mu víru, která přemáhá zlobu světa, a přidružil jsi ho k zástupu svatých biskupů; na jeho přímluvu nám pomáhej i v našem národě pozvednout mravní a morální hodnoty, k nimž on vychovával. Prosíme o to skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen.
