Svatí Kosma a Damián
O jejich životě se dochovalo jen málo přesných údajů – úcta k nim byla v křesťanském starověku tak veliká, že vyprávění o nich nadšení vypravěči postupně „vylepšovali“ a počet legend narůstal. Nejstarší literární záznamy je uvádějí jako dvojčata. Narodili se ve 3. století, patrně v Arábii, a vyrostli v Sýrii; podle podání pocházeli z města Kyrrhu, otec byl Řek a pohan, matka Theodora křesťanka, jež všechny své děti vychovala ve víře, Koama a Damián měli totiž ještě tři bratry. Oba vystudovali lékařství a působili v Sýrii a v maloasijské Kilikii. A protože byli křesťané, nepokládali medicínu za výnosný podnik, nýbrž za prodlouženou ruku Božího milosrdenství a léčili potřebné zdarma. To jim vyneslo řeckou přezdívku anargyroi, tedy „ti bez stříbra“.
V nemocných viděli své bratry v Kristu. Než k nim vstoupili, modlili se za ně; kromě ran a nemocí tělesných pomáhali odstraňovat i rány na duši a vedli pacienty k pokání. Jejich lékařské umění bylo vyhlášené mezi křesťany i pohany a bezplatná péče se stala nesmírně účinným nástrojem evangelizace – mnoho pohanů takto přivedli ke křtu. Pověst zázračných uzdravovatelů je provázela i po smrti; svatý Řehoř z Tours dosvědčuje, že ti, kdo přicházeli prosit k jejich hrobu, byli ihned vyslyšeni. Nejslavnějším a nejčastěji zobrazovaným zázrakem obou bratří je transplantace nohy: legenda vypráví, jak muži, jemuž museli amputovat nemocnou nohu, přišili nohu zemřelého Etiopana – pacient se pak nestačil divit, že má jednu nohu bílou a druhou černou, ale sloužila mu stejně dobře jako ta vlastní. Středověké i barokní malířství si tento výjev zamilovalo a lékařské fakulty jej po staletí chápaly jako obraz svého povolání.
Právě to, co jim získalo úctu a náklonnost obyčejných lidí, přitáhlo pozornost římských úřadů. Za Diokleciánova pronásledování byli oba předvedeni před prokonsula Lysia v Kilikii a vyzváni, aby se zřekli víry v Krista. Odmítli, a tak byli podrobeni krutému mučení. Legenda praví, že měli být utopeni, ale andělé je ochránili; pak měli být upáleni, ale oheň jim neublížil; poté byli kamenováni, ale kameny se vracely na ty, kdo je házeli. Nakonec byli sťati – obvykle se uvádí rok 303, prameny ovšem kolísají mezi lety 287 a 310. Pohřbeni byli v syrském Kyrrhu. Legenda k tomu ještě podotýká, že pohané jejich „neprůstřelnost“ pokládali za kouzla a čáry – hříšníkům, kteří odmítají Boží slovo, nepomohou k víře ani zázraky, neboť podle Ježíšových slov v podobenství o boháči a Lazarovi se někteří lidé nedají přesvědčit, ani kdyby před jejich očima někdo vstal z mrtvých. Jejich kult se šířil spontánně už od 4. století, zvláště v Egyptě, Jeruzalémě a Mezopotámii. V 5. století byla jejich jména zařazena do seznamu mučedníků v mešním římském kánonu a biskup kyrrhské (oblast v Sýrii) diecéze Theodoretos o nich psal jako o slavných bojovnících a vznešených mučednících. V první polovině 6. století jim dal papež Felix IV. postavit na římském Foru baziliku, hlavní chrám těchto patronů v křesťanském světě, kde se dodnes dochovala původní mozaika.
Úcta k nim je v Čechách velmi stará a dostala se k nám takřka současně s křtem knížete Bořivoje. Byl jim zasvěcen jeden z prvních kostelů v naší zemi – kostelík ve Staré Boleslavi, u jehož dveří byl ráno 28. září 935 zavražděn kníže Václav. Stalo se tak bezprostředně po svátku svatých Kosmy a Damiána, kvůli němuž Václav do Boleslavi přijel. Původní svatostánek byl později začleněn do baziliky svatého Václava, kterou nad jeho hrobem založil kníže Břetislav I. a kde dnes tvoří kryptu. Od těch dob bývají oba bratři vzýváni mezi českými patrony. Karel IV. získal sedm částeček jejich ostatků pro svatovítský chrám a při jiném kostele svatého Kosmy a Damiána v Podskalí, založil roku 1347 slovanský klášter, jemuž se později začalo říkat Emauzy. Roku 1709 dala pražská lékařská fakulta zhotovit jejich sousoší na Karlův most. Zůstávají patrony lékařů, lékárníků, lékařských fakult, nemocných, holičů a všech, kdo pečují o nemocné.
Bože, Tys povolal svaté Kosmu a Damiána, aby uzdravovali nemocné bez nároku na odměnu a aby svou věrnost zpečetili mučednickou smrtí; dej všem, kdo pečují o nemocné, ducha nezištné lásky a nám všem sílu vytrvat ve víře za každých okolností. Prosíme o to na jejich přímluvu a skrze Tvého Syna, našeho Pána Ježíše Krista, neboť On s Tebou žije a kraluje v jednotě Ducha svatého po všechny věky věků. Amen.
