Svatý Anselm
Anselm se narodil kolem roku 1033 v městečku Aosta na pomezí dnešního francouzského Burgundska a Lombardie v severní Itálii. Pocházel ze šlechtické rodiny – otec Gundulf byl Langobard, jeho matka Ermenberga patřila ke starému burgundskému rodu. Právě matka ho přivedla k víře. Anselm již jako chlapec toužil vstoupit do kláštera, ale otec mu v tom bránil. Po matčině smrti prožil Anselm období duchovního bloudění a světského života. Ve třiadvaceti letech opustil domov a po třech letech putování Burgundskem a Francií dorazil roku 1059 do Normandie, kam ho přivedla pověst benediktinského opatství v Bec a jeho slavného převora Lanfranka. Roku 1060 vstoupil do kláštera, o tři roky později byl zvolen převorem a roku 1078, po smrti zakladatele Herluina, se stal opatem. Pod jeho vedením se Bec proměnilo v jedno z nejvýznamnějších center duchovního a intelektuálního života své doby.
Anselmův přínos teologii a filozofii je mimořádný. Formuloval slavný například ontologický důkaz existence Boží: Bůh je bytost, nad niž si nelze myslet nic většího, a taková bytost nutně musí existovat nejen v mysli, ale i ve skutečnosti. Tento argument dodnes zaměstnává filozofy a teology. Později, již v exilu, rozvinul satisfakční teorii vykoupení: lidstvo svým hříchem urazilo nekonečného Boha, a proto jedině Bohočlověk Kristus mohl svou obětí na kříži tento dluh splatit. Anselmův přístup byl průkopnický v tom, že se pokoušel osvětlit pravdy víry čistě rozumovými argumenty, aniž by se opíral o autoritu Písma – proto bývá nazýván otcem scholastiky.
Roku 1093 byl Anselm jmenován arcibiskupem canterburským, poněkud proti své vůli. Anglický král Vilém II. Ryšavý nechal biskupský stolec od Lanfrankovy smrti roku 1089 neobsazený, aby si mohl přivlastňovat jeho příjmy. Anselma jmenoval teprve ve chvíli, kdy se obával vlastní smrti, ale když se uzdravil, začal s novým arcibiskupem okamžitě bojovat. Anselm se odmítl podřídit královské kontrole nad církví a zastával se práva papeže na investituru biskupů. Dvakrát musel odejít do vyhnanství — poprvé za Viléma Ryšavého, podruhé za jeho bratra Jindřicha I. Anselm se nikdy nevzdal svých zásad, a přitom byl proslulý svou mírností a laskavostí — zasazoval se o zákaz obchodu s otroky a na koncilu ve Westminsteru prosadil usnesení zakazující prodej lidských bytostí.
Zemřel 21. dubna 1109 v Canterbury. O jeho svatořečení požádal papeže Alexandra III. roku 1163 Tomáš Becket, sám pozdější mučedník a canterburský arcibiskup. Anselm je patronem teologů a filozofů a jeho odkaz přesahuje hranice církve — svou snahou spojit víru s rozumem, svou neústupností vůči světské moci i svou osobní pokorou a vlídností si vysloužil obdiv nejen křesťanských myslitelů, ale i sekulárních filozofů a historiků. Jak napsal anglický historik Edward Freeman, Anselm si mezi velikány anglických dějin vydobyl své místo jako ztělesnění spravedlnosti a milosrdenství.
Bože Tys dal svatému biskupovi Anselmovi schopnost pronikat do hlubin Tvé moudrosti a vyučovat druhé; přispěj na pomoc i nám, abychom vedeni světlem víry přijímali s radostí v srdci pravdy, které nám zjevuješ. Prosíme Tě o to skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen
