Svatý Jan Gualbert
Narodil se kolem roku 985 (podle jiných pramenů roku 995) ve Florencii, na hradě Poggio Petroio, jako potomek rodu Visdomini – urozené rodiny, jejíž jméno mu zajišťovalo pohodlný, ale ničím nevázaný mladistvý život. Jeho otec byl voják, a stejně jako on i mladý Jan trávil čas spíše marnostmi a milostnými pletkami než zbožností. K náboženství měl v té době vztah velmi vlažný – nic nenasvědčovalo tomu, že by se jednoho dne mohl stát zakladatelem řádu.
Ale pak přišel tragický zlom: jeden z Janových příbuzných zavraždil jeho staršího bratra Huga. Dobové zvyklosti mu velely pomstít krev krví a Jan se skutečně vydal vraha hledat, rozhodnut zabít ho vlastní rukou. Dostihl ho na Velký pátek v úzké uličce při vstupu do Florencie. Vrah před ním padl na kolena, rozpřáhl ruce do tvaru kříže a prosil o milost ve jménu Krista, který právě onoho dne zemřel na kříži. Jan, ozbrojen a odhodlán k pomstě, se náhle zastavil – a vraha nechal jít, zřekl se msty, kterou mu ukládala čest a zvyk.
S tímto rozhodnutím se vydal do nedalekého benediktinského kostela San Miniato al Monte, aby se pomodlil a poprosil o odpuštění vlastních hříchů. Podle legendy se tehdy Kristus na kříži před ním sklonil v uznání jeho velkorysého činu. Ještě týž týden si Jan ostříhal vlasy a oblékl vypůjčený mnišský hábit, aby se ukryl mezi řeholníky – i před vlastním otcem, který, rozhořčen jeho rozhodnutím, po něm pátral. Toho dne ho nenašel, ale když se pak od opata dozvěděl, co se stalo, dal mu své požehnání.
Jan se tedy stal benediktinským mnichem, ale záhy se ukázalo, že jeho horlivost překračuje poměry jeho kláštera: ostře vystupoval proti svatokupectví, z něhož byl usvědčen nejen zdejší opat, ale i florentský biskup. Nespokojen s kompromisy, odešel hledat přísnější a osamělejší způsob života. Nějaký čas strávil u kamaldulských poustevníků, než se natrvalo usadil ve Vallombrose, toskánském údolí obklopeném lesy. Tam roku 1036 založil vlastní klášter a místo obvyklé zahrady nechal své mnichy sázet jedle a borovice – les, který dodnes svědčí o jeho díle. Tak roku 1070, tři roky před Janovou smrtí vznikl vallombrosanský řád, uznaný církví jako odnož benediktinského.
Jan proslul svou péčí o chudé a nemocné a svou mírností, i když sám k sobě byl přísný až k askezi. Vážili si ho i papežové – navštívil ho Lev IX. a velmi ho chválil i Řehoř VII. pro čistotu a pokoru víry. Přesto si nepřál být vysvěcen na kněze, nepřijal dokonce ani nižší svěcení – zůstal prostým mnichem a opatem až do konce svého dlouhého života. Zemřel roku 1073 v požehnaném věku téměř devadesáti let. Dodnes je uctíván jako patron lesníků a strážců přírody. Bývá vzýván proti posedlosti.
Bože, Ty jsi dal svatému Janu Gualbertovi milost zvolit odpuštění namísto pomsty a díky tomuto rozhodnutí žít celý další život v Kristu; na jeho přímluvu dej i nám, abychom dokázali v okamžiku zkoušky volit milosrdenství před spravedlivým hněvem. Prosíme o to skrze Tvého syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť On s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen.
