Hradní certifikát ideologické spolehlivosti
Tak jsme se konečně dočkali oficiálního zdůvodnění z Hradu, proč nemůže být ministrem životního prostředí Filip Turek. Prezident Pavel je totiž „garantem ústavního řádu“, který musí bdít nad „ústavním hodnotovým rámcem“ a „politickou loajalitou“ členů vlády – jen tak prý lze bránit demokracii před jejími odpůrci. Kdyby totéž napsal jakýkoli jiný politik, nazval by to leckdo ideologickou čistkou, ale protože to zní z Hradu, jde o preventivní nástroj na obranu lidově demokratické, pardon, liberálně demokratické republiky.
Podle tohoto výkladu ústavy není rozhodující, zda kandidát splňuje zákonné podmínky a má odborné předpoklady, nýbrž zda se „jeví veřejnosti jako loajální“ – konkrétně k tomu hodnotovému balíčku, který si prezident sám vyčetl z ústavního pořádku. Ústava tím v Pavlově podání přestává být rámcem pravidel a vztahů mezi institucemi, občanem a státem, a stává se jakýmsi certifikátem ideologické spolehlivosti, který vydává jediná autorizovaná osoba: on sám.
Ještě pikantnější je, že se přitom odvolává na zákaz totalitních ideologií – když jedné z nich ve své dospělosti bezostyšně sloužil – aby legitimizoval odmítnutí člověka, který se mu „hodnotově“ příčí – od názorů na režim, přes postoje k menšinám až po staré výroky na sociálních sítích. To, že ústava nikde nezná povinnost být liberál ani povinnost mít „správný“ instagram, se v této konstrukci řeší jednoduše: z Pávkova politického záškodnictví se udělá otázka loajality k ústavnímu pořádku.
Výsledkem je paradox: hlava státu, která s vážnou tváří varuje před autoritářskými tendencemi, sama posouvá prezidentskou roli, omezenou parlamentním systémem, směrem k autoritářství – přesně tím způsobem, který by u svých odpůrců označila za neslučitelný s ústavními principy. Když prezident používá ústavu jako kladivo na politicky „nevhodné“ kandidáty, není to obrana ústavních principů, ale jejich kreativní přepis – ovšem ve jménu ústavy, takže se to prý nepočítá.
