Svatí Cyril a Metoděj
Pocházeli ze Soluně, tehdejšího velkého střediska řecké kultury a obchodu na pomezí byzantského a slovanského světa, z rodiny vysokého císařského hodnostáře jménem Lev. Starší Metoděj se narodil kolem roku 813 a po studiu práv nastoupil dráhu ve státní správě – byl jmenován místodržícím v byzantské provincii obývané Slovany, později však zatoužil po klidu kláštera. Mladší Konstantin, narozený roku 827, patřil k nejvýznamnějším učencům své doby. Byl skvělý teolog, řečník a znalec mnoha jazyků a působil jako profesor filosofie v Konstantinopoli, kde byl pro svou moudrost nazýván Filosof. Oba bratři znali slovanské nářečí ze svého rodného kraje – podle tradice byla jejich matka slovanského původu – a právě tato znalost je předurčila k velkému dílu.
Roku 862 vyslal velkomoravský kníže Rostislav poselstvo k byzantskému císaři Michaelu III. se žádostí o učitele, kteří by jeho lidu hlásali víru v jeho vlastní řeči a položili základy církve nezávislé na franských biskupech. Volba padla právě na soluňské bratry. Konstantin ještě před cestou sestavil pro slovanský jazyk zcela nové písmo — hlaholici, důmyslnou abecedu, jež dovedla zachytit všechny zvuky slovanské řeči s přesností, která dodnes naplňuje jazykovědce obdivem. Spolu s Metodějem pak přeložil do staroslověnštiny liturgické knihy potřebné k bohoslužbě; Konstantinovi se připisuje i nádherný Proglas, veršovaná předmluva ke staroslověnskému evangeliu. Na jaře roku 863 dorazili oba bratři na Velkou Moravu. Založili zde školu, v níž učili mladé muže číst a psát novým písmem, aby se mohli stát kněžími, zavedli slovanskou bohoslužbu, a Slované tak poprvé slyšeli Boha promlouvat ve své vlastní řeči.
Dílo bratří však naráželo na tvrdý odpor franských duchovních, kteří uznávali za bohoslužebné pouze tři „posvátné“ jazyky — hebrejštinu, řečtinu a latinu. Aby svou věc obhájili, vydali se roku 867 do Říma. Papež Hadrián II. jim nakonec vyhověl: schválil slovanskou liturgii i hlaholici jako jazyk posvátných textů. V Římě však Konstantin těžce onemocněl; krátce před smrtí vstoupil do kláštera a přijal řeholní jméno Cyril, pod nímž jej dnes známe. Zemřel 14. února roku 869 a byl pohřben v římské bazilice svatého Klimenta. Metoděj se vrátil mezi Slovany, byl vysvěcen na arcibiskupa moravsko-panonského a navzdory věznění i ustavičným sporům s bavorskými kněžími neúnavně pokračoval v díle – překládal Písmo, vychovával žáky a hájil slovanskou bohoslužbu až do své smrti 6. dubna roku 885 na Velké Moravě. Mše svatá za něj byla sloužen ve třech jazycích – latinsky, řecky a slovansky.
Po jeho odchodu byli jeho žáci ze země vyhnáni, ale símě již vzešlo: z hlaholice se vyvinula cyrilice, nazvaná na počest svatého Cyrila, a slovanské písmo i víra zapustily v srdci Evropy kořeny, které nezpřetrhala ani staletí. Roku 1980 je svatý Jan Pavel II. prohlásil spolupatrony Evropy po boku svatého Benedikta. Na Moravě byli oba věrozvěsti uctíváni jako patroni již ve 14. stol. Centrem úcty se stal cisterciácký kostel na Velehradě, vysvěcený r. 1228.
Bože, Tys poslal našim předkům svatého Cyrila a Metoděje, aby jim hlásali evangelium slovanským jazykem; dej, ať i my přijímáme s radostí Tvé poselství a řídíme se jím ve svém životě. Prosíme o to skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen.
