Svatý Goar
Svatý Goar se narodil kolem roku 495 ve vznešené akvitánské rodině a stal se knězem. Ve čtyřiadvaceti letech však opustil rodnou zemi a vydal se do cizích krajů hledat samotu s Bohem. Se svolením trevírského biskupa se kolem roku 520 usadil severně od Koblence, na břehu Rýna, kde si vybudoval prostou poustevnu a kapličku.
Ačkoli toužil po tichu a odloučení, jeho příbytek se brzy stal místem, kam mířili unavení poutníci i chudí a nemocní z okolí. Goar je přijímal s otevřenou náručí – sloužil pro ně mši, zval je ke svému stolu a povzbuzoval je k ctnostnému životu. Vypráví se, že jednou, když neměl čím pohostit dva vyhladovělé kněze, zázračně je nasytil mlékem tří laní – proto bývá dodnes zobrazován s těmito zvířaty po boku.
Ne všichni však jeho pohostinnost chápali správně. Na biskupství si na něj lidé stěžovali, že místo poustevnického života provozuje hospodu. Goar svou poustevnu skutečně proměnil v místo, kam mohli poutníci, chudí a nemocní přicházet za jídlem, noclehem i duchovní útěchou. Fakticky tedy provozoval něco, co se dnešní hospodě nebo hospici dost podobalo – zval hosty ke stolu, staral se o jejich tělesné potřeby stejně jako o duševní. To není legendární přikrášlení, ale celkem realistický popis raně středověké poustevnické praxe: mnozí poustevníci té doby fungovali právě takto, na pomezí asketického ústraní a útočiště pro pocestné.
Goar se hájil jednoduchou odpovědí: milosrdenství a pohostinnost mají přednost před přísností půstu. Jeho odpůrci ve své zášti chtěli využít i tříleté dítě, aby proti němu křivě svědčilo. Ale stal se zázrak – dítě zázračně promluvilo, dosvědčilo Goarovu nevinu a usvědčilo skutečného viníka, jednoho z žalobců.
Pověst o jeho svatosti se šířila široko daleko. Byl tak oblíbený, že si ho lid přál za biskupa a sám král Sigebert I. na něj naléhal, aby úřad přijal. Goar se zdráhal a v modlitbě prosil Boha, aby ho této pocty a odpovědnosti ušetřil. Zemřel kolem roku 575 na místě své poustevny – dnešním městě St. Goar na Rýně, které dodnes nese jeho jméno.
Svatý Goar nás učí, že pravá svatost se nemusí skrývat v přísnosti, ale často se projevuje v tichém, trpělivém sloužení druhým – v otevřených dveřích, prostřeném stole a laskavém slovu pro toho, kdo klepe.
Je patronem nejen města po něm nazvaného, ale také hrnčířů, cihlářů, vinařů, hostinských a lodníků a bývá vzýván na ochranu cti.
Bože, Ty jsi svatého Goara naučil, že pravá láska k Tobě se projevuje náručí otevřenou těm, kdo jsou v nouzi; dej i nám, abychom jako on dovedli rozeznat Tvou tvář v tváři pocestného, hladového a nemocného, a abychom neváhali sdílet i to málo, co máme, neboť vše, co máme, je z Tvých darů. Prosíme o to skrze Tvého syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť On s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen.
