Svatý Zikmund
Narodil se koncem 5. století v Lugdunu (dnešním Lyonu), tehdejším hlavním městě Burgundského království. Jeho otcem byl ariánský král Gundobald. Pod vlivem biskupa Avita z Vienne se Zikmund odvrátil od ariánství (což bylo učení, popírající Kristovo božství) a přijal katolickou víru. Své obrácení myslel zcela vážně, navštívil i s rodinou papeže Symmacha a přivezl od něj ostatky svatých.
Za své sídlo si zvolil Ženevu. Krátce před rokem 500 se oženil s Amalbergou, dcerou ostrogótského krále Theodoricha Velikého. V roce 515 založil v Agaunu (dnešním Saint-Maurice ve Švýcarsku) klášter zasvěcený sv. Mořici, kam dal přenést ostatky mučedníků z Thébské legie.
Thébská legie byla část římské armády, sestavená z mužů z Horního Egypta, převážně z Théb, což je dnešní Karnak. Tito muži byli výjimeční tím, že byli křesťané. Velitelem této legie byl Mauritius – sv. Mořic. Císař Maximián nechal postupně popravit všechny muže této legie, protože se nechtěli odříci křesťanství a sloužit falešným bohům. Stali se tak mučedníky.
V klášteře sv. Mořice zavedl Zikmund pozoruhodnou tradici — mniši rozdělení do pěti skupin se ve dne v noci střídali v nepřetržitém zpěvu žalmů. Tato tradice zde přetrvává dodnes.
Po otcově smrti v roce 516 Zikmund nastoupil na burgundský trůn. Podporoval šíření katolické víry, zakládal školy a zval věhlasné učitele.
Po smrti Amalbergy se znovu oženil, tentokrát s komornou Prokopií (zvanou též Konstancie). Vztahy mezi ní a Zikmundovým synem z prvního manželství Sigerichem byly velmi napjaté. Když jednou Sigerich uviděl nevlastní matku oblečenou ve slavnostních šatech své zesnulé matky, zvolal, že není hodna se jich ani dotknout. Prokopie se smrtelně urazila a pomstila se mu: přesvědčila Zikmunda, že syn plánuje jeho vraždu, aby se zmocnil trůnu. Zikmund jí uvěřil a v roce 522 nechal v opilosti Sigericha zardousit.
Tohoto strašného činu hořce litoval do konce života. Začal se postit, konal přísné pokání, obcházel chrámy a prosil jednotlivé patrony o přímluvu. V klášteře sv. Mořice se delší dobu kál a prosil Boha, aby byl potrestán již na tomto světě a směl zemřít mučednickou smrtí.
To se mu splnilo. V roce 523 vtrhli do Burgundska franští králové — synové Chlodvíka I. Zikmundovo vojsko bylo poraženo. Král se ukryl v mnišském rouchu v jeskyni, ale byl objeven a vydán franskému králi Chlodomarovi. Dne 1. května 524 byl Zikmund spolu s manželkou Prokopií a dvěma syny popraven stětím a jejich těla vhozena do studny u vesnice Coulmiers. Proto se v jiných zemích slaví svátek sv. Zikmunda 1. května.
Těla ležela ve studni tři roky, než opat Venerand dostal povolení je vyzvednout a přenést do kláštera sv. Mořice. Toto slavnostní přenesení ostatků se podle zvykového práva rovnalo oficiálnímu svatořečení.
Podle svědectví biskupa Řehoře Tourského byl Zikmundův hrob oslaven zázračnými uzdraveními. Ze studny, v níž jeho tělo leželo, prý pili vodu nemocní zimnicí a byli náhle uzdraveni.
Úcta k sv. Zikmundovi se šířila Evropou již od 9. století. Rozhodující roli v jeho spojení s českými zeměmi sehrál císař Karel IV., který k tomuto světci měl hluboce osobní vztah, možná i proto, že Karel IV. byl posledním korunovaným burgundským králem, stejně jako před ním Zikmund. Navíc se s ním cítil i duchovně spřízněn – zaujala ho představa, že i král může těžce zhřešit a poté dojít odpuštění.
Roku 1354 přivezl z Einsiedeln do Prahy část Zikmundovy lebky. O deset let později při návratu z Avignonu navštívil klášter sv. Mořice a dosáhl darování celého Zikmundova těla. Ostatky byly 27. září uloženy v nové kapli katedrály sv. Víta (dnes Černínská kaple, nazývaná také kaple sv. Zikmunda). Část ostatků věnoval polskému králi Kazimírovi.
Roku 1366 byl z rozhodnutí pražské synody sv. Zikmund vyhlášen českým zemským patronem a jeho svátek se začal slavit v celém Českém království. Jméno Zikmund nese také největší zvon katedrály sv. Víta v Praze. V Čechách byly sv. Zikmundovi zasvěceny čtyři kostely a více oltářů. Sv. Zikmund je zmiňován i v litaniích a v chorálu „Svatý Václave“.
Karel IV. dvakrát ozdobil oltář s ostatky stříbrem a zlatým pokladem. Poprvé při narození syna, kterému dal na počest světce jméno Zikmund. Podruhé, když sám onemocněl těžkou horečkou. Modlil se k sv. Zikmundovi a uzdravil se.
Nesmrtelný věčný Bože, dej nám sílu přiznat si vlastní provinění a konat pokání, i když je cesta nápravy dlouhá a bolestná, stejně jako jsi ji dal sv. Zikmundovi, a pomoz nám přijímat s důvěrou i těžké zkoušky, které nám život přináší. Prosíme Tě o to skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen.
