Svatý Marcinián
Dnešní světec žil v době vlády císaře Konstantina Velikého, tedy ve 4. století, a pocházel z palestinské Cesareje. Již v 18 letech se odebral na poušť. Zvolil si život v ústraní, v tichu a modlitbě. Neutíkal před světem ze strachu, ale z touhy po Bohu. Jeho poustevnický život byl prostý, přísný a soustředěný na vnitřní proměnu. Modlil se a meditoval, učil se pokoře a bdělosti srdce.
Tradice jej líčí jako muže hlubokého klidu a duchovní moudrosti. Nežil uprostřed společnosti a neřešil naléhavé problémy každodenního života, ani nekonal velké skutky, ale jeho život byl tichým svědectvím skutečné síly víry.
Podle tradice se jistá žena jménem Zoë pokoušela Marciniána svést a narušit jeho zasvěcený život. On však pokušení nepodlehl, odpověděl modlitbou a klidem — a právě jeho vnitřní čistota a pokoj Zoë tak hluboce zasáhly, že i ona se obrátila k Bohu.
Marcinián patří k těm světcům, kteří nás učí, že mlčení může být modlitbou a samota je místem setkání s Bohem.
Svatý Marciniáne, učiteli ticha a bdělého srdce, pros za nás, abychom se nebáli samoty, v níž k nám mluví Bůh. Pomoz nám rozlišit, co nás odvádí od světla, a dát přednost tomu, co očišťuje srdce. Ať v pokušení volíme klid a modlitbu. Uč nás mlčení a pokoji, který se nerodí z uspokojení, ale z blízkosti Boha. Amen.
