Blahoslavený Vilém de Fenolis
Vilém se zřejmě narodil v roce 1065 v Piemontu v severní Itálii. Byl hluboce zbožný a už jako dvacetiletý odešel žít poustevnicky do hor. Posléze se stal laickým bratrem v kartuziánském klášteře.
Dostal na starost zásobování kláštera potravinami – nebezpečnou povinnost, protože v horách řádili lupiči. Představený mu podle tradiční historky prý žertem řekl, ať se proti nim brání nohou svého mezka. Netušil, že ho mimořádně poslušný a zbožný muž vezme vážně. Když Viléma skutečně banditi přepadli, „půjčil“ si na obranu mezkovu nohu.
Máchal s ní před lupiči, kteří poděšeně utekli. A pak roztržitě zvířeti nohu vrátil na místo – jenže obráceně. Do kláštera dorazil s nedotčeným nákladem a kulhajícím mezkem s nohou „naruby“. Proto je s ní také zobrazován.
Prý však se svou láskyplnou poslušností vykonal ve službě bratřím více zázraků. Pověsti o něm se po jeho smrti rozšířily a lidé putovali k jeho hrobu, který byl mimo klášterní objekt. Později, z obav před znesvěcením, se kartuziáni rozhodli ostatky Viléma přenést. Při vyzvednutí z hrobu, 300 let po jeho smrti, zjistili, že Vilémovo tělo zůstalo neporušené.
Modlitbu dnes nahraďme hymnem z katolického žaltáře pro třetí adventní týden:
Hodina třetí z poledne,
jak dá Pán, v mžiku uběhne,
teď z hloubi srdce zbožného
velebme Trojjediného.
Ať nám vždy v srdci čistém tkví
přesvatá Boží tajemství.
Řiďme se vzorem Petrovým,
jenž křížem žehnal nemocným.
Ať zpěv nám tryská ze srdcí,
kéž apoštolé ochránci
nám slabé kroky pomohou
podpírat mocí Kristovou.
Ať sláva Bohu Otci zní,
i tobě, Synu jediný,
i Duchu, který těší nás,
po všechny věky v každý čas. Amen.
