Irský princ odmítl korunu a odešel žít do lesa jako poustevník
Svatý Vendelín patří ke světcům, jejichž úcta je mnohem lépe doložena než jejich životopis. Spolehlivě víme, že ve Vendelínově hrobě se od středověku uctívaly ostatky světce a že k němu proudily zástupy poutníků. Podrobnosti jeho života však známe jen z pozdně středověké legendy, a i chronologie zůstává nejistá. Nejčastěji se uvádí, že zemřel kolem roku 617.
Podle legendy byl Vendelín synem irského či skotského krále, který se však vzdal nároku na trůn i všech pozemských statků, aby mohl sloužit Bohu v chudobě a skrytosti. Vydal se jako prostý poutník do Říma ke hrobům apoštolů a na zpáteční cestě se usadil v hlubokých lesích nedaleko Trevíru, kde žil jako poustevník.
Nejznámější příběh líčí, jak Vendelín zaklepal na bránu jednoho statku a poprosil o kus chleba. Hospodář ho okřikl, ať si jídlo raději zaslouží prací, a poslal ho pást vepře; později mu svěřil i ovce a dobytek. Když jednou spatřil Vendelína se stádem daleko od dvora, rozhněval se, že dobytek do večera nestihne vrátit, ale když dorazil domů, poustevník už tam se stádem dávno byl. Hospodář v tom poznal Boží znamení, poprosil Vendelína o odpuštění a postavil mu celu, aby se mohl vrátit k modlitbě a samotě.
Pověst o svatém poustevníkovi se rozšířila po celém kraji a podle tradice ho mniši z nedalekého kláštera Tholey zvolili svým opatem. Z historického hlediska je však nejasné, zda klášter vzešel z jeho poustevnické komunity, anebo zda Vendelín opustil celu, aby se ujal správy již existujícího opatství.
Legenda vypráví, že ani po smrti se Vendelín nechtěl odloučit od místa své milované samoty: spřežení volů, které vezlo jeho tělo, se samo zastavilo u bývalé poustevny, kde byl také pohřben. Nad hrobem vznikla kaple a kolem ní poutní osada, z níž vyrostlo městečko Sankt Wendel v dnešním Sársku, které roku 1332 získalo městská práva. Ve 14. století zde byl vystavěn velkolepý gotický chrám, takzvaný Vendelínův dóm, kde ostatky světce spočívají od roku 1506 v kamenném sarkofágu.
Svatý Vendelín je zobrazován jako pastýř s holí, ovcemi či dobytkem u nohou a je uctíván jako patron pastýřů, sedláků a domácích zvířat. Jeho úcta se rozšířila po celé střední Evropě včetně našich zemí. Jeho sochy dodnes stojí u mnoha venkovských kapliček, zejména v severních a západních Čechách.
Bože, Ty jsi povolal svatého Vendelína, aby se pro lásku k Tobě vzdal královské koruny a v pokoře sloužil jako prostý pastýř. Na jeho přímluvu dej i nám, ať se nespoléháme na pomíjivé statky tohoto světa, věrně konáme každodenní práci a s důvěrou Ti svěřujeme vše, co nám bylo svěřeno. Prosíme o to skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť On s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen.
