Svatý Erasmus
O historickém Erasmovi víme s jistotou jen málo: byl biskupem města Formie v jižní Itálii a zemřel mučednickou smrtí, patrně za Diokleciánova pronásledování kolem roku 303. Již papež Řehoř Veliký na konci 6. století zaznamenal, že Erasmovy ostatky jsou uloženy v katedrále ve Formii. Vše ostatní, co o něm tradice vypráví, pochází z pozdějších legend, které jeho příběh obohatily o dramatické a zázračné prvky a zřejmě ho také zaměnily s jiným Erasmem – syrským biskupem z Antiochie. Jakub de Voragine ve své slavné Zlaté legendě ze 13. století z obou postav vytvořil jediný příběh: Erasmus byl prý původem ze Sýrie, stal se biskupem ve Formii a za pronásledování uprchl na horu Libanon, kde žil sedm let jako poustevník a kde ho zázračně živil havran.
Podle legendy byl Erasmus nakonec nalezen, předveden před císaře Diokleciána a podroben strašlivému mučení – byl bit, pálen, poléván vařící smolou a vroucím olejem –, ale muka ho nezlomila. Uvržen do žaláře, byl zázračně vysvobozen andělem, který ho přivedl do Ilýrie. Tam pokračoval v hlásání evangelia a obrátil mnoho pohanů. Nakonec byl znovu zajat, tentokrát na rozkaz císaře Maximiána. Legenda líčí jeho smrt s otřásající názorností: kati mu rozřízli břicho a jeho střeva pomalu navíjeli na lodní rumpál. Právě tento děsivý detail se stal Erasmovým nejrozpoznatelnějším atributem – na nesčetných středověkých i renesančních zobrazeních je vyobrazen jako biskup, jemuž z otevřeného břicha vyhřezly střeva. Slavný obraz Mučednictví sv. Erasma od Nicolase Poussina, namalovaný pro baziliku sv. Petra v Římě, zachycuje právě tuto scénu.
Erasmova úcta se rozšířila po celé Evropě zejména ve středověku, kdy byl zařazen mezi Čtrnáct svatých pomocníků – skupinu světců, k nimž se věřící obraceli s prosbami o přímluvu při nejrůznějších trápeních a nemocech. Erasmus byl vzýván především při bolestech břicha, střevních potížích, kolikách u dětí a při porodních bolestech. Když Saracéni roku 842 zpustošili Formii, byly jeho ostatky přeneseny do nedalekého města Gaeta, jehož je Erasmus dodnes patronem. V bazilice sv. Petra ve Vatikánu mu je zasvěcen oltář v severní lodi.
Zvláštní kapitolou Erasmovy úcty je jeho patronát nad námořníky, díky němuž je znám pod jménem svatý Elmo, což je italská zkomolenina jeho jména (přes tvar Sant'Ermo). Podle jedné tradice Erasmus pokračoval v kázání i poté, co vedle něj udeřil blesk, čímž ohromil jak pohany, tak křesťany v publiku. Podle jiné legendy uměl modlitbou utišit bouři. Námořníci, kteří byli neustále vystaveni bouřím a úderům blesku, si ho proto zvolili za ochránce. Modravé elektrické výboje, které se za bouřek občas objevují na stožárech a lanoví lodí – jev známý dodnes jako „Eliášův oheň“ nebo právě „oheň svatého Elma“ –, byly pokládány za viditelné znamení jeho ochrany. Zvláštní zmínku o tomto jevu najdeme i v zápiscích z Magalhãesovy plavby kolem světa.
Bože, Ty jsi svému služebníku Erasmovi dal sílu snášet nejkrutější utrpení a neodvrátit se od Tebe ani tváří v tvář smrti. Prosíme Tě, dej i nám odvahu vytrvat ve víře uprostřed zkoušek a bouří tohoto života. Jako jsi chránil ty, kdo se k Tobě utíkali na rozbouřeném moři, buď i nám světlem v temnotách a bezpečným přístavem ve chvílích úzkosti. Posiluj naše tělo i duši, abychom Tě nepřestali hledat a vyznávat, ať nás potká cokoli.
