Svatý Timotej a svatý Titus
Oba dnešní světci Timotej a Tito byli pomocníci a průvodci sv. Pavla. Známe je z Nového zákona jako příjemce Pavlových listů.
Sv. Timotej se narodil v řecko-židovské rodině ve městě Lystra, jedné z bývalých řeckých kolonií v Malé Asii. Od mládí měl pověst člověka čistého, tichého a hluboce věrného. Se sv. Pavlem se setkal během jeho druhé misijní cesty, na níž ho věrně provázel. Zúčastnil se i jeho třetí misijní cesty.
Pavel ho pak pověřil, aby se sám vydával do nově vzniklých křesťanských obcí – do Soluně, Korintu nebo Filip, kde docházelo k věroučným sporům. Poté ho jmenoval biskupem v Efesu. Posílal mu dopisy, v nichž ho povzbuzoval a dával mu rady pro vedení církve. V této souvislosti se často cituje věta: „Bůh nám nedal ducha bázlivosti, nýbrž ducha síly, lásky a rozvahy.“
Timotej zemřel jako mučedník. Snažil zastavit průvod uctívačů bohyně Artemis, kteří ho zbili a ukamenovali. Je patronem mladých kněží, biskupů a kazatelů.
Naproti tomu sv. Titus byl pohanského původu, patrně Řek. Nebyl obřezán a stal se živým důkazem, že víra v Krista není vázána na židovský zákon. Právě s Titem se Pavel vydal do Jeruzaléma, kde apoštolové řešili, zda se konvertité musejí řídit Mojžíšovým zákonem, a tedy zda musejí být obřezáni.
Titus byl ráznější povahy než Timotej, a organizačně byl velmi schopný. Pavel ho posílal tam, kde vznikaly problémy a konflikty. Nejprve do Efesu a poté do Korintu, kde pomohl smířit křesťanskou obec s Pavlem. Později se stal biskupem na Krétě, což byl zvlášť těžký úkol. Titus však vedení krétské církve velmi dobře zvládl a zemřel tam pokojně ve vysokém věku. Jeho hrob je uctíván v Gortýně. Je patronem pastýřů a duchovních správců.
Sv. Timotej i sv. Titus jsou považováni za Pavlovy duchovní syny.
Svatí Timoteji a Tite, věrní spolupracovníci apoštola Pavla, prosíme vás: vyproste nám odvahu žít víru s čistým srdcem, moudrost rozlišovat pravdu a lásku a sílu zůstat věrní i v těžkých časech. Pomáhejte těm, kdo nesou odpovědnost za druhé, učte nás spojovat laskavost s pevností a vést druhé spíše příkladem než slovem.
