Svatý Ludvík IX.
Ludvík IX. se narodil 25. dubna 1214 v Poissy jako syn krále Ludvíka VIII. a Blanky Kastilské, ženy pevné víry a silné povahy, která celý jeho život hluboce formovala. Rád se nazýval „Ludvíkem z Poissy“, neboť usoudil, že k jeho skutečnému zrození došlo na místě, kde byl pokřtěn. Po otcově smrti roku 1226 nastoupil na trůn jako dvanáctiletý chlapec a do jeho plnoletosti za něj vládla jeho matka. Roku 1234 se oženil s Markétou Provensálskou, s níž měl postupně jedenáct dětí. Vládl v době intelektuálního rozkvětu Francie – byl současníkem svatého Tomáše Akvinského i svatého Bonaventury, jejichž přítomnost na pařížské univerzitě promítala světlo velké scholastiky přímo na královský dvůr.
Ludvík nebyl králem jen podle titulu, ale především i celým svým životem: usiloval o spravedlnost, mír a mravní povznesení národa. Byl to člověk, který opravdu žil podle Evangelia. Velmi dbal o to, aby královské úřady jednaly nestranně, a jím sestavený pařížský parlament se stal nezávislou soudní a odvolávací institucí. Prosadil zásadu presumpce neviny v soudních řízeních a zrušil tzv. boží soudy, opírající se o pověru spíše než o právo. Zavedl novou jednotnou měnu a zakázal soukromé války. Království tak zažilo celých patnáct let míru. Sám byl františkánským terciářem, zakládal nemocnice, podporoval chudé a stavěl kláštery a školy. Dvořané mu vytýkali, že zbožností maří čas. Odpovídal jim: „Pokládají za zlé, když se modlím, ale kdybych celé dny a noci s nimi hodoval, hrál a jezdil na hony, tak by mi maření času nevytýkali.“
Jeho celoživotní touhou bylo znovudobýt Jeruzalém. Považoval to za svou morální povinnost a tomu chtěl zasvětit život. Výpravu připravoval logisticky několik let, dokonce kvůli tomu koupil území na jihu Francie a nechal tam vybudovat nový přístav nazvaný Aigues-Mortes.
Roku 1248 vyplul z nově vybudovaného přístavu do Egypta, kde výprava začala relativně úspěšně dobytím přístavu Damietta. Potom ale následovala série vojenských katastrof. Král upadl do zajetí a královna Markéta musela za svého královského manžela sehnat obrovské výkupné. Ludvík snášel zajetí snášel pokorně, s klidem a důstojností, které jeho nepřátele udivovaly.
Po návratu do Francie zakoupil vzácnou relikvii – část trnové koruny a dal pro ni v Paříži vystavět proslulou Sainte-Chapelle. Během třináct let od jeho návratu, egyptský sultán Baibars dobyl Césareji a obsadil Jaffu i Antiochii. Ludvík stále toužil osvobodit Svatou zemi, a tak se v pokročilém věku (kolem 60 let) odhodlal k nové výpravě. Tentokrát do oblasti Tunisu, proč přesně, se dodnes neví. Možná ho k tomu přemluvil jeho bratr Karel z Anjou, který měl jisté zájmy v Kartágu. Zatímco Ludvík čekal na Karlovy posily, v africkém vedru a při nedostatku vody se v jeho táboře začaly šířit nemoci. Podlehla jim asi polovina vojska, včetně králova nejstaršího a milovaného syna Jeana Tristana. Onemocněl i sám Ludvík. Naprosto vyčerpaný král záhy chorobě podlehl. Na znamení kajícnosti se nechal uložit na lůžko z popela, na němž objímaje kříž 25. srpna 1270 zemřel.
Záhy po jeho smrti začaly přicházet zprávy o zázracích s ním spojených a papež Řehoř X. zahájil sbírání svědectví o jeho životě, která shromáždil králův zpovědník Geoffroy z Beaulieu. Během kanonizačního řízení bylo zdokumentováno přes 330 svědectví o zázracích. Dne 4. srpna 1297 ho papež Bonifác VIII. v Orvietu svatořečil – jako prvního francouzského krále.
Král-světec je patronem Berlína, Mnichova, Saarbrückenu, Saarlouis, Paříže, Poissy a všech míst ve Francii, která nesou jméno Louis; dále poutníků, cestujících, obchodníků, stavebních dělníků, zedníků, štukatérů, tesařů, kameníků, natěračů, tapetářů, tkalců, tiskařů a knihařů, rybářů, pekařů, pláteníků, klenotníků a bývá vzýván proti slepotě, ohluchnutí a moru.
Bože, Otče všemohoucí, děkujeme Ti za svatého Ludvíka, krále, který pochopil, že vláda není privilegium, nýbrž služba. Dej i nám odvahu řídit svůj každodenní život s touž poctivostí, s níž on spravoval svůj lid, a dej aby ti, jimž svěřuješ moc nad druhými, nezapomněli, že sami jednou budou stát před Tvou soudnou stolicí. Prosíme o to skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť On s Tebou žije a kraluje v jednotě Ducha Svatého po všechny věky věků. Amen.
