Svatý Řehoř Barbarigo
V benátské republice se 16. září roku 1625 narodil ve vznešeném a zámožném rodě Gregorio Giovanni Gasparo Barbarigo. Otec, sám diplomat, dal syna na práva na padovské univerzitě a chystal mu skvělou kariéru ve službách Serenissimy, Nejjasnější republiky Benátské. Mladý Řehoř se skutečně zařadil mezi nejlepší diplomaty své doby a jako sotva čtyřiadvacetiletý se účastnil jednání v Münsteru, jež vyústila ve Vestfálský mír; tam se také seznámil s papežským vyslancem Fabiem Chigim, pozdějším papežem Alexandrem VII. Toto setkání navždy obrátilo směr jeho života.
Pod vlivem tohoto Božího muže zanechal Řehoř slibné světské dráhy a přijal kněžské svěcení. Alexander VII. ho záhy povolal na biskupský stolec v Bergamu a roku 1660 ho povýšil do kardinálské hodnosti. O čtyři léta později přešel na významné biskupství v Padově, jež pak spravoval po dlouhých třiatřicet let. Třebaže byl obdivován mocnáři, učenci i umělci, způsobem života se podobal spíše řeholnímu kajícníkovi – současníci o něm říkali, že byl milosrdný ke všem, zato přísný sám k sobě.
Jako pastýř si počínal se svatou horlivostí. Neúnavně konal vizitace svěřených farností, staral se o blaho svých oveček a usiloval o obnovu katolického života v duchu tridentské reformy. V jeho životopisech se opakovaně objevuje vzor, jímž se vědomě řídil – svatý Karel Boromejský, velký reformátor potridentské doby. Barbarigo ho napodoboval tak věrně, že rozprodal svůj majetek ve prospěch chudých, osobně navštěvoval všech tři sta dvacet farností své diecéze, ošetřoval nemocné a sám učil děti katechismu. Byl přesvědčen, že nejlepším přínosem pro společnost je život podle evangelia, a proto kladl mimořádný důraz na vzdělání kněží i lidu. Zakládal semináře a školy, mezi nimi i ústav pro výuku jazyků, a zřídil mnohojazyčnou tiskárnu – neboť, jak rád říkával, duše potřebuje mnoho četby, a to četby vpravdě duchovní.
Jeho pokora se projevovala i v nejvypjatějších chvílích: po smrti Alexandra VII. prý mezi kardinály záměrně o sobě šířil nepříznivé pověsti, aby nebyl zvolen papežem, po čemž netoužil. Uspěl, a tak mohl zemřít jako prostý padovský biskup – 17. června roku 1697, v pověsti svatosti. Pohřben byl v padovské katedrále.
Je patronem města a diecéze Padovy a rovněž Bergama, protože obě biskupství spravoval. Jeho odkaz tam dodnes zůstává nejživější. Bývá uváděn jako patron knihovníků a studentů a je ctěn také jako vzor a přímluvce seminaristů a bohoslovců.
Bože, Tys naplnil svatého Řehoře Barbariga svou láskou a moudrostí, dal jsi mu víru, která přemáhá zlobu světa, a přidružil jsi ho k zástupu svatých biskupů; na jeho přímluvu dej i nám vytrvalost ve víře a lásce, abychom měli spolu s ním účast na Tvé slávě. Skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen.
