Svatý František z Assisi
Letošní rok patří svatému Františkovi. Papež Lev XIV. vyhlásil k 800. výročí jeho smrti jako zvláštní Rok svatého Františka, který potrvá od 10. ledna 2026 do 10. ledna 2027 a je spojen s plnomocnými odpustky. Dekret Apoštolské penitenciárie připomíná, že tomuto výročí předcházela další františkánská jubilea – osm set let od prvních jesliček v Grecciu, od Písně bratra Slunce i od přijetí stigmat na hoře La Verna – a že rok 2026 je vyvrcholením všech těchto oslav. V únoru a březnu byly v Assisi poprvé po téměř osmi stoletích veřejně vystaveny Františkovy ostatky; spatřit je toužilo téměř 400 000 poutníků z celého světa.
Kdo byl muž, jenž po osmi stoletích stále přitahuje zástupy? Narodil se v Assisi v letech 1181 nebo 1182 jako syn zámožného obchodníka se suknem Pietra di Bernardone a jeho ženy Picy. Byl pokřtěn jménem Jan, na počest Jana Křtitele, ale otec mu říkal Francesco – „Francouzek“, protože tehdy dělal ve Francii výborné obchody. Mladý František pomáhal otci v podnikání a zároveň se pohyboval ve středu zábav bohaté zlaté mládeže. Snil o rytířské slávě. Ve válce mezi Assisi a Perugií padl do zajetí, strávil rok ve vězení a poté těžce onemocněl.
Nemoc a zklamání mu otevřely cestu k obrácení. Na cestě pod Assisi objal malomocného; toto setkání později sám označil za počátek svého pokání. Když se pak modlil v polorozpadlém kostelíku San Damiano, uslyšel hlas z kříže: „Jdi a oprav můj dům, který, jak vidíš, se celý rozpadá.“ Pochopil to doslova: prodal otcovo sukno, aby zaplatil opravy. Následoval dlouhý spor s otcem, který skončil tím, že se František vzdal dědictví i svých drahých šatů; biskup z Assisi mu daroval prostý oděv a František vstoupil do zcela nového života. Veřejná scéna, kdy se před biskupem svlékl a otci vrátil i oblečení, se odehrála počátkem roku 1206.
Zpočátku mu šlo především o zbožnost, o blízkost Kristu na kříži. Později se však „zasnoubil s paní Chudobou“, jak to vyjádřil jazykem dvorské lásky své doby. Po San Damianu opravil další kostely, mezi nimi kapli Panny Marie Andělské, zvanou Porciunkule. Chodil po městech a vesnicích, žebral a hlásal Boží slovo. Brzy se k němu začali přidávat šlechtici, měšťané, klerici i laici; první byl Bernard z Quintavalle, který rozdal chudým celý svůj majetek. Brzy jich bylo dvanáct a František je nazýval „bratry“. Roku 1209 založil řád menších bratří, jemuž papež Inocenc III. ústně schválil prostou řeholi. Roku 1212 se podílel na vzniku ženské větve řádu – klarisek, které založil spolu se svatou Klárou.
František rozhodně neměl sklon k polovičatosti. Roku 1219 se uprostřed páté křížové výpravy vydal do Egypta, aby se setkal se sultánem al-Khamilem a hlásal mu evangelium. Domníval se, že když mu vysvětlí základy křesťanské víry, sultán sám ochotně přestoupí na pravou víru. To se však nestalo. O Vánocích 1223, zpět v Itálii, připravil, již vyčerpaný a nemocný, v Grecciu živé betlémské jesličky a tím založil zvyk, který dodnes zdobí naše domovy i kostely. Téhož roku schválil papež Honorius III. definitivní znění řehole. Jeho spiritualita, prodchnutá láskou k bližním, zvláště k těm nejmenším a nejubožejším, dala vzniknout nové podobě řeholního života, jež se neuzavírala za klášterní zdi, ale vycházela lidem vstříc.
Poslední léta prožíval ve znamení bolesti a mystického sjednocení s Kristem. Roku 1224 se na hoře La Verna postil a modlil a přijal stigmata, rány Kristovy. Následujícího jara, téměř slepý a těžce nemocný, se vrátil do San Damiana, kde o něj pečovala Klára se sestrami; tehdy složil Píseň bratra Slunce. V září 1226 se nechal přenést do Porciunkule a k písni připojil ještě poslední sloku o sestře Smrti. Zemřel večer 3. října 1226, přesně jak si přál: svlečený, na holé zemi. Již za necelé dva roky, 16. července 1228, ho papež Řehoř IX. svatořečil. Roku 1939 jej Pius XII. prohlásil patronem Itálie.
Františkův odkaz dorazil do českých zemí velmi brzy. Po roce 1232 vznikl v Praze klášter minoritů u kostela svatého Jakuba Většího. Především však na jeho výzvu odpověděla přemyslovská princezna svatá Anežka Česká. Založila v Praze se svým bratrem králem Václavem I. klášter klarisek, první v zaalpské Evropě. Podle tradice do něj poslala prvních pět sester sama svatá Klára, s níž si Anežka dopisovala. Anežka do kláštera také vstoupila a stala se jeho první abatyší. Nejstarší částí areálu je kostel svatého Františka – první stavba zasvěcená Františkovi v naší zemi, kde dodnes spočívají ostatky krále Václava I.
František z Assisi je patronem Itálie (od r.1939), Assisi, Filipín; ekologie (1980) a ochránců přírody, a všech chudých, kupců, krejčích, tkalců, skautských vlčat, tapetářů; bývá vzýván proti bolestem hlavy a proti moru.
Bože, Tys povolal svatého Františka, aby svým životem ukazoval cestu chudoby a pokory a stal se živým obrazem Krista; dej nám svou milost, abychom se i my stávali Kristu podobnými a mohli se radovat ze spojení s Tebou. Skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť On s tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen.
