Svatý Benno
Tento apoštol polabských Slovanů se narodil kolem roku 1010 v dolnosaském Hildesheimu. Mnišský život ho přivedl do benediktinského řádu a roku 1040 přijal kněžské svěcení; po léta pak spravoval proslulou klášterní školu v Goslaru, která vychovávala budoucí biskupy. Roku 1066 byl povolán na biskupský stolec do Míšně. Přijal svěcení s odhodláním napnout veškeré síly a být dobrým pastýřem, i kdyby to znamenalo obětovat vlastní život.
Míšeňská diecéze byla přes letité poněmčování ze strany panovníků ještě převážně slovanská a polabští Slované přebývali i v okolí. Mnozí z nich byli kdysi ke křtu donuceni násilím a časem se vrátili k modloslužbě. Benno však pochopil, že srdce těchto lidí nezíská mečem a tvrdostí, nýbrž slovy jejich vlastní řeči – naučil se proto jazyk Slovanů, aby jim mohl hlásat evangelium srozumitelně a s láskou. Lidé k němu přicházeli v zástupech, přinášeli své modly, tříštili je a přijímali z jeho rukou svátosti; právem proto vešel do dějin jako Apoštol Slovanů.
Žil ale v neklidné době. Za saské války mezi vzbouřenými velmoži a králem Jindřichem IV. byl pro svou zdrženlivost obviněn z velezrady a uvržen do žaláře. Legenda vypráví, jak biskup před panovníkem zamkl míšeňskou katedrálu a klíč hodil do vln Labe; po čase byl tento klíč nalezen v útrobách velké ryby – odtud Bennův atribut biskupa s klíčem a rybou. Jiné podání líčí, jak za velikého sucha, když v údolí Svatodol umdlévající lid čekal na křest, zarazil pastýřskou berlu do země, odkud hned vtryskl pramen čerstvé vody.
Své poslední roky věnoval Benno cele misii mezi slovanskými Vendy a duchovnímu blahu svěřeného lidu. Více než čtyřicet let spravoval svou diecézi a teprve ve vysokém věku, připraven na smrt, se rozloučil s kanovníky a odevzdal duši Pánu. Zemřel kolem roku 1106. Jeho svatořečení potvrdil papež Hadrián VI. roku 1523 krátce předtím, než se Míšeň ocitla v bouři reformace.
Martin Luther v tomto aktu viděl záměrný pokus, jak bránit šíření reformace, a reagoval zlobným spisem nazvaným Proti modle a ďáblu, který má být v Míšni povýšen (Wider den Abgott und Teufel...). Po zavedení reformace v Sasku roku 1539 byl Bennův náhrobek zničen a katolický míšeňský biskup Jan VIII. dal ostatky raději odnést z dosahu, nejprve na biskupský hrad Stolpen, poté do kostela Panny Marie ve Wurzenu. Obava, že by relikvie mohly být zneuctěny, byla v tehdejším Sasku zcela namístě. Později byly přeneseny do Mnichova, kde v chrámu Panny Marie (Frauenkirche) dobrý biskup spočívá dodnes. Stal se patronem Mnichova a celé drážďansko-míšeňské diecéze. Ve Frauenkirche je vystaven i jeho rozedraný plášť, berla a mitra. V Míšni, kde žil a působil, dnes jeho původní hrob připomíná jen prostá pískovcová deska s nápisem „BENNO +“. Je patronem rybářů a soukeníků; pomocníkem proti moru; záštitou proti nečasu a prosebníkem za déšť.
Bože, Tys naplnil svatého Benna svou láskou, dal jsi mu víru, která přemáhá zlobu světa, a přidružil jsi ho k zástupu svatých biskupů; na jeho přímluvu dej i nám vytrvalost ve víře a lásce, abychom měli spolu s ním účast na Tvé slávě. Skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen.
