Svatý Jan Sarkander
Jan Sarkander se narodil 20. prosince 1576 ve Skočově v Těšínském Slezsku jako syn měšťana dcery z drobného šlechtického rodu. Když bylo Janovi třináct let, otec zemřel a matka se s dětmi přestěhovala do Příbora na Moravě, kde se znovu provdala. Jan začal studovat u jezuitů v Olomouci a později pokračoval na Karlově univerzitě v Praze, kde roku 1603 získal doktorát z filozofie. Zpočátku uvažoval o kněžství, ale nakonec se rozhodl oženit. Usadil se s manželkou v Brně, jenže manželství trvalo pouhý rok – jeho žena zemřela bezdětná. Jan v tom rozpoznal Boží volání a vrátil se ke studiu teologie. Roku 1609 přijal kněžské svěcení z rukou olomouckého biskupa a začal působit jako kněz v olomoucké diecézi.
Doba byla tehdy plná náboženského napětí. Od husitských válek se na Moravě výrazně rozšířily nekatolické směry, jednota bratrská a luteránství, a mnohé kostely a ústavy přešly do protestantských rukou. Sarkander byl roku 1616 jmenován farářem v Holešově, kde katolický šlechtic Ladislav Popel z Lobkovic krátce předtím vrátil kostel katolíkům a pozval jezuity. Jan se s jejich pomocí pustil do horlivé pastorační práce a během krátké doby přivedl zpět ke katolické víře kolem dvou set padesáti farníků. Tím si však vysloužil nenávist protestantského statkáře Václava Bítovského z Bítova, který v Sarkanderovi viděl symbol nenáviděné rekatolizace. Když roku 1618 vypukla třicetiletá válka a protestantští stavové se chopili moci na Moravě, Sarkander musel uprchnout. Putoval do Polska, vykonal pouť ke svatyni Panny Marie Čenstochovské a nějaký čas strávil v ústraní u řádu minimů. Po několika měsících v Krakově se roku 1619 vrátil do Holešova.
V únoru 1620 vtrhly na Moravu polské kozácké oddíly, vyslané na pomoc katolickému císaři Ferdinandovi II. Plenily protestantská panství, ale Holešov byl ušetřen – Sarkander totiž vyšel vojákům vstříc v čele průvodu s monstrancí a Nejsvětější svátostí. Zbožní Poláci sesedli z koní, poklekli a přislíbili, že město nechají na pokoji. Avšak místo vděku přinesla tato záchrana Janovi záhubu. Bítovský ho obvinil, že při svém pobytu v Polsku jako emisar Lobkovicův dojednal vpád kozáků na Moravu a že zná tajné plány svého patrona z jeho zpovědi. Sarkander se pokusil ukrýt na zámku v Tovačově, ale byl zrazen, v lese u Troubek zadržen stavovskými žoldnéři a odvlečen do olomouckého městského vězení. Vyšetřovací komise, složená výhradně z protestantů, mu položila tři otázky: kdo povolal vojsko do země, co tajného vyjednával v Polsku a co mu svěřil Lobkovic ve zpovědi. Jan odmítl odpovědět. Přes strašlivé mučení nic neprozradil. Očití svědkové později dosvědčili, že když už nemohl rukama obracet listy breviáře, činil tak jazykem.
Zemřel 17. března 1620 po více než měsíci utrpení, ve věku třiačtyřiceti let. Jeho tělo bylo zahaleno do červené látky na znamení mučednické smrti a pohřbeno v mariánském kostele na olomouckém Předhradí. Lid ho od počátku ctil jako mučedníka a Olomoučtí jeho sochu umístili na slavný Sloup Nejsvětější Trojice. Beatifikační proces byl zahájen už za Benedikta XIV., ale pro nepříznivé historické události se protáhl na celá staletí. Teprve papež Jan Pavel II. při své návštěvě České republiky roku 1995 svatořečil Jana Sarkandra společně se Zdislavou z Lemberka.
Na místě bývalé věznice, kde Jan trpěl, dnes stojí novobarokní kaple sv. Jana Sarkandera. V jejím podzemí je dodnes uchován skřipec a Janův náhrobní kámen. Jeho ostatky spočívají v katedrále sv. Václava v Olomouci. Jan Sarkander je patronem Moravy a ochráncem zpovědního tajemství.
Bože, Tys dal svatému mučedníku Janovi statečnost a sílu, aby žil podle své víry a věrně zachoval zpovědní tajemství; na jeho přímluvu posiluj nás v každém nebezpečí, abychom Ti jako on vždycky zůstali věrní. Prosíme Tě o to skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen.
