Svatá Anežka římská
Anežka dívkou z patricijské rodiny. Zemřela mučednickou smrtí během pronásledování křesťanů za císaře Diokleciána, pravděpodobně kolem roku 304.
Její jméno souvisí s latinským slovem agnus – „beránek“, symbol čistoty a oběti.
Anežce bylo nějakých 12 nebo 13 let, když odmítla sňatek s pohanským nápadníkem, protože se již zasvětila Kristu. Tím na sebe přivolala hněv úřadů.
Starokřesťanské prameny vyprávějí, že také odmítla obětovat římským bohům, a proto byla vystavena ponížení – byla odvlečena do nevěstince, ale Bůh ji ochránil. Nakonec ale byla popravena. Legenda vypráví, že měla být upálena, ale plameny jí neublížily. Po tomto zázraku ji nechali popravit mečem. Její poslední slova byla: „Ježíši, přijmi mou duši, za kterou jsi podstoupil bolestnou smrt!“ Svým plačícím rodičům se pak zjevila ozářena nebeskou slávou, s bělostným beránkem po boku.
V Římě byla uctívána velmi brzy pro svou neochvějnou víru, panenskou čistotu a odvahu. O jejím životě psal sv. Ambrož a sv. Jeroným a papež Damasus.
Nad jejím hrobem u Via Nomentana byla vybudována bazilika nazývaná Sant’Agnese fuori le mura (Sv. Anežka za hradbami).
Bývá zobrazována s beránkem (symbol nevinnosti a Krista), s palmou mučednictví, někdy s mečem nebo ohněm. Je patronkou panen a mladých dívek, snoubenců, čistoty a nevinnosti.
V Římě je s ní spojena krásná tradice – v den její památky (21. ledna) se v bazilice žehnají dva bílí beránci, z jejichž vlny se pak tkají palia (široké stuhy), které papež předává arcibiskupům jako jejich insignie.
Svatá Anežko, která jsi srdcem věřila v Boha a radostně vydala svůj život za Krista, prosíme tě, přimlouvej se za nás u Našeho Pána, Ježíše Krista. Pomoz nám v našich těžkostech, utvrď naši víru a vypros pro nás milosti, které potřebujeme. Amen!
