Svatý Justus Lyonský
Svatý Justus (francouzsky Just) patří k postavám, jejichž životní příběh je krátký, ale o to silnější. Pocházel z aristokratické rodiny z kraje Vivarais na jihovýchodě Francie a soudobý životopisec ho popisuje jako muže mírného a milosrdného. Stal se jáhnem církve ve Vienne a někdy po roce 343 byl zvolen nástupcem biskupa Verissima na lyonském stolci. Lyon byl tehdy jednou z nejvýznamnějších křesťanských obcí v Galii, jejím prvním biskupem byl mučedník Potin a druhým svatý Ireneus, velký učitel víry.
Justus byl vzdělaný muž. Roku 374 se účastnil regionálního koncilu ve Valence a o několik let později koncilu v Akvileji jako jeden ze dvou zástupců galských biskupů; tento sněm odmítl ariánství a odsoudil jeho stoupence Palladia a Secundiana. Dopisoval si se svatým Ambrožem Milánským; dochovaly se dva Ambrožovy listy, v nichž s ním rozebírá místa z Písma, a už to svědčí o úctě, jaké se Justus jako učenec těšil.
Pak ale přišla událost, která změnila všechno. Na lyonském tržišti se jaksi muž v záchvatu šílenství vrhl s mečem na kolemjdoucí a několik lidí zabil. Utekl pak do katedrály a dovolával se práva azylu. Rozvášněný dav se chystal do chrámu vtrhnout, ale biskup navzdory výhrůžkám provinilce nevydal. Nakonec přišel městský úředník a přesvědčil Justa, aby mu muže předal, se slibem, že věc bude vyřízena podle práva. Biskup mu uvěřil a muže vydal. Sotva však vyšel z kostela, dav přemohl stráže a nešťastníka ubil.
Justus nedokázal takto prolitou krev ze svého svědomí smýt. Byl přesvědčen, že tím, že nešťastníka neochránil, se stal nehodným vést křesťanskou obec, a rozhodl se zbytek života zasvětit pokání. Vzdal se úřadu a odešel do svého domu v Tournonu; přátelé ho marně přesvědčovali, že za mužovu smrt nenese vinu. Jednou v noci pak tajně odešel. Přes Arles dorazil do Marseille, odkud chtěl odplout do Alexandrie. Katedrální lektor Viator, který biskupův záměr tušil, se vydal za ním, dostihl ho v Marseille a oba se společně nalodili do Egypta.
V Egyptě se připojili k mnišské komunitě v poušti Skétis, za horami Nitrie v Libyjské poušti. V jejím čele tehdy stál svatý Makarius Egyptský, žák svatého Antonína, proslulý svatostí a přísnou askezí. Mniši žili v celách vyhloubených v zemi či postavených z kamene, každý z dohledu ostatních, a scházeli se jen v sobotu k bohoslužbě. Živili se prací vlastních rukou, jedli jen nejprostší stravu a jejich život vyplňoval půst, modlitba, mlčení a noční bdění. Někdejší biskup velkého galského města tu žil jako prostý mnich, neznám a skryt.
Jeho inkognito však netrvalo večně. Podle podání ho po letech poznal jeden poutník a po návratu o tom vyprávěl v Lyonu. Lyonští věřící, kteří chtěli svého biskupa zpět, vyslali delegaci v čele s knězem Antiochem. Ten Justa nalezl, ale k návratu ho nepřemluvil. Vrátil se tedy do Galie sám (později se sám stal lyonským biskupem). Justus zemřel roku 389 v klášteře ve Skétis, dnešním Vádí Natrún; Viator ho následoval krátce nato.
Biskup Antiochus pak zařídil převoz ostatků obou mužů do Lyonu a uložil je v bazilice Makabejských, kterou přejmenoval na baziliku svatého Justa. Úcta k oběma světcům byla v Lyonu mimořádná: již v 5. století se tam na jejich počest slavily každoročně čtyři svátky. Římské martyrologium připomíná Justa jako muže podivuhodné svatosti a prorockého ducha, který po několika letech téměř andělského života v poušti odešel k Pánu 14. října; jeho tělo i Viatorovy ostatky byly později přeneseny do Lyonu 2. září.
Bože, Tys naplnil svatého Justa svou láskou, dal jsi mu víru, kterou předával druhým, a když se druzí proti němu provinili, díval se jen na důsledek, který nepředvídal, a za chybu šel konat pokání. Ty jsi ho pozvedl z egyptské pouště a přidružil jsi ho k zástupu svatých biskupů. Na jeho přímluvu dej i nám vytrvalost ve víře a lásce, abychom měli spolu s ním účast na Tvé slávě. Skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť On s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen.
